Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• fraška v jednom dějství

OSOBY:

CHMELAŘ
EVA, jeho choť
RYBÁŘ
POPELKA, jeho nevěsta
UČITEL
DŮSTOJNÍK PŘÁTELSKÝ
PŘÁTELSKÁ A NEPŘÁTELSKÁ STRÁŽ
VOJSKO PŘÁTELSKÉ

Krajina nazad vrbinami a volšemi zarostlá. Nadlouho přes divadlo žene se řeka s jekotem, kterážto však vpředu se zahýbá a vlevo zapadá. Tato řeka jesti mezník mezi bojujícími vojsky. Přes řeku běží široký dřevěný most. Vlevo u mostu stojí nepřátelská, vpravo přátelská stráž. Příměří se právě schyluje ku konci.

VÝJEV PRVNÍ:

POPELKA, STRÁŽE

STRÁŽ NEPŘÁTELSKÁ: Stůj!
POPELKA (přišedši levou stranou): Jsem dívka a vracím se z bojiště.
STRÁŽ: Zpátky!
POPELKA: Mám od vašeho plukovníka průvodní list.
STRÁŽ: Sem s ním.
POPELKA: Tu jest.
STRÁŽ (přečte list a schová ho): Jdi!
POPELKA (jdouc přes most): Ach, jak jsem ráda, že jsem šťastně z pole nepřátelského vyvázla.
STRÁŽ PŘÁTELSKÁ: Zpátky!
POPELKA: Jsem Daliborčina dcera z Veveřic.
STRÁŽ: Pro mne třeba z Jelenic. - Zpátky!
POPELKA: Kampak mám jíti?
STRÁŽ: Kam chceš!
POPELKA: Pusť mne tedy k domovu!
STRÁŽ: Nesmím žádného pustiti.
POPELKA: Vždyť jsem měla průvodní list.
STRÁŽ: Od koho?
POPELKA: Od nepřátelského plukovníka.
STRÁŽ: Ten u nás neplatí!
POPELKA: Ach, ušlechtilý vojáku, já jsem bojácné děvče, hrozné strachy jsem přestála; pusť mne k domovu!
STRÁŽ: Nesmím!
POPELKA: Aj, tys tvrdý jako skála.
STRÁŽ: Jako skála.
POPELKA: A v hlavě máš broky místo rozumu.
STRÁŽ: Prach, broky a koule! Proč?
POPELKA: Protože nic nerozvažuješ --
STRÁŽ: Nestojím tady, abych rozvažoval, ale abych žádného nepropouštěl! - Jdi nazpátek, zelená zástěrko, nebo tě do řeky shodím!
POPELKA: Aj, vždyť se nemusíš hned tak čepejřiti! - Pusť mne, srdnatý vojáku, dám tobě tolar se křížem.
STRÁŽ: A kdybys mně sto tolarů dávala a sto hubiček k tomu, nesmím! - Jdi, odkuds sem přišla, a jest po řeči!
POPELKA (se vrátí): Pro můj milý bůh, kam se obrátím? Máti doma starostí trne a Sykoš mne bude po všech lesích hledati! - Ach, jiné rady sobě nevím, než abych se do Liskova ku strejci pustila a tam tak dlouho zůstala, až to vojsko odtáhne. (Jde.)
STRÁŽ NEPŘÁTELSKÁ: Zpátky!
POPELKA: To jsem já, dobrý vojáku, co jsem ti před chvilkou ten průvodní list odevzdala.
STRÁŽ: Znám tě.
POPELKA: Naše stráž mne nechce do Veveřic propustiti, i musím tedy zpátky do Liskova k strejci.
STRÁŽ: Zpátky!
POPELKA: Co --? Aj, ty mi snad také cestu zamezíš?
STRÁŽ: Zamezím.
POPELKA: Vždyť jsem měla průvodní list.
STRÁŽ: Ten slove tam, nikoli ale sem!
POPELKA: Aj, toť se samo sebou rozumí!
STRÁŽ: To se nerozumí!
POPELKA: Pro dobrý bůh, měj pak rozum; vždyť snad nezůstanu na mostě?
STRÁŽ: Nelíbí-li se ti na mostě, skoč pod most!
POPELKA: Tedy se aspoň za mne přimluv, aby mne naše stráž nechala jíti!
STRÁŽ: Mám jí tak málo co poroučeti jako ona mně. - Zpátky!
POPELKA: A jak dlouho tady budu musit stati?
STRÁŽ: Kdopak to ví? Může být, že den; může být, že celý měsíc!
POPELKA: Totě bych tu musila umříti?
STRÁŽ: Máš-li u sebe peníze, udělej mne dědicem.
POPELKA: Skočím do vody!
STRÁŽ: Chceš-li se vykoupati, učiň to; ale proto přece neprojdeš!
POPELKA: Ach, já nešťastná Popelka, do jaké to ouzkosti jsem upadla. Přede mnou a za mnou ječící řeka; vpravo a vlevo ti nevlídní muži. O, nebesa, vysvoboďte mne! -- Ha, co vidím? Nejde tamto liskovský chmelař? Jde! A jde právě na most! O, toho mi sem můj anjel strážce posílá!