Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ze všech stran přibíhali lidé.
Most strhla velká voda.
A nejhorší bylo, že na něm byl malý chlapec. Hejno chlapců si hrálo na chatrném mostě, protože chlapci musí být vždycky při tom, když jde o něco napínavého.
Po mostě se už dlouho nejezdilo a rozumní lidé už dávno varovně předvídali, že až půjdou jarní ledy, vezmou jej s sebou, protože je na spadnutí. Ale snad právě proto to nebezpečí děti lákalo. Ale co, most tady stojí, co jsou na světě, tak snad ještě jeden den vydrží. A pak se to stalo.
Všichni ostatní se zachránili na břeh, když se most s rachotem zřítil, jenom malý Iver Tjernbraaten, který byl vždycky pomalejší, to už nestačil a spadl do vody. Držel se křečovitě zledovatělého nosného trámu v řece, ze všech stran ho svíral led, pod nohama se mu hnala zpěněná rozvodněná řeka, kry s rachotem narážely na trosky mostu a prorážely si mezi nimi cestu. Za mostem se v řece vytvořila jakási peřej, která do sebe vtahovala led, a zbylé mostní pilíře spolu se zbytky mostu, které z nich visely, se povážlivě kymácely. Hrozilo, že co nevidět strhne rozběsněný živel i je.
Na obou březích řeky se shromáždili lidé, kteří s hrůzou přihlíželi, jak malý lidský tvor marně zápasí o svůj život. Ten malý chlapec tam u mostního pilíře je už jistě ztracen, nic ho nemůže zachránit. Po polámaných trámech, které visely z pilíře, se k němu nikdo přiblížit nemůže – a žádný člun neprojede mezi krami.
Ženy, muži a děti přicházeli ze všech stran, ale nemohli dělat nic jiného než stát a poslouchat burácení vod a srdcervoucí křik chlapce, který se zoufale přidržoval trámu – a dívat se na to, jak kry odnášejí jeden trám po druhém z toho, co zbylo z mostu.
Obloha byla zatažena těžkými, olověnými mračny, schylovalo se k večeru.

Po silnici od jihu přijížděl nějaký muž. Zřejmě si všiml lidí na břehu a strženého mostu, protože přitáhl koni uzdu a zastavil.
Všichni poznali, kdo to je.
Několik výrostků se rozběhlo po cestě od mostu k silnici, aby mu pověděli, co se stalo.
Dag Björndal byl na cestě domů z města. Ani udýchané chlapce nevyslechl a už zamířil s koněm na cestu k mostu.
Všichni si oddechli, jako by se jim ulevilo. Ne snad proto, že zde mohl nějak pomoci. Ale kde nic nesvedl ani nikdo z Medvědího Dolu, tam už potom ani oni nenesli žádnou odpovědnost. Dag zarazil s koněm tam, kde se cesta prudce svažovala k mostu, zůstal sedět na saních a díval se dolů. Všichni k němu upírali oči a čekali, že jenom zavrtí hlavou. Ale Dag se podíval na řeku a pak zase na břeh a podrbal se ve vlasech.
Chlapec, který se držel trámu, snad pozbyl vědomí, protože se už dlouho neozýval, ale teď zase pronikavě vykřikl. Jeho výkřik projel všem až do morku kostí.

Čtenářský deník	-	Není jiné cesty
	-	Vane vítr z hor
	-	Věčně zpívají lesy

Čítanka	-	Není jiné cesty
	-	Vane vítr z hor
	-	Věčně zpívají lesy