Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

VÝJEV DRUHÝ:

CHMELAŘ, PŘEDEŠLÍ

CHMELAŘ (přijde pravou stranou)
STRÁŽ PŘÁTELSKÁ: Zpátky!
CHMELAŘ: Mám průvodní list.
STRÁŽ: Sem s ním!
CHMELAŘ (mu ho podá)
STRÁŽ: Projdiž!
CHMELAŘ: Budiž zdráv, krajane!
STRÁŽ: Sám takový!
POPELKA: Ach, vítám vás, kmotře Bedroni!
CHMELAŘ: I hlehle! - Popelko! Cožpak ty tady děláš, můj strakapounku?
POPELKA: Byla jsem v nepřátelském táboře -
CHMELAŘ: Co? V nepřátelském táboře? Aj, aj!
POPELKA: Teď pospíchám nazpět k domovu a naše stráž mne nechce propustiti z mostu.
CHMELAŘ: Aj, aj! - Také-li pak Sykoš o tom ví, že jsi byla v nepřátelském táboře?
POPELKA: Žádný o tom neví.
CHMELAŘ: Aj, aj! - Nu, ten bude míti asi radost.
POPELKA: Ach, jen poraďte, co mám dělati?
CHMELAŘ: Jíti zase do táboru.
POPELKA: Nikdy!
CHMELAŘ: Nu, tedy pojď se mnou do Liskova!
POPELKA: Na to jsem se již odhodlala, ale stráž mne ani nazpět nechce propustiti.
CHMELAŘ: Aj, to by bylo zlé! - Pojď jen se mnou! (Jdou.)
STRÁŽ NEPŘÁTELSKÁ: Zpátky!
POPELKA: Slyšíte to?
CHMELAŘ: Příteli, jsem domovem na druhé straně.
STRÁŽ: Do toho mi nic není!
POPELKA: Vidíte to?
CHMELAŘ: Jsem v Liskově usazený muž.
STRÁŽ: Pro mne třeba zasazený!
CHMELAŘ: Žena, děti jsou ve starosti.
STRÁŽ: Proč jsi u nich nezůstal!
POPELKA: Co jsem vám povídala?
CHMELAŘ: Když mi dali průvodní list, tedy platí až pod mou střechu, toť s to, brachu! Snad rozum máš?
STRÁŽ: Nemám, ty brachovitý brachu! Řekneš-li mi tak ještě jednou, tedy obrátím ručnici a budu tebe učiti na bojišti s vítězem zdvořileji mluviti! - Zpátky!
POPELKA: Tu to máme!
CHMELAŘ: Nu, nu! (Vrátí se.)
POPELKA: Co budeme dělati?
CHMELAŘ: Půjdeme k vám, do Veveřic.
POPELKA: Ten kamenný muž nás tam také nepustí.
CHMELAŘ: To by v tom byl vlk!
STRÁŽ PŘÁTELSKÁ: Zpátky!
POPELKA: Slyšíte to?
CHMELAŘ: Což mne neznáš, příteli?
STRÁŽ: Znám, ale nedbám.
POPELKA: Vidíte to?
CHMELAŘ: Tam jest cesta zamezena, musím nazpět do Veveřic.
STRÁŽ: Tedy sobě jiný průchod vyhledej, tady neprojdeš!
CHMELAŘ: Totě bych musil do řeky skočiti?
STRÁŽ: Skoč!
CHMELAŘ: A utopiti se!
STRÁŽ: Utop se!
CHMELAŘ: Tady jest ze dva sáhy hloubky!
STRÁŽ: Hodné dva sáhy!
CHMELAŘ: Vždyť jsem ti dal průvodní list?
STRÁŽ: Ten slove tam, ne ale sem!
POPELKA: Co jsem povídala?
CHMELAŘ: Pane vojáku, já mám velké zásluhy.
STRÁŽ: To může býti; tady ale neplatí.
CHMELAŘ: Pan plukovník mi plácal na rameno!
STRÁŽ: Já ti zaplácám na lebku, nepůjdeš-li mi z očí! - Zpátky!
CHMELAŘ: Nu, nu! (Vrátí se.)
POPELKA: Tu to máte! Nemůžeme ani sem, ani tam! Teď jest dobrá rada vzácná!
CHMELAŘ: Nikoli, Popelko!
POPELKA: Co si tedy počneme?
CHMELAŘ: Zůstaneme tady.
POPELKA: Vždyť tu hladem a žízní umřeme?
CHMELAŘ: Hladem? Aj, vždyť pak strážníci také musí živi býti, podají nám přece kus chleba. - Žízní? Aj, pod mostem máme vody dost!
POPELKA: Ach, kéž bych byla nikdy z domu nechodila!
CHMELAŘ: Inu!
POPELKA: Proč jste vy se vydal na naši stranu?
CHMELAŘ: I - byl jsem na ouřadě.
POPELKA: Ví o tom Eva, vaše manželka?
CHMELAŘ: Neví.
POPELKA: Nu, ta bude doma také utěšenou chvíli míti!
CHMELAŘ: Ale - co si na tebe, Popelko, strakapoun sedl, že jsi se v tak nebezpečný čas do nepřátelského táboru vydala?
POPELKA: Povězte vy dřív, proč jste byl na ouřadě?
CHMELAŘ: Pšt, to jest tajemství.
POPELKA: Tedy byla cesta má také tajemství!
CHMELAŘ: Ale Sykoš to bude chtíti věděti!
POPELKA: Sykošovi to povím!
CHMELAŘ: Jakpak máte již brzo býti svoji?
POPELKA: Za čtyry neděle, jestliže se vojska odtud odvalí.
CHMELAŘ: Za čtyry neděle? Aj, aj!
POPELKA: Zdá se vám to brzo?
CHMELAŘ: I kdyby juž bylo po svatbě!
POPELKA: Proč?
CHMELAŘ: Sykoš má vřelou krev.
POPELKA: A v srdci tu nejvřelejší! Jeho láska jako oheň pálá!
CHMELAŘ: Však proto! - Aj, aj!
POPELKA: Co aj, aj?
CHMELAŘ: Inu, aj, aj!
POPELKA: Kdybych byla vaší Evou, to "aj aj" byste si musil odvyknouti! - Co tím myslíte?
CHMELAŘ: Tys byla v nepřátelském táboře?
POPELKA: Ano.
CHMELAŘ: A za čtyry neděle si tě Sykoš chce vzíti?
POPELKA: Ano!
CHMELAŘ: Aj, aj!
POPELKA: Probůh vás prosím, nesužte mne! Co se nad tím pozastavujete?
CHMELAŘ: Já bych nesměl tvým ženichem býti!
POPELKA: Proč?
CHMELAŘ: Inu, děvče, které bylo v nepřátelském táboře -
POPELKA: Což jest to něco zlého?
CHMELAŘ: Inu -
POPELKA: Tomu opět nerozumím! Vždyť vidíte, že jsem se až potud šťastně navrátila!
CHMELAŘ: O to nic není; ale -
POPELKA: Co ale?
CHMELAŘ: Ty jsi dívka švihlorostlá -
POPELKA: Co z toho?
CHMELAŘ: Máš tak pěkné kadeře -
POPELKA: To mi Sykoš také říkává!
CHMELAŘ: Vidíš, drahá konvalinko, - máš tak plné tvářičky!
POPELKA: To jest pravda.
CHMELAŘ: A ty se skvějí jako růžičky!
POPELKA: To jsou všecko Sykošova slova!
CHMELAŘ: Vidíš, zlatý strakapounku? - Máš tak kulatou bradičku!
POPELKA: Tu sobě Sykoš také chválí.
CHMELAŘ: A na bradičce dolíček.
POPELKA: Kde?
CHMELAŘ (ji levou rukou obejme): Tuhle, tuhle, můj válečku!
POPELKA: Nu, ten snad také není na škodu?
CHMELAŘ: Je na škodu, má bambulinko!
POPELKA: Proč?
CHMELAŘ: Bojovnicí se rádi na něj dívají!
POPELKA: Tomu nemohu brániti!
CHMELAŘ: Ale od bradičky je nedaleko hubička!
POPELKA: Aj, co z toho?
CHMELAŘ: I neštěstí, neštěstí! Kdo se jednou do toho liliového kalíšku zakouká, toho jakýsi mam - tak abych řekl - jakýsi blud obejde a není k odklesnutí, dokud tu růžovou hubinku nepolíbí! (Políbí ji.)