Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJSTVÍ DRUHÉ

Tatáž světnice. Všecko jak to bylo.

VÝJEV 8.

Kluk. Předešlí. Hned na to Zvonek.

Kluk (přiběhne): Divy a zázraky, pan Koliáš jde k nám!
Strnad: Tu to máme! Rychle, rychle!
Barnabáš: Honem, zavolej Zvonka!
Kluk: Zvonku! Zvonku!
Zvonek (ve velikém vojenském kabátě s dlouhým šosem a s červeným výložkem): Tu jsem. Do toho kabátu by ještě jeden Zvonek vlezl.
Barnabáš: Stroj na stůl! přines kuřata, víno - leť, než bude pozdě!
Zvonek: Jen na mne neusilujte, ať z toho kabátu nevypadnu! (Odkvapí.)
Strnad: Bratříčku! kuřátka, víno - nezávidíš mi to?
Křepelka: Nikoli, na mou věru! mně by ani sousta, ani krůpěje nechutnalo.
Strnad: Tys bloud! Ať jen přijde pan ujec Koliáš -
Kluk (přiběhnuv s ubrusem, na stůl jej prostírá): Hahaha!
Barnabáš (sklenice vyplachuje): Čemu se směješ?
Kluk: Zvonek si šlápl na šos a utrh' si ho.
Barnabáš: Ó, ten byl jak živ mezulán!
Strnad: Snad mi nedáte posluhu o jednom šose?
Barnabáš: Jdi honem za ním, ať si ho přišije!
Kluk: Bětuška není doma, nemáme jehly ani niti -
Strnad: Totě bude pěkná sláva! Nemýlím-li se, na schodech již těžce oddechuje.
Barnabáš: Jestli pak to čeleď! Kde není člověk sám - (Jde ven.)

VÝJEV 9.

Zvonek. Předešlí. Brzo na to Koliáš.

Zvonek (s pravým šosem na kabát přišpějleným, nese kuřata)
Barnabáš: Co paks dělal, nemotoro?
Zvonek: Ploužilo se mi to po schodech. Kuchařka to sešpejlila; jen ať mi na to žádný nešlápne! - Nuž, kde jsou nože, kde to ostatní, ty čtvrtliberní smíšku?
Kluk: Nu, nu, pane stoliberko! (Odběhne.)
Zvonek: Pan Koliáš oddechuje na posledním schodu. - Jaké víno?
Strnad: Nejlepší!
Barnabáš (k sobě ho strhne): Nepovídal jsem ti již, blbe moravské!
Zvonek: Hned je přinesu. (Odběhne.)
Strnad (tiše k Barnabášovi): Jak pak, pane hostinský! vzkázal jste již svému příteli o poštu dále?
Barnabáš: Všecko jest objednáno.
Strnad: Bojuje s námi?
Barnabáš: Totiž, zvítězíte-li tady.
Strnad: Nuže, Victoria napřed! (Ke Křepelkovi, jenžto se byl v právo za stůl posadil.) Bratříčku, buď jen ostrého zraku, bystré mysli, a ve všem hnutí úlohy své pamětliv!
Křepelka: Ach, kéž by již bylo po celé té smutné frašce!
Strnad: Patienter, omnia se dabunt. (Posadiv se za svůj stůl v levo, krájí.)
Barnabáš (vstoupivšímu Koliášovi naproti): Ejhle! co vidím? - Vítejte mi, pane Koliáši!
Koliáš (na všecky strany se ohlíží, přišed pak k Strnadovi, dlouho se naň dívá): Servus, pane Barnabáši! (Zahlídne Křepelku.) Oho! můj nejlaskavější, již také tady?
Křepelka: Právě jsem přišel.
Barnabáš: To jsou k nám hosté, nečasto bývalí.

VÝJEV 10.

Zvonek. Předešlí.

Zvonek (přinese víno, jež k Strnadovi na stůl postaví)
Strnad (žádostivěji): Jest to burgundské?
Zvonek: Ano, milostpane!
Koliáš (posadiv se ke Křepelkovi): Zajisté ten Španěl -?
Křepelka: Uhodl jste, on jest to.
Koliáš: Toť jsem si hned pomyslil! Ten člověk prostopášní, jako by šel ještě dnes ze světa. Tak lze toliko tomu hejsovati, kdo nemusí platiti.
Křepelka: Nenít to ještě nic; hejříváť on mnohem více!
Koliáš: Ještě více! (Pro sebe.) Musím já se na něho opiti! - He, pane Barnabáši! sklenici dobrého vína!
Barnabáš: Jakého poroučíte, můj drahý pane Koliáši?
Koliáš: Inu -víno! Jakové pak máte všecko?
Barnabáš: Burgundské -
Strnad: A to jest jak náleží dobré, pane hostinský! Na vaše zdraví! (Pije.)
Barnabáš: Poníženě ruku líbám, milostpane! - Burgundské tedy, uherské, rakouské, moravské, všecka česká vína.
Koliáš: Co stojí láhev burgundského?
Barnabáš: Tvrdý tolar.
Koliáš: Tolar! Totě bezbožná drahota? před pěti lety mi z Burgundska dobrý přítel psal, tam že jest za půl zlatého!
Kluk (stoje nedaleko od toho): Jděte si tam pro ně!
Barnabáš: Drž ty hubu, až na tebe dojde! - Tedy vám posloužím lacinějším?
Koliáš: Jak draho prodáváte moravské?
Barnabáš: Za desítník žejdlík.
Koliáš: Ve své poslední nemoci jsem je pil v městě po šesti groších.
Barnabáš: Jináč není.
Koliáš: Nuže, tedy mi přineste čtvrtku!
Barnabáš: Honem, Petříku! čtvrtku moravského!
Kluk: Do kolika nádob?
Barnabáš: Jdi ke všem všudy!
Kluk (odběhne)
Strnad: Otevři některé okno, Francesco, mně jest horko!
Zvonek (otevře): Již se stalo.
Koliáš: Pane Barnabáši, netrpte to, vždyť jest venku zima!
Barnabáš: Co mám dělati, můj drahý pane Koliáši? milostpánovi jest horko.
Koliáš: Ať tak nejí a nepije!

VÝJEV 11.

Pohořalský. Předešlí.

Pohořalský: Prosím co nejpokorněji, dobrotiví pánové!
Barnabáš: Jděte s Bohem! Jste tady dnes již po druhé, co jen sám vím.
Koliáš: Dobře máte, pane Barnabáši, to jest bezedný hlad! Před půl hodinou jsem mu dal z brusu nový desítník.
Pohořalský: Záplat Pánbůh! (Jde.)
Strnad: Co chce ten muž, pane hostinský?
Barnabáš: Almužnu, jest žebrák.
Strnad: Peněz nemám: chceli ale se mnou posaditi se za stůl - hej obědval jste již?
Pohořalský: Od neděle jsem nic teplého nejedl, milostpane!
Strnad: Tedy pojďte sem a pomozte mi dojísti!
Pohořalský: Ó, zaplať Pánbůh! (Odhodiv klobouk a hůl, za stůl se posadí.)
Barnabáš (po straně k Strnadovi): Bereli pak vás černovous! nesníte toho sám dost?
Strnad (nedbaje na to): Více vína sem! na rychlost!
Zvonek: Těšil jsem se na zbytky; teď pěkného ďasa dostanu! (Odejde.)
Strnad: Berte jen směle, příteli! jako ze svého; jest vám přáno!
Pohořalský: Ó - zaplať Pánbůh! (Jí, až mu oči pláčou.)
Koliáš (ke Křepelkovi): Ten člověk jest rozený mrhač, můj nejlaskavějsí!
Křepelka: Není divu; z cizího se snadno rozdává!

VÝJEV 12.

Předešlí. Kluk. Na to Zvonek.

Kluk: Čtvrtka moravského. (Postaviv lahvičku na stůl, jde k Barnabášovi.) Jdou okolo šumaři, jeden má píšťalu jako pavuzu dlouhou.
Barnabáš: Ať jdou na zelenou louku!
Strnad: Co ty nám o sumářích povídáš?
Barnabáš: Jdou prý okolo.
Strnad: A tady se nezastavují? Rychle je sem zavolej!
Kluk (odběhne)
Zvonek (vejde s vínem)
Strnad: Bylo by to dnes ponejprv, že bych bez hudby obědval.
Křepelka (pro sebe): Jestotná pravda. Hostinský nám alespoň každodenně zpíval!
Strnad: Můj žaludek jest na trouby a na píšťaly zvyklý. Pokrm bez hudby jest mu jako víno bez vody -- jako voda bez vína chtěl jsem říci. (K Pohořalskému.) Píte, příteli, a jezte, ať se zas na týden naobědváte!
Pohořalský: Ó, zaplať Pánbůh! (Pije.)
Strnad: Francesco, čerstvé víno!
Barnabáš (nahne se k němu): Nepřestaneteli brzo, všecko vyzradím!
Strnad (hlasité): Jak pravíte, pane hostinský?
Barnabáš (zlostně): Že jste příliš štědrý, milostpane! - račte odpustiti, vyběhlo mi to z úst.
Strnad: Radím vám, abyste vesměs ústa svá pevněji zavíral.
Pohořalský: Můžete býti rád přítelínku! čím více se vypije -
Barnabáš: Držet pán hubu! Také mu připili z prázdného?
Pohořalský: Z plného, pane Barnabáši! zaplať Pánbůh! (Pije.)
Strnad: Chtěl jste říci, pane hostinský, že bezbožně rozhazuju? Tomu se nedivte, jsemtě podivný pták! Někdy tři dni po sobě hlady trpím; když se ale do toho dám, hory se zazelenají! - Co pak, kdyby o tom můj lakomý ujec věděl!
Koliáš (pro sebe): Bude to takové kvítí jako můj sestřenec.

VÝJEV 13.

Kluk. Pět hudbařů. Předešlí.

Strnad: Aha! Jen sem, páni hudebníci! - Francesco! dej jim nalíti! Ať propláchnou trubice; na silnici se práší.
Barnabáš: Myslil bych, milostpane! že jest ta hudba nyní zbytečná.
Strnad: Zbytečná? Jak to?
Barnabáš: Večír vám bude mnohem příjemnější.
Strnad: Tato přítomná hudba? Hahaha! kdež já se do večera ocítím! Mám velmi na kvap; neboť z tohoto světa pospíchám.
Křepelka (ke Koliášovi): Slyšíte to?
Koliáš: Budeli takhle hodovati, netřeba mu velmi pospíchati; doběhneť brzo své rakve!
Strnad: Francesco! dostanouli pak páni hudebníci to víno?! (Udeří na stůl.) Perdo di Dio!
Barnabáš (ke klukovi): Přines jim konvici toho zakyslého!
Kluk (odběhne)
Strnad: Hudebník nevydrží ani tak dlouho bez pití jako ryba bez vody. Co jest mistrovaný šumař, ten potřebuje na každých pět zvuků prostřední láhev. Mluvím-li pak pravdu?
Šumaři (svědčí)
Strnad: Prošel jsem všech devět dílů světa, a pročež vím, co jeden každý stav s sebou přináší. - Pravím vám, pánové, hleďte se vyznamenati! Něco veselého mi zahrajte, tak veselou, aby sebou peníze v lakomcově pokladnici hýbaly! Na to jest mnoho zapotřebí, to víte!

VÝJEV 14.

Kluk. Předešlí.

Kluk (s konvicí): Tu jest víno.
Šumaři (jeden po druhém pijí)
Strnad: Tedy píte, a pak hrajte!
Šumaři (štemují)
Koliáš: Kde pak ale ten klobouk má, můj nejlaskavější?
Křepelka: Nemůže to již dlouho trvati.
Koliáš: Kéž by to již bylo! Mám na zahradě nádenníka, a ten chlupáč zahálí, nestojím-li vždy, jako stráž za ním.
Šumaři (hrají)
Strnad: Juhu! Ať žije Hilaritas! - Píte, příteli!
Pohořalský: Zaplať Pánbůh! Vivat! (Pije.)
Křepelka (pro sebe): Bude tak dlouho piti, až se opije, a pak se sám prozradí.
Strnad: Dost toho! - Ta basa jest poněkud rozštemovaná; fagot as o patnáct zvuků vejš; ale dobře jste hráli, buďtež živi! (Pije). - Pane hostinský, co jsem dlužen?
Barnabáš: Hned to spočítám, milostpane Koliáš. Chvála Bohu, teď se pravda ukáže.
Křepelka (pro sebe): Anebo lež.
Strnad: Francesco, můj klobouk!
Zvonek (vezme z malované truhličky klobouk): Tu jest.
Strnad (jako pro sebe): Klobouku! já jsem hotov. Nyní čiň ty svou povinnost! (Posadí si jej na hlavu.)
Koliáš (pro sebe): Rozpuknu se dychtivostí!
Křepelka (taktéž): Sotva se na stolici držím.
Koliáš: Neslyšel jste nic, můj nejlaskavější?
Křepelka: Co pak?
Koliáš: Zdá se mi, že ku klobouku něco mluvil.
Křepelka: Tak to vždycky dělá.
Strnad: Nuž, brzoli to bude, pane hostinský?
Barnabáš: Hned. (S tabulkou v ruce.) Tu jsem.
Koliáš: Hle, hle, můj nejlaskavější, s tabulkou v ruce!
Strnad: Co to dělá?
Barnabáš (na počet se dívaje): Šest a dvacet -
Koliáš: Šest a dvacet - můj nejlaska -
Strnad (vstane): Jak?!
Barnabáš (se naň podívá): Šest a - (jako se zpamatovav). Můj dobrý Bože! nic - nic - dokonce nic!
Strnad: Dobře jste počítal?
Barnabáš: Což jest o to, každý krok! - Avšak - jsem očarován - počet mi s tabulky zmizel - a pročež - a pročež nejste nic dlužen.
Strnad: Nerad bych vám ublížil -
Barnabáš: Ó! - nedám si také ublížiti; ale - (pot si utíraje) všecko jest zaplaceno.
Strnad (k Pohořalskému): Slyšíte to, příteli? všecko jest zaplaceno. Vy jste svědek.
Pohořalský (poněkud již opilý): Já jsem svědek, zaplať Pánbůh!
Barnabáš: To jest -
Strnad: Co jest pane hostinský?
Barnabáš: Všecko v pořádku, milostpane! - Prosím, račtež mne opět co nejdříve navštíviti!
Strnad: Staniž se. Posledním večerem živobytí svého u vás se ještě zastavím. S tím vínem zapomněl jste do Burgundska zajeti, když jste je v Moravě nakoupil; ostatní bylo všecko dobře.
Křepelka (ke Koliášovi, jenž s otevřenou hubou poslouchá a se dívá): Co tomu říkáte, drahý pane Koliáši?
Koliáš: V tom klobouku sedí buď dva mladí anebo jeden hodně starý ďábel!
Křepelka: A já bych měl od něho upustiti? Nikoli, a kdybych tři sta tolarů ukradnou ti měl!
Koliáš (sahaje rychle po svých kapsách, od něho se odšoupne): Ale - můj nejlaskavější! jak jest možná hostinskému takto mluviti?
Křepelka: Kouzly a čáry! Každý hostinský, každý prodavač jest hned tak oslepen.
Strnad (s kloboukem na hlavě odchází): Pane hostinský, mějte mne v paměti!
Barnabáš: Ó, neustále budu na vás mysliti.
Pohořalský (vstav zavrávorá): A mne také, přítelínku!
Barnabáš: Jděte k šípku, přítelínku, a nedávejte se nikdy u mne viděti!
Pohořalský: Nikdy, zaplať Pánbůh!
Koliáš (na straně): Kůrové andělští, jak to ve mně hraje! Kdybych jen věděl, jak do toho!? Teď jest schmelený, a požádá o několik set více.
Křepelka (vyskočí): Musím opět za ním!
Koliáš: Kam, můj nejlaskavější?
Křepelka: Všudy, v kraj světa! (Odejde od stolu.)
Koliáš: Kdybych jen věděl, kam táhne!
Šumař první (k Strnadovi odcházejícímu): Prosím pokorně, milostivý pane!
Strnad: Rádo se stalo. (Odejde.)
Pohořalský: Rádo se stalo, zaplať Pánbůh! (Potácí se za ním.)
Šumař první: Kdo pak nám bude platiti, pane Barnabáši?
Barnabáš: Bezpochyby, kdo si dával hráti.
Šumař první: Hej jemnostpane! (Spěchá ven.)
Šumaři ostatní: To musí býti pěkný pán! Snad mu máme za konvici octa hráti!? (Hrnou se za ním.)
Barnabáš a Křepelka (Koliáše s oka nespouštějí)
Koliáš (roznícený pro sebe): Ten klobouk, ten klobouk! - Ó, takového klobouku není již ani na zemi ani na nebi! - Koliáši, hleď po sluhu jeho na svou stranu dostati!
Zvonek (vzav truhličku na rameno, odchází)
Koliáš: Pst, pst, příteli! (Uchopí ho za pravý šos, kterýžto utrhnuv se v ruce mu zůstane.)
Zvonek: Hej ký vlkodav pozadu mne chňape? (Obrátí se.)
Koliáš: Dej pozor, příteli! Ztratils šos.
Zvonek: Co? (Postaví truhličku na zemi.) Pane, vy jste mi ho utrhl!
Koliáš: Nikoli tak -
Barnabáš: Utrhl jste ho, jsem svědek. Co jest pravda, to jest pravda.
Zvonek: Pane, dejte mi jiný šos!
Koliáš: Tu máš svůj vlastní.
Zvonek: Co? nechcete mi nahraditi šos? Dobře, tedy mi nahradíte celý kabát. (Shodí kabát se sebe.)
Barnabáš: Vším právem!
Koliáš: Dejte pak si říci, sprostí lidé -
Zvonek, Barnabáš, Koliáš (Všickni najednou.)
Zvonek: Kdo jest sprostý? Vy jste sprostý, a podvodník k tomu! Takový kabát! ponejprv jsem ho dnes oblíkl!
Barnabáš: A kdo tomu nechce rozuměti, ten jest ještě sprostější! Utneli mi někdo bez příčiny prst, musí mi celou ruku zaplatiti.
Koliáš: Co bych já s kabátem dělal? ať si dá šos přišíti; na to mu snad něco přidám.
Křepelka: Hahaha!

(Mezi křikem tím opona spadne.)