Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1975
• úryvek

1. DÍL HRY

***

SLÁDEK: Dál -
(Do místnosti vstoupí Vaněk ve vatovaném pracovním úboru a v holinkách)
VANĚK: Dobrý den -
SLÁDEK: Á, pan Vaněk! Pojďte dál! Posaďte se -
(Vaněk nesměle usedne)
Dáte si pivo?
VANĚK: Ne, děkuji -
SLÁDEK: Proč ne? Jen si vemte -
(Sládek vytáhne z basy láhev, otevře ji, naleje do dvou sklenek, z nichž jednu přisune před Vaňka a druhou okamžitě vypije)

***

6. DÍL HRY

SLÁDEK: Tak hele: já jednoho z těch, co sem za mnou kvůli tobě choděj, znám - ještě ze školy, víš - je to můj dobrej známej - nějakej Tonda Mašků - celkem solidní kluk, mně aspoň jde na ruku -
VANĚK: Tak to máte dobré -
SLÁDEK: Ne zas, že by on měl nějakej velkej vliv - to zas nemá - ale už dvakrát mi v něčem píchnul - a já nevím, kdy ho zas budu potřebovat - a mimoto je to, jak říkám, fakt docela solidní kluk - takže já prostě - no zkrátka - já ho prostě nemoh vyšplouchnout, chápeš?
VANĚK: Chápu -
(pauza)
SLÁDEK: No - co koukáš?
VANĚK: Já nekoukám -
SLÁDEK: Nepovídej, já vím dobře, co si myslíš! Jenomže ty zřejmě nevíš, že kdybych jim to neslíbil já, našli by si jinýho, a to by bylo horší, protože by to zaručeně nebyl nikdo tak férovej jako já! Já jsem totiž rovnej, na rozdíl od jinejch, já už mám prostě takovou mentalitu - i dnes! A to je tvá jediná klika, jestli to chceš vědět! Lidi jsou totiž velký svině! Velký! Anebo si snad myslíš, že by se tu našel druhej takovej vůl, kterej by ti to celý takhle vyklopil? Ty máš představy jak malej Jarda! Kde si myslíš, že žiješ?
VANĚK: Já vaši upřímnost samozřejmě oceňuji -
SLÁDEK: Víš ty vůbec, co já tím riskuju, že jsem k tobě tak férovej? Co si na tobě vemu, když to na mě práskneš? Vždyť já se ti tady úplně dávám všanc!
VANĚK: Já to nikomu neřeknu -
SLÁDEK: Tak to někam napíšeš! Vrazíš to do nějaký hry - oni ti ji seberou - a já budu zničenej!
VANĚK: Můžete se spolehnout, nechám si to pro sebe -
SLÁDEK: Fakt?
VANĚK: Fakt -
(Sládek otevře další láhev a naleje si. Pauza)

***

8. DÍL HRY

SLÁDEK: Ferdinande -
VANĚK: Ano?
SLÁDEK: Víš, co je na tom nejhorší?
VANĚK: Co?
SLÁDEK: Že já za boha nevím, co jim mám každej tejden říkat - vždyť já o tobě dohromady nic nevím - do styku s tebou vlastně skoro nepřijdu - a těch pár blbostí, co zachytím - že se chodíš zašívat do laboratoře - že tě viděli párkrát s Maruškou z flaškovny - že ti kluci z údržby dělali doma něco na topení - co s tím? No řekni - co jim mám furt říkat? Co?
VANĚK: Nezlobte se, ale v tom já vám můžu těžko pomoct -
SLÁDEK: Ale můžeš! Jen kdybys chtěl -
VANĚK: Já? Jak to?
SLÁDEK: Jsi přece inteligent, ne? Máš přece politickej přehled, ne? Píšeš, ne? Kdo jinej má vědět, co vlastně chtějí vědět, než ty?
VANĚK: Promiňte, ale to snad -

***

VANĚK: Já jsem vám opravdu velice vděčen za vše, co jste pro mne udělal, vážím si toho, protože sám vím nejlíp, jak je takový postoj dnes vzácný - vytrhl jste mi takříkajíc trn z paty, protože já vážně nevím, co bych si bez vaší pomoci počal - to místo ve skladu by pro mne znamenalo větší úlevu, než si možná myslíte - jenomže já - nezlobte se - já přece nemůžu donášet sám na sebe -
SLÁDEK: Jaký donášení? Kdo tady mluví o donášení?
VANĚK: Nejde o mne - mně to uškodit nemůže - ale jde přece o princip! Já se přece z principu nemůžu podílet na -
SLÁDEK: Na čem? No jen to řekni! Na čem se nemůžeš podílet?
VANĚK: Na praxi, s kterou nesouhlasím -
(Krátká, napjatá pauza)

***