Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• báseň přeložil Jaroslav Vrchlický
• název originálu: Les fleurs

Ze zlata lavin, jimiž azur plál
v den stvoření a z hvězd věčného sněhu,
můj Bože, velké kalichy jsi stkal
pro mladou zem, jež dýchala jen něhu...

Kosatce žluté s šíjí labutí
a božský vavřín vyhostěných duchů,
jak prsty serafů ve vzplanutí
kdy rdí se nachem panenského vzduchu.

A hyacintů šperk, myrt luzný sníh
a růži rovnou tělu ženy v plání,
tu Herodias zahrad zářících,
krev horká kterou rosí bez ustání.

Ty stvořil's štkající běl lilií,
jež vznášejí se vždy na vzdechů moři,
jichž vůně valný obzor opijí
a snivě k luně slzící se noří.

Však hossana za květů nádheru,
hod očí, jiskření hvězd zemí šírou,
zni tobě za mystických večerů
a jásot, Otče, kadidlem i lyrou,

Že stvořil's ten květ s bájným kalichem,
ty Bože silný, Bože spravedlivý,
smrt balsamickou jenž má v lůně svém
pro básníky mdlé, život jež rve divý.

Květiny ve francouzském originálu (Les fleurs)

Des avalanches d'or du vieil azur, au jour
Premier et de la neige éternelle des astres
Jadis tu détachas les grands calices pour
La terre jeune encore et vierge de désastres,

Le glaïeul fauve, avec les cygnes au col fin,
Et ce divin laurier des âmes exilées
Vermeil comme le pur orteil du séraphin
Que rougit la pudeur des aurores foulées,

L'hyacinthe, le myrte à l'adorable éclair
Et, pareille à la chair de la femme, la rose
Cruelle, Hérodiade en fleur du jardin clair,
Celle qu'un sang farouche et radieux arrose!

Et tu fis la blancheur sanglotante des lys
Qui roulant sur des mers de soupirs qu'elle effleure
A travers l'encens bleu des horizons pâlis
Monte rêveusement vers la lune qui pleure!

Hosannah sur le cistre et dans les encensoirs,
Notre Dame, hosannah du jardin de nos limbes!
Et finisse l'écho par les célestes soirs,
Extase des regards, scintillement des nimbes!

Ô Mère qui créas en ton sein juste et fort,
Calices balançant la future fiole,
De grandes fleurs avec la balsamique Mort
Pour le poète las que la vie étiole.