Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

A Pecola je někde v tom malém hnědém domku na kraji města, do něhož se s matkou nastěhovaly a kde je ji možno i dnes zahlédnout. Ptačí pohyby se unavily a změnily se na pouhé zvedání předmětů a tápání mezi starými pneumatikami a slunečnicemi, mezi lahvemi od kokakoly a pampeliškami, mezi všemi odpadky a krásami světa - taková byla ona sama. Byly v ní všechny naše odpadky, které jsme na ni naházeli a které přijala. A všechna naše krása, která byla původně její a kterou nám darovala. My všichni - všichni, kdo jsme ji znali - jsme se cítili tak čistí, když jsme se očistili o ni. Byli jsme tak krásní, když jsme se porovnali s její ošklivostí. Její prostota nás zdobila, její vina nás posvěcovala, její bolest nám dodávala zdraví, její neohrabanost v vyvolávala pocit, že máme smysl pro humor. Její mlčenlivost nás vedla k domněnce, že jsme výřeční. Její chudoba nám dávala štědrost. I její denní snění jsme použili - abychom umlčeli noční můry. A ona nás nechala a tím si vysloužila naše pohrdání. Brousili jsme si o ni svá já, vycpávali naše osobnosti její křehkostí a zívali jsme ve fantastických představách o vlastní síle.

***

Láska není niky lepší než milenec. Zkažení lidé milují zkaženě, násilní lidé milují násilně, slabí lidé milují slabě, hloupí lidé hloupě a láska svobodného člověka není nikdy bezpečná. Není v ní žádný dar pro milovaného. Jen ten, kdo sám miluje, vlastní dar lásky...