Menu
Pratchett Terry (*28.04.1948 - †12.03.2015)
Zloděj času (Úžasná Zeměplocha)
Pak strčil špičkou sandálu do pochrupující hmoty těla učedníka Kafeše Kraloupa a řekl: "Viděl jsem. Teď chápu."
Pak se narovnal a zadíval se na věc vedle Kafeše.
"Co je tahle úžasná věc?" zeptal se.
"No... ehm... přece... to je strom, mistře," odpověděl Kafeš Kraloup, který se stále ještě tak docela neprobudil. "Vzpomínáte? Byl tady i včera!"
"Žádné včera nebylo."
"Ale... ale... já myslím, že bylo, mistře," podíval se na něj Kafeš Kraloup. "Vzpomínáte? Přišli jsme sem a já uvařil jídlo a vy jste mi dal slupky ze svého sklangu, protože jste je nechtěl."
"Pamatuji si včera," přikývl Wen zamyšleně, "ale ty vzpomínky jsou v mé hlavě teď. Bylo včera skutečné? Nebo jsou skutečné jen vzpomínky? Nejsem včerejší!"
Kafešova tvář se změnila v masku bolestné nechápavosti.
"Drahý a hloupý Kafeši, naučil jsem se všechno," sdělil mu Wen. "Ve dlani ruky není ani minulost, ani budoucnost. Je v ní jen přítomnost. Není jiného času než přítomnosti. Máme před sebou mnoho práce."
Kafeš zaváhal. Na jeho pánovi bylo něco nového. Oči mu plály, a když se hýbal, dělala se kolem něj ve vzduchu podivná modrostříbrná světélka, podobná odrazům z tekutých zrcátek.
"Řekla mi všechno," pokračoval Wen. "Vím, že čas byl stvořen pro lidi, ne naopak. Naučil jsem se, jak ho tvarovat a ohýbat. Vím, jak to udělat, aby okamžik trval celou věčnost, protože to už se i tak někdy stává. A mohu tohle umění naučit dokonce i tebe, Kafeši Kraloupe. Slyšel jsem srdeční tep vesmíru. Znám odpovědi na mnoho otázek. Zkus nějakou."
Učedník na něj vrhl prázdný pohled. Bylo pořád ještě příliš brzo ráno, než aby to už bylo časné ráno. To byla ta jediná věc, jíž si byl jistý.
"No tak... co si bude mistr přát ke snídani?" řekl nakonec.
Wen se rozhlédl po jejich táboře, přes sněhové pláně a narůžovělé hory až ke zlatavému oparu, z nějž vzniká svět, a zamyslel se nad některými hledisky člověčenstva.
"Hmm," přikývl pak. "Tak ta je velmi těžká." Pro některé věci existovat znamená být pozorovány.
Pro jiné věci existovat znamená mít své místo v prostoru a čase.
Což vysvětluje, proč se s devíti desetinami hmoty celého vesmíru prakticky nepočítá.
Devět desetin vesmíru představuje znalosti a údaje o umístění a souřadnicích všeho v té zbývající desáté desetině. Každý atom má svůj životopis, každá hvězda svoji složku, každou chemickou reakci sleduje něco jako ekvivalent inspektora s podrobným jízdním řádem v ruce. Ten jako inspektor se nepočítá, protože počítá pro celý zbytek a nikdo z nás si nevidí na temeno hlavy.
Přesně řečeno, devět desetin vesmíru je administrativa.
A jestli chcete příběh, pak si uvědomte, že příběh se nerozvíjí. Příběh se tká, osnuje, splétá. Události, které se odehrají na různých místech a v různém čase, se najednou sejdou v jednom jediném společném časoprostorovém bodě, který je pro ně ideální.
Řekněme třeba, že císař byl přinucen obléci si nové šaty, ušité z materiálu tak jemného, že oko běžného smrtelníka látku vůbec nevidí. A řekněme, že nějaký malý chlapec tuhle skutečnost jasným, zvučným hlasem zkonstatuje...
A máte pohádku Císařovy nové šaty.
Jenže když se o tom pak dozvíte víc, zjistíte, že by to spíše měla být pohádka o chlapci, který po zásluze dostal co proto od svého tatínka, protože se neuctivě vyjádřil o Královské Výsosti.
Nebo pohádka o davu lidí, které sehnaly stráže dohromady a řekly jim s významným úsměvem: "Tak tohle se nikdy nestalo, jasné? Má snad někdo jiný názor?"
Nebo by to mohla být pohádka o tom, jak si najednou obyvatelé celého království uvědomili výhody "nového oblečení" a objevili v sobě nadšení pro zdravé sporty, které díky své živé a osvěžující atmosféře získávají každoročně tisíce nových příznivců, a o tom, jak se země dostala do hospodářské krize zapříčiněné zhroucením tradičního oděvního průmyslu.
Mohla by to být dokonce i pohádka o velké chřipkové epidemii z roku XX09.
Všechno záleží na tom, kolik toho víte.
Předpokládejme, že byste celá tisíciletí pozorovali pomalé narůstání sněhu, sledovali byste, jak je stlačován a posouván po kamenných pláních až do chvíle, kdy ledovec začne odhazovat obrovské ledové balvany do moře. Pozorujete, jak tyhle nesmírné ledové kry vyplouvají z ledových vod, naučíte se znát jejich náklad šťastných ledních medvědů a tuleňů, kteří s radostí hledí vstříc novému skvělému životu na druhé polokouli, kde, jak slyšeli, jsou ledové kry lemovány chřupavými tučňáky. A pak najednou bumm! Blíží se téměř neodvratná tragédie v podobě tisíců tun plovoucího železa, doprovázených zvuky, z nichž by byl velmi vzrušující soundtrack...
...ale asi byste ten příběh chtěli raději znát celý...
Tenhle začíná u stolů.
Zde máme stůl, který patří profesionálovi. Je jasné, že ta osoba žije svým povoláním. Jsou na něm tu a tam vidět i jisté stopy lidskosti, ale jen takové, které v tomto chladném a odměřeném světě povinností a smluv povoluje přísná účelnost.
Podobné stopy bývají většinu jedinými ostrůvky barev ve všeobecně černošedých obrazech. Hrnek na kávu. Ten, kdo ho vyráběl, si přál, aby to byl veselý hrnek na kávu. Je na něm nepřesvědčivý obrázek medvídka a nápis "Nejlepšímu dědečkovi na světě". Mírně odlišné postavení slova "dědečkovi" dává tušit, že hrnek pochází z jednoho z oněch stánků, kde mají tisíce takových hrnků a každý si může vybrat Nejlepšího dědečka/babičku/tatínka/maminku/strýčka/tetičku/psa/kočku na světě. Člověk cítí, že jen ten, jehož svět už neobsahuje skoro nic jiného, může lpět na podobné tretce.
Většinou v něm bývá čaj s plátkem citronu.
Na neosobní stolní desce ještě leží nůž na papír v podobě miniaturní kosy a několikerý přesýpací hodiny.
Smrť kostlivou rukou pozvedne hrnek...
...a usrkne, a když se pak zadívá na nápis, který už předtím viděl a četl tisíckrát, zase ho odloží.
VÝBORNĚ, řekne pak tónem pohřebních zvonů.
UKAŽ MI TO.
Poslední předmět na stolní desce je mechanická hračička. "Hračička" je pro ni to správné pojmenování. Je tvořena dvěma kotouči. Jeden je vodorovný a je na něm kruh z malých čtverečků něčeho, co se při bližším zkoumání ukáže být kobercem. Druhý kotouč je svislý a má velké množství úchytek, z nichž každá svírá maličký kousek máslem namazané topinky. Každý špalík topinky je upevněn volně, takže když ho kruhový pohyb kola s úchytkami přinese ke kruhu s kobercem, mohou se otočit namazanou ploškou jak nahoru, tak dolu.
MYSLÍM, ŽE UŽ TO ZAČÍNÁM CHÁPAT, řekl Smrť.
Malá postavička u stroje řízně zasalutovala a rozzářila se, pokud se ovšem tvář krysího Smrtě může rozzářit. Pak si Smrtík přes důlky natáhl pilotní brýle, podkasal si roucho a vlezl do stroje.
Smrť si nikdy nebyl tak docela jistý, proč vlastně Smrtíkovi povolil nezávislou existenci. Konec konců, být Smrtěm znamená být Smrtěm všeho, včetně hlodavců všeho druhu. Je však velmi pravděpodobné, že každý z nás potřebuje maličkou částečku sebe sama, které bychom mohli, metaforicky, dovolit pobíhat nahatá v dešti, myslet si nemyslitelné myšlenky, ukrývat se v rozích a špehovat svět a páchat další, většinou zakázané, ale tolik zábavné činy.
Krysí Smrť se pomalu opřel do šlapadel. Kola se začala otáčet.
"Vzrrušující, což?" zaskřípěl chraptivý hlas Smrťovi vedle ucha. Byl to Jářku, havran, který se usídlil ve Smrťově domácnosti jako Smrtíkův osobní dopravní prostředek a přítel. Lítal v tom, jak sám s oblibou říkal, hlavně kvůli očím.
Plocha s koberečky se začala otáčet. Malé topinky na svislém kruhu začaly na koberečky dopadat. Většinou se to stalo s máslovým mlasknutím, občas bez něj. Jářku všechno pozorně sledoval pro případ, že by se někde objevilo nějaké to očko.
Smrť viděl, že tady byla vyvinuta jistá dávka snahy, aby bylo vytvořeno zařízení, které by namazalo každý otáčející se kousek. A další, ještě složitější, které mělo zaznamenat počet namazaných koberečků.
Po několika kompletních otáčkách ukázala páka označující počet namazaných koberečků zhruba 60 % a kola se zastavila. ...
Zdroj: Leník, 08.11.2006
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Terry Pratchett - Zloděj času (Úžasná Zeměplocha)
Aktuální pořadí soutěže
- Do soutěže se prozatím nezapojil žádný soutěžící.
- Přidejte vlastní práci do naší databáze a staňte se vítězem tohoto měsíce!
Štítky
první pusa vitalismus věcný význam dvojí+smysl solženicyn Kouzla a spacáky občan Jack trampoty pana humbla za soumraku vánoce přicházejí stařec u mostu lesní svět nepravý nero postavení žen POKYN malaparte svatokupectví křižáci sirny nový svět rvačka prázdiny sydney v restauraci město venkov Píše se rok Projev prezidenta DOKTOR WATSON normandie
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 705 968 370
Odezva: 0.04 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí