Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek ze hry (první dějství, výjev 6, str. 12-13)

VÍTEK: Tentokrát je se mnou amen. (S hrůzou ukazuje na jelena jako na strašidlo) Vidíš dvojitou lysinu na roztlučeném čele?
LELEK: Tu vidím.
Vítek: Vidíš dvojmo zaperlené paroží a koňskou hřívu na svalnaté šíji?
LELEK: Ano, ano. Zaperlené šíji.
VÍTEK: Vidíš koňská kopyta místo jeleních spárů na zadních bězích?
LELEK: Věru, zdají se jakoby koňská.
VÍTEK: To se tedy v dnešní nešťastný den peklo roztrhlo a čert chodí obchůzkou oborou: tohle je Zlý jelen!
LELEK: Cože? Tak tohle je ten šibal?
VÍTEK: Ten, ten to je.
LELEK: Já radši chodíval oklikou, jen abych nemusel kolem jeleního kaliště. Jak uviděl dřevaře, honil ho z mlází do křoví, z houští do hloží. Dnes tedy k němu můžu - a nic.
VÍTEK: Svatý Huberte, svatý Eustachu, patroni myslivců, Zlý jelen, hraběcí miláček - na hromadě! Tady leží bez dechu, a nejmilostivější hraběcí hněv se nemilosrdně sveze na mou ubohou hlavu. - Prach, broky a teď se mi rozsvítilo...
LELEK: Copak ještě?
VÍTEK: I ty dračí zaklínačské plemeno! To se na mně kletba staré cikánky pěkně vyplnila.
LELEK: Nespadla sem ta cikánka jako husa do podmáslí?
VÍTEK: Ale šel jsem před dvěma roky časně z tetřívků. A jak tak jdu v myšlenkách polesím, uslyším přežalostný křik. Ženu se rychle za hlasem, doběhnu a vidím - tohohle práskaného jelena, tehda teprve desateráka, jak honí starou ošklivou cikánku okolo toho širokého dubu, jak tam říkáme U buku.
LELEK: Znám to, znám.
VÍTEK: Bylo ti to k smíchu, jak ta hnusná babka rejduje okolo stromu, štětiny na hlavě zježeny jak divoký kanec a křičí na mě o pomoc. Ale já se dívám a směju se. A to se dal do rachny vztek. Zaťala klikaté pazoury do rozpuklého dubu a už byla jako kočka na první větvi. A hned po mně vším svým jedem plivá. "Ty netvore," syčí, "ty dvounohý vlku, tahle psovská jelení potvora, ta mě pomstí. A až jednou zdechne, jako hrozný duch ti bude v patách, až tě zhubí dočista!"