Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka

Začalo to jako dokonalý den. Už brzo se to změní v nedokonalý den, to věděl, ale alespoň pro těch několik minut přítomnosti bylo možno předstírat, že to tak nebude.
Sam Elánius se holil. Byl to jeho každodenní akt vzpoury, potvrzení, že je... že je stále tentýž obyčejný Sam Elánius.
Je třeba říci, že se holil doma, a zatímco se tak zaměstnával, četl mu jeho osobní sluha útržky z Komety, ale to byly jen náhodné podmínky. Ze zrcadla mu stále vracel pohled tentýž Sam Elánius. Ten den, kdy tam najde vévodu Ankhského, bude špatný den. "Vévoda" byl jen popis hodnosti, nic víc.
"Většina novinek se týká momentální... trpasličí situace, pane," oznamoval Jeefes, když se Elánius chytil za nos, aby se vypořádal s poněkud choulostivou oblastí pod ním. Stále ještě používal velkou břitvu svého dědečka. To byla další taková kotva spuštěná do skutečnosti. Kromě toho byla z mnohem lepší oceli, než jakou jste dostali v dnešních dnech. Sibyla měla zvláštní slabost pro moderní hračičky a neustále mu vnucovala jeden z těch nových holicích strojků, v nichž byl ukryt malý kouzelný skřet s nůžkami a velmi rychle vás ostříhal, ale Elánius stále odolával. Pokud už má někdo používat ostrou čepel poblíž jeho tváře, pak to bude jedině on.
"Koumské údolí, Koumské údolí," zamumlal ke svému odrazu. "Něco nového?"
"Prakticky nic," odpověděl Jeefes a obrátil noviny zpět na první stranu. "Je tady komentář k řeči, kterou pronesl ten krak Šunkozboř. Říká se tady, že pak došlo k nějakým nepokojům. Bylo zraněno několik trpaslíků a trollů. Vedoucí komunit nabádají ke klidu."
Elánius otřel z břitvy pěnu. "Cha! To bych se vsadil, že nabádají! Řekněte mi, Jeefesi, pral jste se jako dítě? Hodně? Byl jste členem gangu nebo něčeho takového?"
"Měl jsem tu čest patřit k Drtičům ze Stydlonohé ulice," odpověděl komorník.
"Skutečně?" Elánius, na nějž to přiznání udělalo opravdu dojem, pozvedl obočí. "To byli pěkně tvrdí hoši, pokud si pamatuju."
"Děkuju vám, pane," přešel Jeefes jeho slova hladce. "Jsem pyšný na to, že když jsem měl onu neodolatelnou touhu prodiskutovat sporné hranice našeho rajónu s mladíky z Lanové ulice, většinou jsem více rozdal, než obdržel. Jejich oblíbeným prostředkem, pokud si pamatuji, byly vykládací háky."
"A vaše...?" nedokázal se udržet užaslý Elánius.
"Štítek čapky pošitý po okrajích nabroušenými mincemi. Stále přítomná praktická pomoc pro případ nouze."
"U všech bohů, člověče! Vždyť tím byste mohli někoho připravit o oko!"
"Když byl člověk trochu šikovný... pak rozhodně, pane," přisvědčil Jeefes, který právě pečlivě skládal ručník.
A teď si tady stojíš v proužkovaných kalhotách a komornické vestě, lesklý jak brilantina a uhlazený jako máslo, pomyslel si Elánius, zatímco se upravoval pod ušima. A já jsem vévoda. Jak se to někdy zamíchá.
"A slyšel jste tenkrát, že by někdo řekl: 'tak, a teď si dáme malý nepokoj'?" prohlásil.
"Nikdy, pane."
"Já taky ne. Něco takového se stává jen v novinách." Elánius se podíval na obvaz na své paži. Ale i tak mu to dělalo starosti.
"Zmiňují se o tom, že jsem tam osobně velel?" zeptal se.
"Ne, pane. Ale píše se tady, že nepřátelské skupiny na ulici byly rozděleny chrabrým zásahem Hlídky, pane."
"Vážně použili slovo ,chrabrý‘?" ujišťoval se Elánius.
"Skutečně, pane."
"Tak jo," přikývl Elánius nevrle. "Všimli si toho, že dva policisté, z nichž jeden byl vážně raněn, byli přepraveni do Bezplatné nemocnice?"
"Bohuže, o tom nepadlo ani slovo, pane," odpověděl komorník.
"Možná byste si přál na ten příští kousek odložit břitvu. Kvůli tomu vašemu malému říznutí jsem se minulý týden dostal do ošklivých nepříjemností s její milostí, pane."
Elánius pozoroval, jak si jeho odraz povzdechl. "No dobrá. Jeefesi, řekněte mi to nejhorší."
Noviny za jeho zády profesionálně zašustily. "Hlavní titulek na straně tři zní: ,Upír policistou v Hlídce?‘, pane," řekl Jeefes a opatrně o krok ustoupil.
"Proklatě! Kdo jim to řekl?"
"To opravdu nevím, pane. Píše se tady, že nemáte upíry v lásce a že je v Hlídce nechcete, ale že dnes promluvíte s možným nováčkem. Taky se tady říká, že se kolem celé věci vedou čilé debaty a spory."
"Podíval byste se na stranu osm?" požádal Elánius. Noviny za jeho zády znovu zašustily.
"No?" nadhodil po chvíli. "Tam obvykle dávají ten jejich hloupý politický kreslený vtip, ne?"
"Odložil jste tu břitvu, pane?" ujistil se komorník.
"Samozřejmě!"
"Možná, že by bylo dobře, kdybyste ustoupil i od umyvadla, pane."
"Takže jsem tam zase já, že..." prohlásil Elánius zachmuřeně.
"Máte pravdu, pane, jste. Představuje to malého nervózního upírka, a jestli si to mohu dovolit říci, pak vás, v nadživotní velikosti, jak v ruce za zády svíráte dřevěný kolík a nakláníte se přes svůj psací stůl. Text praví: 'Nikdo vám tady nechce házet klacky pod nohy' To je taková narážka na -"
"Ano, myslím, že to docela chápu," přikývl Elánius unaveně. "Je tady nějaká naděje, že byste tam zaběhl a koupil originál dříve, než to udělá Sibyla? Pokaždé, když uveřejní nějaký vtip, který se mě týká, koupí originál a pověsí jej v knihovně!"
"Ten malíř skutečně skvěle vystihl vaši podobu," zkonstatoval komorník. "Ale musím vám s politováním oznámit, že lady Sibyla už mě požádala, abych zašel do redakce Komety jejím jménem!"
Elánius zasténal.
"A co víc," pokračoval Jeefes, "lady mě také požádala, abych vám připomenul, že ona a malý Sam se s vámi uvidí v ateliéru pana Jošuy přesně v jedenáct, pane. Portrét je právě v jedné z nejdůležitějších fází, jak jsem pochopil."
"Ale já-"
"Byla velmi rozhodná a konkrétní, pane. Řekla, že když už by si nedokázal udělat chvilku volna velitel policie, pak že už neví kdo."

Toho dne roku 1802 se malíř Vidojje Grassel v noci probudil, protože se ze zásuvky jeho nočního stolku ozývaly hlasité zvuky divoké bitvy.
Zase.

Sklep osvětlovalo jediné malé světélko, které jen dodávalo temnotě třetí rozměr a odlišovalo tmavé stíny od tmavších stínů.
Postavy byly sotva viditelné. Normálníma očima nebylo možno rozlišit, která z nich právě mluví.
"A je to něco, o čem se nebude mluvit, rozumíme si?"
"Nebude se o tom mluvit? Vždyť je mrtvý!"
"Tohle je jen trpasličí záležitost! Nesmí se to donést k uším Městské hlídky. Pro ty tady není místo! Nebo je snad někdo z vás chce vidět tady dole?"
"Ale mají přece i trpasličí policisty -"
"Pch. D'rkza. Byli už příliš dlouho na slunci. Dneska už jsou to jenom krátcí lidé. Copak oni myslí jako trpaslíci? A Elánius by hrabal a hrabal a mával těmi směšnými hadry a cáry, kterým říkají zákony! Proč bychom měli připustit takové násilné zneuctění? A kromě toho, vždyť to vlastně ani žádná záhada není! Něco takového mohl udělat troll, souhlasíte? Řekl jsem: Souhlasíte?"
"Tak se to stalo," ozvala se jedna postava. Hlas měla slabý, starý, a abychom řekli pravdu, dost nejistý. "Jistěže to byl troll," přidala se jiná postava hlasem podobným tomu prvnímu, ale s větší jistotou.
Následující odmlka jen zdůraznila neustávající a všudypřítomný zvuk pump.
"Nemohl to být nikdo jiný než troll," ozval se znovu první hlas. "Cožpak se neříká, že za každým zločinem najdeš trolla?"

Když velitel Sam Elánius dorazil do zaměstnání, stál před budovou Hlídky v Pseudopolském dvoře menší zástup. Až do té chvíle to bylo příjemné slunečné ráno. Teď bylo pořád ještě slunečné, ale už zdaleka ne tak příjemné.
"Krev si pít nedáme!" četl Elánius. "Dlouhé zuby - krátký rozum!"
"Pryč s pijáky krve!" Obracely se k němu nepřívětivé tváře s napůl vystrašeným napůl vzdorným výrazem.
Velmi tiše pronesl několik ošklivých slov, ale dával si dobrý pozor, aby ho nikdo nezaslechl.
Otto Schrecklich, ikonograf Komety, stál na okraji zástupu, v ruce držel slunečník a tvářil se stísněně. Zachytil Elániův pohled a popošel k němu.
"Co z toho máte, Otto?" zeptal se ho Elánius. "Přišel jste si udělat obrázek nějaké té další veselé pranice? Hm?"
"Jsou to nofinky, feliteli," odpověděl Otto a sklopil pohled ke špičkám svých dokonale vyleštěných bot.
"Kdopak vám dal tip, Otto?"
"Já akorát dělám sfoje obrásky, feliteli," odpověděl Otto s ublíženým výrazem. "A kromě toho, já bych fám to nemohl říct, ani ktybych to fěděl, kvůlivá tomuhle... frídomu tisku..."
"To myslíte svobodu přilévat oheň do plamenů?" nedal se odbýt Elánius.
"Sfóboda už je takofá," pokrčil Otto rameny. "Nikdo neřek, Že je heská."
"Ale... podívejte, vy sám jste přece taky upír!" pokračoval Elánius a zamával rukou protestujícím. "Vám se snad líbí, co se to tady zase děje?"
"Pořád jsou to nofinky, feliteli," odpověděl Otto pokorně.
Elánius se znovu zadíval na zástup. Tvořili ho většinou lidé. Byl tam jeden troll, i když se dalo předpokládat, že ten se k davu připojil z všeobecných důvodů, jednoduše proto, že se něco dělo. Upír, který by chtěl způsobit nějaké potíže trollovi, by k tomu potřeboval pneumatické kladivo a spoustu trpělivosti. No, ale jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré, pokud se to tak dalo v tomhle případě říci... totiž, že tahle věc částečně odvede myšlenky lidí od Koumského údolí.
"Je to zvláštní, Otto, že jak se zdá, ty žádnému z nich nevadíš," prohlásil Elánius, který se trochu uklidnil.
"To proto, še já nejsem úřední osoba. Já nemám meč ani placku. Já jenom tfrdě prácuju. A taky oni se smíchujou, když mě vidí."
Elánius se na něj podíval. O tomhle nikdy předtím nepřemýšlel. Ale ano... nervózní, puntičkářský Otto ve svém červeně lemovaném plášti s mnoha kapsami na ikonografické pomůcky, vyleštěných černých botách, s ulízanými vlasy, které mu vybíhaly špičkou na čelo. Drobný mužík, jehož komický přízvuk byl silnější, či slabší, podle toho, s kým mluvil, rozhodně nevypadal jako nějaká hrozba. Vypadal legračně, vzbuzoval úsměv, jako upír z operetky. Elánia ještě nikdy předtím nenapadlo, jestli to není tak trochu obráceně a jestli si Otto vlastně nedělá legraci ze všech ostatních. Rozesmějte je a oni se přestanou bát.
Kývl Ottovi na pozdrav a vešel dovnitř. Seržantka Pleskot Riťka stála - na bedýnce - u obyčejného stolu pro důstojníka ve službě a prýmky na rukávu se jí jen leskly a blýskaly. Elánius si v duchu poznamenal, že s tou bedýnkou bude muset něco udělat. Někteří z trpasličích policistů už začínali být citliví na to, že ji musejí používat.
"Myslím, že by neuškodilo, kdyby se ven postavilo pár našich mládenců, Pleskot," řekl. "Nic ostentativního, jen taková malá připomínka lidem, že to my udržujeme pořádek."
"Nemyslím, že by to bylo třeba," odpověděla trpaslice.
"Já jen že bych nerad viděl v Kometě obrázek První upírský nováček v Hlídce masakrován protestujícími občany, svob- seržante," odpověděl Elánius odměřeně.
"Myslela jsem si, že by se vám něco takového nelíbilo, pane," odpověděla mu Pleskot. "Požádala jsem seržantku Anguu, aby ji přivedla. Dorazily zadním vchodem asi před půl hodinou. Teď ji právě Angua provádí po budově. Myslím, že jsou dole v šatně."