Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• báseň přeložil Jaroslav Vrchlický
• název originálu: Vere novo

Juž choré jaro tu a zimu zahání,
tu dobu umění, tu jarnou dobu klidnou,
v mé duši, chmurná krev kde vládu třímá bídnou,
se mdloba šíří zas ve dlouhém zívání.

A bílé soumraky se pod mou lebkou líhnou,
již jako starý hrob železný svírá kruh;
za krásným vyjdu snem a neurčitým v luh,
kde mízy ručeje po kmenech v pýše tihnou.

Pak vůní stromů zpit na suchou klesnu mez
a tváří vyryju hrob pro své sladké snění
zem teplou hlodaje, kde klíčí mladý bez.

Zde v propast vnořím se, až prchne nuda moje. -
Však azur směje se skrz keře v probuzení,
kde v květech ptáků zpěv se noří v světla zdroje.

Vere novo ve francouzském originálu (Vere novo)

Le printemps maladif a chassé tristement
L'hiver, saison de l'art serein, l'hiver lucide,
Et dans mon être à qui le sang morne préside
L'impuissance s'étire en un long bâillement.

Des crépuscules blancs tiédissent sous mon crâne
Qu'un cercle de fer serre ainsi qu'un vieux tombeau,
Et, triste, j'erre après un Rêve vague et beau,
Par les champs où la séve immense se pavane.

Puis je tombe, énervé de parfums d'arbres, las,
Et creusant de ma face une fosse à mon Rêve,
Mordant la terre chaude où poussent les lilas,

J'attends en m'abîmant que mon ennui s'élève...
- Cependant l'Azur rit sur la haie en éveil,
Où les oiseaux en fleur gazouillent au soleil.