Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1
Jediná věc
1925-1927

Březen

Dnes ráno venku na nádraží
omládly nárazy, sykoty, hvizdy,
poněvadž v zahradě kos ladil flétnu,
a lokomotivy vzpomněly si na veselé jízdy.

V zahradě všecko chvělo se očekáváním,
a u domovníka ve vile Růženka
školačka, řešíc dělnickou hádanku,
tu místo Revoluce napsala Sněženka.

Buclatá Andula, služka ve vile,
nakoupit plujíc, jako kadidelnicemi
na počest jara houpala koulemi přídy
a rozesmála se plachtami všemi.

Ó srdce! Všecko zkrásní prastarým úsměvem.
Však nezapláčeš nakonec přece,
jak plavec, jenž Tahiti navštívil
a se syfilidou vrací se k severní řece?

Náměsíčník

- Nekliden věčně a nespokojen,
se všemi věcmi nitkou jen spojen,
od pevného vždy znova se trháš,
za tím, co plyne, se v neznámo vrháš,
udiven, dojat i nenávisti pln,
hostem jsi u každé stanice -
kde cíl tvých nepokojných vln?
- Spadl jsem, pane, z měsíce.

- Teď přitažlivost však země tě drží,
unášen života našeho strží,
nemůžeš uniknout zákonu jeho,
osudu člověka pozemského,
zatoužíš po klidu, přístavu, ztišení,
spokojen s příštím všedním dnem;
neslyšíš v srdci písně smíření?
- Jsem fascinován, pane, snem!

Přišel jsem, pane, z jiného světa,
kde ctnost a krása svobodně zkvétá
k vyššímu životu, v čistším slohu
bez pověr, předsudků, tyranů, bohů,
mozek a srdce společně jdou,
zarmoutí možná, leč neničí -
nezapomenu na zemi blaženou!
- Však neuživíš se tesknicí.

- A přece živ jsem tu snem a touhou,
nesmířen znova vždy na cestu dlouhou
vydám se za nimi, tápu a žízním,
jedinou žádostí vzplanu a vyzním,
po hřebenech a po římsách
vysoko kráčím a výše zřím,
po zlatém souzvuku do strun jsem sáh...
- Však pro svůj život utrácíš rým.

- Přece však jest a přece mi zpívá,
když bledá tvář na mě z dálky se dívá
a somnambulní vidina sladká
k vyššímu světu otvírá vrátka,
na dosah ruky je, málo chybí jen,
bych propast překročil, u cíle byl...
- A vezmou-li ti poslední sen?
- Zřítím se na dlažbu, zbaven sil!

Mardi gras

Hospoda malá, soudruzi,
pivo s čepicí,
sentimentální písnička
o bílé silnici.

Vesnický jazzband řinčí,
maškary kolují,
to se dnes proletáři
prostě tu radují.

To chudí lidé bezzubí
hrají si na tygra.
Také jsem oslavil tu
svůj mardi gras.

Abychom zapomněli,
tu sešli jsme se dnes.
Abychom zapomněli
na bídu, žaly, děs.

Ty muže upracované
bakchický sen jal,
pravěké svobody dozvuk
v krvi jim zazpíval.

Ty ženy umořené
s bledými děťátky
těšily se dnes na rej
jak na pohřeb a na svátky.

Také jsem přišel zapít
pochybným pivem cos.
Jazzband mi řinčel.
Anebo první kos?...

K půlnoci přišlas, zjevení,
touho má daleká.
V tmě naslouchali jsme spolu
v dálku, jež haleká.