Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DRUHÝ INSPEKTOR (čte)
Občas je třeba, přátelé, kousnout i do kyselého jablka. A občas je dokonce třeba v zájmu lidského zdraví vzít skalpel a rozříznout člověku vřed. Chvíli to bolí, ale pak se celému tělu uleví. Možná nebude pro leckohos z vás jednoduché ihned a bez otázek či obav se vyrovnat s tím, co vám teď řeknu. Nakonec se s tím ale vyrovnáte, protože pochopíte, že skalpel byl jedinou možností, jak organismus zachránit.
(MACOURKOVÁ odejde po špičkách levými zadními dveřmi)
Můj předchůdce, s kterým jste se tu nedávno setkali, nebyl zlý člověk. Ale na úrovni situace bohužel nebyl, intelektuálně, temperamentem, ani kvalifikací. I to jste možná z toho krátkého setkání vycítili ...
(MACOURKOVÁ se vrací levými zadními dveřmi, nese sklenku vody, po špičkách projde místností a vystoupí po schodišti až k DRUHÉMU INSPEKTOROVI. Vodu postaví před něho na zábradlí ochozu, ukloní se a pak spěšně schází opět dolů mezi ostatní. DRUHÝ INSPEKTOR se napije a pokračuje v četbě svého proslovu)
Svým způsobem to byla tragická postava; prostý muž z lidu, zdejší rodák, s citem pro nálady lidí dole a s dobrými úmysly, ale v řídící práci nezkušený, v jednání s lidmi slabý a názorově nepevný. Věci se mu proto začaly záhy vymykat z rukou a přerůstat mu přes hlavu. Nepoznal okamžik, kdy se svoboda mění v anarchii, a nerozlišoval mezi těmi, kdo to myslí poctivě, a těmi, kdo ne. A tak se stalo, že dobrý úmysl posílit autonomii vašeho ateliéru, více přihlížet k mínění lidí dole a vaši práci tím celkově zkvalitnit, se v hysterické atmosféře neregulované diskuse zvrhl ve svůj pravý opak: šířil se zmatek a nakonec se tu přestalo pracovat vůbec -
(DRUHÝ INSPEKTOR přeruší četbu, pohlédne dolů na přítomné a pak začne spatra extemporovat)
A kdo nepracuje, ten co? No nejí! Kdo chce jíst, musí makat! To platí pro každého! Říkaly to už naše babičky. Tak se věci mají. A tak to chodí. Tak to je. Když někdo nerozumí, tak na to co? Doplatí!
(TAJEMNÍK dloubne nenápadně DRUHÉHO INSPEKTORA; ten okamžitě pochopí a vrátí se k napsanému textu.) (Čte)
Až po dlouhém naléhání mnoha poctivých lidí jsem přijal nevděčný úkol obnovit tady pořádek. Nepřišel jsem vylít s vaničkou i dítě. Chci dítě naopak z vaničky vyjmout, osušit a ošetřit, aby mohlo dál zdravě žít a rozvíjet se do krásy. Abych ale nevyvolával dojem, že jsem člověkem starých poměrů a tedy i otrokem jejich záliby v nekonečných, bezobsažných a frázovitých proslovech, přejdu teď rovnou k věci samé: náhlé a zbrklé rozhodnutí ustoupit od plánované asanace bylo nekvalifikované, nezodpovědné a napáchalo mnoho škod. V podstatě to byl ústup od samotného smyslu vaší práce, kterým je moderně a vskutku koncepčně vytvářet lidem důstojnější životní podmínky. Příprava asanace bude tedy zase normálně pokračovat. Ba co víc: získá novou dynamiku! Není to žádný návrat k starému a právem odsouzenému způsobu řízení vaší práce, jak se nám jistě budou někteří snažit namlouvat. Naopak: je to radikální obnova jejího původního smyslu a její radikální očištění jak od všech dřívějších deformací, které vyvolaly oprávněnou kritiku, tak od všech pozdějších výstřelků, v něž tato kritika vyústila. Doufám, že i mezi vámi zvítězí rozum nad emocemi, že i vy pochopíte naléhavost provedeného řezu, vděčně ho přijmete a s novým elánem se dáte do práce, abyste vynahradili lidem dole zbytečné zdržení, k němuž tu došlo a kterým jsou právem zneklidněni. Mnoho úspěchů!
(DRUHÝ INSPEKTOR složí svůj papírek, strčí ho do kapsy, viditelně se mu však nechce opustit řečniště, začíná tedy opět extemporovat)
Lidi chtěji nový záchod a kachlíky v koupelně! Všichni. Bílí - a dnes i černí. Tak to je. To je realita. Jenomže někdo jim to musí co? No postavit! A někdo to musí předtím co? No nakreslit! Tak to bylo, je a bude! A všude! A kdo to nechápe, ten bude -
(TAJEMNÍK se nakloní k DRUHÉMU INSPEKTOROVI a něco mu šeptá do ucha, přitom se dívá na hodinky a ukazuje mu je. DRUHÝ INSPEKTOR přikývne, napije se vody a pak spolu s TAJEMNÍKEM schází dolů a míří k pravým dveřím)
(za chůze)
Tak nashledanou -
BERGMAN (tiše)
Nashledanou -
(DRUHÝ INSPEKTOR a TAJEMNÍK odejdou pravými dveřmi. Všichni nehnutě stojí a poněkud tupě za nimi civí. Delší pauza)
PLECHANOV
A je to!
(Pauza)
LUISA
Moc dlouho jsme se z té svobody netěšili -
(Pauza)
ULČ
Mně bylo jasné od začátku, že to nemůže dopadnout jinak! Ten člověk byl přece naprostý amatér -
(Pauza)
LUISA
Moc chytrý, pravda, nebyl - i když na druhé straně nevím, kde by se tam někdo chytrý vzal -
(Pauza)
ULČ
Říkal jsem přece, že se nesmí vylít s vaničkou i dítě! Všichni jste se mi posmívali - a teď to máte!
(Pauza)
PLECHANOV
Stejně to byla hezká doba -
LUISA
Něco jako sen, viď?
PLECHANOV
Lepší!
LUISA
Aspoň jsme si tu jednou taky trochu zatancovali!
PLECHANOV
Jen aby ten hlavní tanec teprve nezačal -
LUISA
Stejně nechápu, jak jsme na to mohli tak snadno naletět!
PLECHANOV
Jen mrtvý nikdy na nic nenaletí - (Rozpačitá pauza; pak se všichni obrátí na BERGMANA)
BERGMAN
Já bych to, přátelé, zas tak černě neviděl! Víte přece, co vždycky říkám: nic není tak, jak se to upeče. Co se jednou stalo, nemůže se už odestát. Jestli jste to dobře poslouchali, tak jste si museli všimnout, že úplně zpátky se to vrátit nemá. Budeme mít o něco menší manévrovací prostor, to je jasné. Ale to se občas stává. Nějakou dobu budeme muset vyčkat a zbytečně na sebe neupozorňovat. V nové situaci je vždycky nejdůležitější pořádně se nejdřív zorientovat. Zažili jsme toho přece už dost - aspoň my starší - a tolik rozumu a zkušeností už snad máme, abychom si poradili i s tímhle. Já osobně jsem přílišným vášním nikdy moc nedůvěřoval. Rychle vzplanou, rychle pohasnou. Drobnější, ale vytrvalá práce má větší cenu, než různé ty silácké manifesty. Manifesty ještě nikdy žádný barák nepostavily! Musíme vyzkoušet, co se vlastně teď dá dělat a s čím bude nutné počkat. Chtěli jsme toho asi moc najednou. A pronášeli jsme - tím myslím pochopitelně i sebe - zbytečně moc velkých slov. Člověk se nemá nikdy zavazovat k něčemu, o čem si není naprosto jist, že to dokáže. Žádná architektura přece není úplně svobodná - každá je vždycky vsazena do kontextu společnosti, které slouží, a tento kontext musí nějak respektovat. Tím neříkám, že bychom neměli mít odvahu. V některých věcech si prostě musíme - i dnes - stát na svém, o leccos se musíme i hádat, to se nedá nic dělat! Všichni architekti ve všech dobách museli umět oddělovat to, v čem mohou nebo dokonce musí ustoupit, od toho, v čem ustupovat prostě nemohou! (k MACOURKOVÉ) Co o tom soudíte vy, kolegyně Macourková?
(MACOURKOVÁ neurčitě pokrčí rameny. ALBERT, který po celou dobu jen napjatě naslouchal, se náhle ozve)
ALBERT
Jdu od toho!
BERGMAN
Jak to myslíte?
ALBERT
Chci pryč! Je mi z toho všeho na blití!
BERGMAN
Z čeho všeho?
ALBERT
Já to prostě nechápu! Nic nechápu.
BERGMAN
Vím, že to musela být pro vás pěkná sprcha - ale mohu-li vám radit, tak v afektu nedělejte nikdy žádná významnější rozhodnutí!
ALBERT
Když si vzpomenu, jak jste se ještě včera všichni předháněli v přísahách, že se už nikdy nepodřídíte a sami sobě nezpronevěříte, že poslušnost už nikdy nesmí vítězit nad pravdou a blbost nad svobodou - a tak dále a tak dále! A stačí jedno mávnutí proutku - a všechno je zapomenuto a vy tu stojíte jako opaření - hlavy prázdné a kalhoty plné - a jediné, na co se zmůžete, jsou spekulace, jak tím vším zase probruslit! Je tohle normální? Je to tak všude? Je člověk skutečně jen onuce? Jsem blázen já - anebo vy?
(LUISA přistoupí k ALBERTOVI a přiloží mu ruku chlácholivě na paži)
LUISA
Chápu tě, Alberte, strašně tě chápu! Ty ale zase pochop, jak moc tě tu budeme potřebovat - právě tebe a právě teď! Slib mi, že budeš moudrý!
ALBERT
Nezlobte se, ale to vám slíbit nemůžu -
BERGMAN
Pokud jde o ty naše přísahy, tak nikdo přece ještě neřekl, že je odvolává! Musí se jen změnit způsoby jejich plnění. A jestli byly příliš patetické a my se sami dnes nad nimi červenáme, pak to třeba přičíst na vrub té vzrušené době: v každém z nás vybuchlo najednou tolik osvobodivé radosti, že by bylo téměř nepřirozené, kdybychom občas nemluvili trochu z cesty -
ALBERT
Já jsem z cesty nemluvil a za vším, co jsem řekl, plně a veřejně stojím!
BERGMAN
Jste emfatik a jestli se snesete na zem, tak brzy budete všem jenom k smíchu -
ALBERT
To mi je jedno. Úcta k sobě samému je pro mne důležitější, než váš smích! (Pauza; BERGMAN přechází zachmuřeně místností, pak se náhle obrátí nakvašeně na ALBERTA)
BERGMAN
Zřejmě jste se rozhodl hrát si tu na jediného spravedlivého! Jak chcete! Upozorňuji vás ale, že já osobně vás už z ničeho tahat nebudu! Chcete-li sám sebe ohrožovat, ohrožujte se! Nás ale ohrožovat nebudete!