Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Předmluva k vydání českému

Vydání francouzské a anglické bylo vytisknuto jako rukopis a nebylo dáno na knižní trh. Ke zprávě v předmluvě k tomu vydání dodávám, že část původního rukopisu, jak teď vidím, byla vytisknuta v "československém Deníku", vycházejícím v Rusku a na Sibiři (čís. z 16. dubna 1918 a násl.).
Měl jsem jistou pochybnost, mám-li knihu uveřejnit, maje nyní tak odpovědné postavení. Rozhodl jsem se pro uveřejnění, protože se kniha přece jen dostává na veřejnost; a mimo to, kniha má význam jako historický dokument. Je soustavnějším zpracováním těch politických zásad, jež tvořily program naší zahraniční propagandy.
Dnes formuloval bych některé podrobnosti jinak, ale v zásadních věcech řekl bych totéž. Vidím, že spis prozrazuje neklid války a revoluční propagandy, ale přece jen v míře neveliké; v celku neztratil jsem svého vědeckého klidu a jsem jist také tím, že jsem vůči svým politickým odpůrcům a nepřátelům a proti nim přes všecky rozčilné hrůzy vyhnanství zůstal odpůrcem a nepřítelem slušným a spravedlivým.

V Praze, 5. ledna 1920

T. G. M.

Předmluva k anglickému a francouzskému vydání

Tato kniha má dlouhou historii. Byla původně napsána loni v Petrohradě, za neklidu revolučního. Šlo mi o to, objasnit našim vojákům zásadní problémy války; jim kniha byla věnována.
Odevzdal jsem rukopis ruské tiskárně, ale domnívám se, že teď kniha na Rusi vyjít nemohla. Mezitím musil jsem odejet na Západ; na cestě Sibiří a Tichým Oceánem zpracoval jsem část svého rukopisu v tuto knížku, kterou teď předkládám politické veřejnosti. Psal jsem, nemaje k disposici skoro žádné literatury; jen při poslední revisi rukopisu mohl jsem tu a tam použít literatury americké. Opakuji však, že mi šlo o objasnění zásadních problémů válkou rozvířených.

Washington, v říjnu 1918

T. G. M.

Věnování

Bratři, čeští, slovenští vojáci!

Věnuji tuto práci Vám, Vám, kteří jste vstoupili do spojeneckých armád na Rusi a ve Francii, v Americe a Anglii, v Itálii a všude, kde jste jako volní občané mohli projevit své protirakouské smýšlení a odhodlání, bojovat za svobodu a nezávislost našeho národa.
Věnuji spisek také Vám, kteří musíte bojovat pro Rakousko z donucení.
Věnuji ho především památce Vás, kteří jste v řadách rakouské armády a mimo ni projevili vůli k národní nezávislosti a svoje mužné odhodlání zpečetili svou mučednickou smrtí; Vy jste se mně stali vzorem, Váš příklad, Váš program činu rozhodl mne a přivedl v tábor odhodlaných, nesmiřitelných nepřátel habsburského Rakouska.
Vojna nás všechny překvapila nepřipravenými. Očekával jsem evropskou válku, ale později než 1914; důkazem tomu je fakt, že jsem v létě 1914 navazoval styky, jimiž jsem se chtěl pokusit o smíření Srbů a Bulharů pro případ čekané konflagrance. Vypovězení války stihlo mne v Německu, odkud jsem pomyslel na cestu do Paříže a Londýna, abych si zabezpečil pomoc pro svůj pokus smiřovací. Nevěřil jsem ve válku ani po jejím vypovězení; myslil jsem, že císař Vilém se spokojí hrozbou a že státníci znepřátelených mocností se dohodnou. To očekávání zakládal jsem na odhadu, co válka bude znamenat, jak pronikavě zasáhne do osudů všech národů a lidstva; byl jsem dost naivní věřit, že monarchové a jich ministři se probudí tou hroznou odpovědností, která padá na každého, kdo k rozpoutání aneb zamezení války mohl přispět.
Začátkem srpna 1914 vrátil jsem se do Prahy. Politický život byl zastaven, nemohlo být žádných veřejných, ani soukromých schůzí, tajná policie vedla usílený dozor nad všemi veřejnými činiteli, každý musili jsme jednat o své újmě. Avšak, ačkoli veřejné projevy nebyly možny, přece bylo se samého počátku v Praze ustálené veřejné mínění, sympathie každého uvědomělého Čecha byla na straně Srbska, Ruska a spojenců. Na mne osobně učinily nejhlubší dojem projevy protirakouského smýšlení v řadách českých pluků; přicházely brzy zprávy o těžkém potrestání, dokonce o trestech smrti a decimování; zároveň na Moravě civilní správa zahájila svou katanskou činnost, byli trestáni na hrdle lidé, u kterých se našly proklamace ruského generalissima. Cítil jsem, že nemůžeme a nesmíme my poslancové a officiální vůdcové lidu zůstat nečinnými, že se musíme rozhodnout; ostatně mluvím jen za sebe. Dost dlouho jsem se podle staršího programu Palackého natrápil, usmířit Rakousko s námi a přetvořit je v demokratické soustátí; vypovězení války udělalo z politického problému problém svědomí. Vynasnažil jsem se ještě seznat pravé smýšlení a plány officiálního Rakouska a dvora, hleděl jsem seznat smýšlení našeho lidu a pokusil jsem se dvojím zájezdem do Holandska dovědět se o plánech spojenců; cesta do Holandska dala mi příležitost pozorovat Německo a seznat smýšlení některých vlivných a informovaných kruhů. Nerozhodl jsem se v rozčilení a na slepo.
Vykládám zde náš národní program, jak pojímáme válku, její význam a co od ní čekáme - úplnou nezávislost našeho národa a obnovení státu českých zemí se Slovenskem. Domáháme se rozčlenění Rakousko-Uherska. Tento náš program není pouze negativní, naopak je positivní; naše samostatnost má býti částí politické a sociální organisace celé Evropy a lidstva. Otázka Čech a Slovenska je otázkou světovou.
Podávají se tu jen hlavní obrysy příští Evropy; k tomu uskrovnění jsem nutkán nedostatkem literatury; zbaven knihovny, stále na cestách po všech spojeneckých zemích a zaneprázdněn návalem praktických úkolů, pracuji bez potřebného literárního apparátu.
Brožurka má svou historii. Napsal jsem ji v Petrohradě po prvé návštěvě v Kyjevě jedním tahem, ale neměl jsem tolik času, abych ji pozorně prokorrigoval. Vypukla prvá bolševická revoluce a znemožnila mi práci; po čase zasedl jsem k revisi, vypukla revoluce druhá. Den, kdy jsem se dal do práce, pod mými okny houkal bolševistický broněvik a kolem mého bytu se rozzuřil nejprudší boj. Na radu přátel odejel jsem do Moskvy, abych tam získal několik nerušených chvil, avšak právě v Moskvě dostal jsem se do střediska pouličních bojů. Z Moskvy jsem se dostal do Kyjeva, právě když prohlášena Ukrajinská republika - nový neklid a neočekávané úkoly praktické. Ale teď stůj co stůj připravím brožurku k tisku, snad ji později budu moci doplnit.
Prožívám události na Rusi od minulého května; přirozeně tyto události nutí každého myslícího člověka prověřit své politické přesvědčení; kdo znají mé různé práce z posledních let, nenaleznou žádné změny základních názorů, ale byl jsem válkou doveden k tomu, formulovat své názory určitěji. V těchto svých pracích probíral jsem zejména otázky a problémy národnosti, státu, demokracie a socialismu, naposled jsem se snažil pochopit Rusko - odkazuji na tyto práce pro obšírnější zdůvodnění přednesených zde názorů.

V Kyjevě, 15. ledna 1918.

Tomáš Garrigue Masaryk

I. HISTORICKÝ VÝZNAM VÁLKY

1. Válka světovou

1. Do očí bije, zamyslíš-li se o válce, její světovost. Celý svět, - doslova celý svět, trpí již čtvrtý rok válkou způsobenou napadením Srbska Rakousko-Uherskem, podporovaným Německem. Celý svět se rozestoupil na dva tábory - s Rakouskem a Německem jde jen Turecko a Bulharsko a papežská kurie, všechny ostatní státy jsou na straně Spojenců; neutrálními zůstaly jen některé státy malé, a v těch většina občanstva je na straně Spojenců: proti Německu a Rakousku vyslovilo se takto celé lidstvo! Jestliže consensus gentium se přijímal jako argument pro jsoucnost Boží, tento consensus člověčenstva má jistě velký mravní význam - vox populorum vox Dei.
Statistikové nám říkají, že počet lidí ve válce padlých, raněných, zajatých a pohřešovaných obnáší 25 milionů; ti, kteří přežili hrůzy války, ty miliony vojáků a jejich rodiny, a tudíž všichni národové a lidstvo, budou přemýšlet o této válce a jejích příčinách; miliony a miliony přemýšlejí v okamžiku, kdy toto píši, o válce a o situaci národů a lidstva, jako já. Není možno, aby ty ohromné oběti na životech, zdraví, statcích, byly přineseny nadarmo, není možná, aby posavadní organisace států a národů, z níž tato válka pošla, zůstala nezměněna, aby odpovědní státníci, politikové, vůdcové stran, jednotlivci, aby národové, aby lidstvo nepočalo myslit o politice doopravdy a bezohledně. Válka sama a její následky sblížily lidstvo: člověčenstvo je dnes organisovanou jednotkou - mezinárodnost, mnohem intimnější než kdy byla, je způsobena touto válkou; a zároveň se všude upevňuje demokratický názor na společnost - pád carismu je jen jedním z nečekaných následků války. -
Jednotná organisace všech národů světa, celého člověčenstva, je počátkem nové doby, doby, v níž národové a celé lidstvo vědomě budou pokračovat ve svém vývoji.