Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJSTVÍ PRVNÍ

VÝJEV 8.

Barnabáš. Strnad.

Barnabáš (s zelenou čepičkou na hlavě Strnada si ani nevšimnuv stoly rovná, stolice přistavuje atd.).
Strnad (na straně): Běda mně, ten tu ještě nebyl! Nestydatosti a výmluvnosti, neopouštějte mne! - Dobré jitro, pane hostinský!
Barnabáš (postrčí čepičku) Hm!
Strnad: Dnes jest tam hodný mrázek.
Barnabáš (pro sebe): Kýž by chtěl také kopřivy páliti!
Strnad: Jestli vám vděk, zahrajme si šestadvacet?
Barnabáš: O knoflíky, ne?
Strnad (pro sebe): Bylo by jich také potřebí; u kabátu mně tři scházejí.
Barnabáš (zahlídne u studentského stolu láhev a sklenice): Co tu ta láhev dělá? kdo ji sem přinesl?
Strnad: Já.
Barnabáš: Kdo vám nalíval?
Strnad: Strážný náš cherub.
Barnabáš: Nechte žertu! Sklepník, ne?
Strnad: Nikoli. Ten poručení vaše otrocky zachovává; jest totiž hrubý jako rohožka. Zorním jitrem zjevila se láhev na tomto stole, a hlas libozvučný ohlašoval, dvě takové, taktéž plné, že na nás ještě čekají.
Barnabáš: Kde? kde?!
Strnad: V tichém, tajemném chládku. Zpočátku byli jsme toho mínění, že vy, pane hostinský, abyste tu včerejší mrzutost poněkud napravil -
Barnabáš: Ó nikoli! Hněv Barnabášňv není tak pružný, aby se dal bez peněz ohnouti. (Pro sebe.) Kdybych byl od sklepa klíče pod hlavou neměl - (Hlasité.) Povězte, dlouholi mám ještě čekati!
Strnad: Ani tak dlouho, jako hora na rybu.
Barnabáš: Vy jste fraškář, a myslíte, že máte fraškáře před sebou! Budeteli mně ke všemu ještě týrati: zkrátka to s vámi skončím.
Strnad: Ano, jen hodně zkrátka.
Barnabáš: Dám vás zavříti.
Strnad: Výborně! tak se odřeknete práva k dluhu.
Barnabáš: Nechať! beztoho starého ďábla dostanu.
Strnad: Pane hostinský, nepokládejte nás za ošemetníky! V tísni, do které nás lehkovážnost sevřela, nezapomeneme na poctivost
Barnabáš: Peníze vysázejte: pak se vaší poctivostí pokloním.
Strnad: Mějte strpení, dědictví musí co nejdříve přijíti.
Barnabáš: Až satan umře: zdědíte po něm pokušitelský ouřad!

VÝJEV 9.

Křepelka. Předešlí. Brzo na to nádenník s bedničkou.

Křepelka (radostí opojen): Victoria! bratře Strnade, gestio atque exulto, dědictví jest tady!
Strnad: Přece jednou?!
Barnabáš: Co slyším?
Křepelka: Ó bratříčku (Tiskne Strnada k sobě.) Pane hostinský, dejte se políbiti! -- Zůstaneme přátelé, ještě dnes vám zaplatím, všecku mrzutost vám nahradím - ó blaze mně, takovou radost jsem ještě nikdy nepocítil!
Strnad: Bratříčku! totě jsi musil stříbrné báné zděditi?
Barnabáš: U všech všudy kozorožců, mluvte pak, co kde?
Křepelka: Ó můj dědečku! kterak se ti odměním?
Barnabáš: Zač pak?
Strnad: Že umřel.
Křepelka: Dědicem mne učinil, v poslední hodině života svého na mne pamatoval, na mne, nezdárného, nevděčného vnuka svého - hleďte, ó hleďte, mé dědictví jest tady!
Nádenník (přinese bedničku).
Strnad: Zlatá rosa s nebes padá! - Slož to jen na zemi, příteli!
Nádenník: Však to není tak těžké. (Postaví bedničku na stůl.)
Barnabáš (na straně): Budou to samé papírové peníze. Ó kéž bych se mohl vykrásti, nežli mi platiti budou!
Strnad (odtrhuje víko): Jestli dědečkova rakev také tak zabitá, jako ta bedna -
Nádenník: Prosím o svého půl zlatého.
Křepelka (k Strnadovi): Zaplať mu, bratře!
Strnad: Blázníš? Vždyt víš, že nemám ani halíře.
Křepelka: Pane hostinský! odbyďte toho muže!
Barnabáš: Hned, hned! - kolik?
Křepelka: Půl zlatého.
Barnabáš: Z městečka, do mého hostince, půl zlatého? To jest málo; tolar zasloužil.
Strnad: Tedy mu dejte tolar!
Barnabáš (pokročí s nádenníkem na stranu): Tu máš, příteli!
Nádenník: To jest jen půl zlatého?
Barnabáš: Nuž, nemáš dosti? za polovici to do městečka donesu.
Nádenník: Co se vám tedy o tolaru zdálo? (Odejde.)
Křepelka (se Strnadem u bedničky): Nadarmo se hmoždíme.
Barnabáš: Počkejte - prosím, šlechetní pánové! vždyť můžeme vzíti sekyrku. - He, Zvonku! Zvonku! - hle! můj Bože, kterak se potíte!
Křepelka: Není divu! to radostné překvapeni, ten pospěch -
Barnabáš: Toť abych dal přinésti láhev burgundského, pro ochlazení?
Křepelka: Učiňtež tak, pane Barnabáši!
Strnad: Dejte přinésti tři! Budeme píti na zdraví všech dědečků.
Barnabáš: Ať jsou živi!
Strnad: Vivant!
Barnabáš: Hej - Zvonku! Zvonku!

VÝJEV 10.

Zvonek. Předešlí.

Zvonek: Co jest zas?
Barnabáš: Kde tě černoch má, zpropadený lelku? Víno sem, tři lahvice burgundského.
Zvonek: Komu? těm hladovým chrtům?
Barnabáš (trhne jím k sobě): Drž hubu, mají plnou truhlici peněz!
Zvonek: A, to jest jiná. Hned! (Utíká.)
Barnabáš: Zvonku! Zvonku!
Zvonek: Co ještě?
Barnabáš: Vezmi tam z levého kouta tři lahvice moravského -
Zvonek (utíká)
Barnabáš: Počkej! - Zašpiň je hodně pískem, rozumíš?
Zvonek: Dobře, dobře! (Odběhne.)
Strnad: Pane Barnabáši, tu sekyrku!
Barnabáš: Hned, hned! půjdu pro ni sám. (Na straně.) U té příležitosti několik tolarů připíšu. (Odejde.)
Strnad: Hle, bratře! co již pouhá bedna nedělá.
Křepelka: Radostí bych zplakal!
Strnad: Čiň, co chceš; leč má žádost ať se také vyplní!
Křepelka: Jaká to?
Strnad: Zejtra pojedeme do Vídně.
Křepelka: Fiat! a z Vídně rovnou cestou do Prahy.
Strnad: Na nejvýš se zastavíme v Benátkách. Leč - co mi napadá!
Křepelka: Mluv!
Strnad: Především máme skvostnějšího oděvu potřebí.
Křepelka: To jest pravda.

VÝJEV 11.

Zvonek s vínem. Předešlí.

Zvonek (postaví láhve na stůl): Ráčí jemnostpánové ještě něco poroučeti?
Křepelka: Jest tu někde nablízku krejčí?
Zvonek: Hned na předměstí jeden zůstává.
Strnad: Umí kus ouhledného šatu zhotoviti?
Zvonek: Jak by to na člověka vlil!
Křepelka: Přiveď ho!
Zvonek: Já mám jemnostpánům posluhovati; pošlu ale kluka.
Strnad: Avšak narychlo!
Zvonek: Hned. (Odkvapí.)

VÝJEV 12.

Barnabáš. Strnad. Křepelka.

Barnabáš (se sekyrkou): Prosím za odpuštění - musel jsem až do sklepa pro ni.
Strnad (pije): Těšíme se zatím s vaším výhradním vínem.
Křepelka (pije též): Ačkoli by mohlo výhradnější býti. - Dejte sem!
Barnabáš: Prosím, jemnostpane! jsem silnější.
Všickni tři (otvírají)
Barnabáš: Tady to již pustilo.
Strnad: Ještě na tomto rohu.
Barnabáš (dívá se pod víko): Jemnostpane, vy budete bohatší nežli kníže! hned s vrchu se to blýští jako zlato.
Křepelka: Pryč s tím víkem!
Všickni tři (silně trhnou, víko odlítne, a oni s ním mnoho kroků nazpět; na to se zas rozběhnou a nad bedničkou hlavami do sebe vrazí).
Barnabáš (užasne): Ah!!
Strnad: Co vidím?!
Křepelka: Co jest to?!
Barnabáš: Pekelné mámení! belialská šalba! (Vytrhne z bedničky třírohý klobouk.) Nic, nic! prázdná hučka!
Strnad: Co to znamená?
Křepelka: Zkameněl jsem!
Strnad: Hle! tu leží list, vypadl z klobouku.
Barnabáš (listu na zemi se chopí): Neodkazujeli to písmo peníze, bude po mně!
Křepelka (vytrhne mu list z ruky a čte): "Můj nezdárný vnuku!"
Strnad: Začátek nemá líbezný zvuk.
Barnabáš: Dále! dále; rozpuknu se!
Křepelka (čte): "Neumruli ještě, zůstanu živ" -
Strnad: To jest pravda.
Barnabáš: To mohlo tele napsati!
Křepelka (čte): "A pak ani tento podíl nedostaneš."
Strnad: Ten si mohl nechati!
Barnabáš: Cítím něco mastného!
Křepelka (čte): "Peníze by Tě uvrhly do propasti světských náruživostí; pročež Ti také ani plíšku - neodkazuju." (Ruka mu klesne.)
Strnad: O nos miseros, miserrimos!
Barnabáš: To by byla pravá mizera! - Kde to stojí o tom plíšku? (Čte): "ani plíšku neodkazuju." - Ó nemilosrdný, tyranský, hovadský dědku!
Strnad: Čti pak dále, snad ti odporučil zahrady, role, luka -
Barnabáš: Anebo klenoty. Čtěte pak, čtěte u všech ouzkoustí a strachů!
Křepelka: Ó to jest bolestná rána! (Čte.) "Bych ti ale dokázal, že tě upřímně miluju: tedy tobě, co nejbližšímu příteli, náš rodinný klobouk zanechávám."
Barnabáš: Pěknou věc!
Křepelka (čte): "Nepohrdej jím; já jsem si, nose ho, dvacet tisíc zlatých zahospodařil" -
Strnad: Dvacet tisíc, a ani plíšku!
Barnabáš (s největší ošklivostí): Ó - ó mizerný dědku!
Křepelka (čte): "Budešli pilný, pracovitý: někdy si s utěšením tento klobouk na hlavu posadíš, a zpomeneš si vděčně na svého děda." (Hodí list na stůl.)
Barnabáš: Jest to všecko?
Křepelka (rukama lomě): Všecko, všecko, celá má naděje!
Strnad: O mortalia facta!
Barnabáš (popadne list a čte poslední slova): "Na svého děda." (Prohlídne to na obou stranách, konečně ho povztekle smáčkne a do bedničky hodí.) Takovou ukrutnost bych ani v opilství nenapsal, nercili na smrtelné posteli! - Jest to tedy to dědictví, na které jsem tak dlouho čekal? Budiž vám Bůh milostiv!

VÝJEV 13.

Zvonek. Předešlí.

Zvonek: Kluka jsem již poslal -
Barnabáš: Drž hubu, ty mezku!
Křepelka: Pane Barnabáši, nevydávejte mne zoufalství!
Barnabáš: Zoufejte!
Strnad (chopí se jedné láhve na stole): Raději se opiju, než se i mne zoufalství zmocní!
Barnabáš: Ustaň! škaredá obludo, ustaň! - He, Zvonku! Zvonku! proklatý Zvonku!
Zvonek: Vždyť jsem tady!
Barnabáš: Vezmi to víno, nemají čím platiti - pryč s tím! (Strnadovi láhev od huby odtrhne.) - A já mezulán! nádenníkovi jsem ze své kapsy zaplatil - Zvonku, běž za ním!
Zvonek: Ten sedí naproti ve vinopalně a zpívá.
Barnabáš: Tedy to již hrdlem prohnal. Ze všech stran ošizen - budu za živa strašiti!

VÝJEV 14.

Kluk. Předešlí.

Kluk: Krejčí je již tady.
Barnabáš: Jdi na horoucí skálu i s krejčím! (Odběhne.)
Zvonek (s vínem za ním)
Kluk: Kam tedy s ním?
Křepelka: Kam ti pán kázal! (Uvrhne se na stůl.)
Kluk: Tam ať si jde krejčí sám! (Odběhne.)
Strnad (posadí si, klobouk třírohý na hlavu a dívá se do zrcadla): Ó netvoro, mezi netvorami nejnetvorovatější!

(Opona spadne.)