Menu
Pratchett Terry (*28.04.1948 - †12.03.2015)
Kuchařka stařenky Oggové
Bohužel, nežijeme v dokonalém světě a pro každou prozíravou mladou dámu by bylo přinejmenším užitečné zdokonalit se v těch uměních, která jí pomohou uchránit muže - onoho tvora se slabou vůlí - před tím, aby zbloudil.
Umění kuchařské je v tomto směru také velmi užitečné (račte prominout, bez urážky, to je jen takový můj osobní žertík!).
Lidé často říkají, že ty pravé hospodyně už vymřely. Říkají, že ta umění a ty dovednosti, které se kdysi považovaly za samozřejmé ve všech společenských vrstvách, byly odsunuty stranou, protože v dnešní době každej myslí jen na samý luxusy - na divadlo, řikání v knížkách, plesy, a taky na to, jak se hezky pobavit v soukromí, na což my nikdy neměli čas, když jsme byli mladý.
Moje vlastní babička ještě věděla, jak třeba upéct paštiku ze špačků, když uhodily zlý časy (byla většinou trochu tvrdší, když už se ptáte), ale dneska?
Kdybyste některejm místním hospodyním dali celý prase, a ty umělkyně by se s ním popasovaly, každopádně by jim pak zbyly nějaký kousky. To by naši babču položilo.
Tak nějak se postupně vytvořila představa, že ženská v domácnosti vlastně nepracuje a že domácí práce prakticky neexistujou. No, já si pamatuju kuchyň mý mámy, plnou syčení, bublání, smažení, pečení, dušení, solení, kořenění a nakládání. A jak to tam vonělo! A taky říkala, že si každý hlupák dokáže vydělat u paní Chudokurové šestipenci za týden, ale něco jiného je vydržet s tou částkou, než vám odroste devět dětí. Jestli chcete vědět, proč si venkovští lidé tolik zakládají na tom, že se jim podařilo vypěstovat tak tlustá prasata, obrovské dýně, turíny, cibule nebo kukuřici, která by mohla sloužit jako sloupky k plotu, pak proto, že takové věci přece jen chvíli vydrží. Je jim jedno, kolik v tom je vitamínů nebo minerálů, jediné, co od takových věciček čekají, je to, že jim udělají na talíři kopec. Taky teď mezi lidmi v Ankh-Morporku slyším často mluvit o nějaké "správné výživě". Jenže ti, co o tom mluví, jsou většinou muži. Já proti mužskejm nic nemám. Naopak. Ale neumějí vařit. Jó, dělat to, čemu se dneska moderně říká cuisine, to možná. Šoupněte je do nějaký velký kuchyně se spoustou kuchařů a kuchtíků, na který můžou křičet, a dokážou usmažit nějaký to vajíčko, umělecky ho naaranžovat na talíř a tuhle obložit zeleninou a támhle podložit listem něčeho dost pofiderního, ale řekněte jim, že maj vařit den co den houfu věčně hladovejch dětí za šest pencí, a dostanou z toho migrénu. Troufla bych si říct, že by se našli i chlapi, co by to dokázali, ale obyčejně když slyším ženskou, jak vykládá, že ten její vaří, tak si to představím tak, že má recept na něco drahýho a složitýho, co uvaří dvakrát do roka.
A pak ještě nechá pánve a kastroly ve dřezu, aby se "odmočily".
Poslyšte, já jsem starší zkušená ženská, takže když dojde na kuchyňské historky, pověry a latinu, vím, co povídám. Jedna taková pověra říká, že dobře se může vařit jen v bohatých domech a u lidí s dobrou výchovou. To je nesmysl. Na dobré baště je mnohem víc než jen to, měřit vzdálenost mezi nožem a vidličkou, umět vyrobit labuť z másla a vlastnit solničku, která vypadá jako zmenšený model bitvy u Pseudopolisu odlitý ze solidního stříbra. Ne. Záleží to především na použití správného koření a skutečnosti, že ho má být hodně. Nevykládejte mi nic o zlatých talířích - když vidíte, z čeho je udělanej talíř, máte moc malou porci.
Nastal čas, aby konečně někdo vydal kuchařku s osvědčenejma a poctivejma receptama pro normální lidi. Heleďte, lidi zdaleka tak nepotřebujou kuchařský knihy, jako pořádný kuchaře, kteří věděj, co a jak, a uměj uvařit pořádný jídlo skoro z ničeho. Proto dneska přišly do módy všechny ty genovské a agateánské recepisy - ty totiž vznikly na místech, kde všechno slušný jídlo sebral někdo jinej a vy jste museli najít způsob, jak se najíst věcí, na který byste se normálně ani nepodívali. Nikdo nebude zkoušet vařit polívku ze žralocích ploutví, protože to chce zkoušet.
Ale na druhý straně, proč bysme se měli obracet zády k poctivý a vyzkoušený lancreský a stoskopláňský kuchyni? Je stejně dobrá jako kuchyň kdekoliv jinde na Zeměploše, a já vím, o čem mluvím, protože jsem tam byla a vyzkoušela jsem ji. I kdyby byly v cizině nějaké výjimečně dokonalejší úpravy jídel (ne že bych tvrdila, že jsou), proč by se měli lidé ve Sto Helit, Scrotu, Ostrohřbetu nebo Kyselý Prdeli odbývat jídlem, který je většinou vařený ve vodě a voní akorát šalvějí?
Už sám způsob přípravy jídla, vůně vařících se pokrmů - smažené cibulky, pečeného jablečného koláče, opékaného rostbífu - to všechno je součástí radosti z jídla. Samozřejmě, je ještě příjemnější, když nemusíte dělat celou práci, nebo alespoň ne tu hrubou. Mám spoustu dcer a snach a všechny žijí hodně blízko a já v nich vypěstovala přesvědčení, že když se vydaří nějaká dobrůtka, byla by ostuda neposlat vrchovatý talíř Stařence. Nikdo nemůže říct, že nejsem připravená pozřít neplánované jídlo. A všechny ty mý holky jsou skvělý kuchařky, protože jsem je vychovala a zaučila sama, a kdyby se jim něco nevedlo, tak bych jim to, u všech sakrů, řekla.
Jedna z věcí, která zpomalila vývoj dobrého vaření, je to, že hodně kuchařů se chová, co se týká jejich receptů, odmítavě a tajnůstkářsky.
V rodině se předávají z generace na generaci, ale současně se žárlivě střeží před tím, aby se nedostaly do nepovolaných rukou. Moc mě potěšilo, že se mi podařilo sehnat recepty z celé Zeměplochy - například od paní Tračníkové, ženy seržanta Tračníka z ankh-morporské Městské hlídky, od Vzoromila Výsměška, arcikancléře Neviditelné univerzity, od našeho vlastního krále, Verence II. Lancreského.
A mnoho dalších. Je úžasné, co našinec dokáže s trochou osobního kouzla a spoustou vydírání.
Je dost těžké určit, do jaké kategorie tyhle recepty spadají, zvláště když některé z nich se skoro nedají brát jako pokrm v tom slova smyslu, ale dělala jsem, co jsem mohla, takže jsem je nakonec přece jen rozdělila na předkrmy, hlavní jídla, různé pochutiny (a některé jsou opravdu velmi různé), pudinky, paštiky a jiné různé a sladkosti. Trpasličí kuchyně si zaslouží vlastní prostor, stejně jako loď kotvu.
Nuže, začněme prvním mlskem, který by mohl být i tím posledním, pokud se jeho přípravě nevěnuje skutečně maximální pozornost...
Zdroj: Leník, 06.11.2006
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Terry Pratchett - Kuchařka stařenky Oggové
Aktuálně
Životopisy
23. 04. 2024 Miguel de Unamuno
Práce dne
Smrt. Někdo se jí bojí, někdo v ní vidí hrdé zakončení života. Pro jednoho je to nejistota, pro druhého existence lepšího bytí. Jistí si však můžeme být v tom, že pro každého je to symbol rovnosti mezi všemi lidmi. Nezáleží na naší barvě kůže, národnosti, náboženství nebo názorech. Každý zemřeme. Dřív nebo...
Statistiky
Čtenářský deník:
8015 dělČítanka:
4759 textůŽivotopisy:
854 zivotopisůSlohové práce:
5834 pracíSlovníček pojmů:
108 heselSpisovatelé:
1840 autorůAktuální pořadí soutěže
- Do soutěže se prozatím nezapojil žádný soutěžící.
- Přidejte vlastní práci do naší databáze a staňte se vítězem tohoto měsíce!
Štítky
jese SuperStar obrozenci Zaira dokonavý Kytice Soví jeskyně valenta prodavačka zápalek příroda mluví pan dokonaly chtíc Exodus praxe v oboru Rezistence gothic Líčení přírody Křižovatky miroslav donutil zpěvy domova kulhavý orfeus rohovín čtverrohý Lidice Tuberkulóza operace hvězdná noc psoty horoskop učitelka jatka
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 710 652 676
Odezva: 0.05 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí