Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Jaroslav Vrchlický
• název francouzského originálu: La Chanson des Aventuriers de la Mer

Když koráb náš z Otrantu plul,
nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
nás bylo pět.

Tom Robin z Dowru lodník smělý
nám blíže Pharu s bohem dal,
šel podívat se, zda jest pravda,
že anděl ďábla ukoval,
zda lze jej vidět rudým žárem,
když Etny černý jícen vzplál.

Když koráb náš z Otrantu plul,
nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
nás bylo pět.

V Kalabrii do Tarenťanky
Spitafangama šílenstvím
a v Gaetě do Michellemy
Ascagne zaplál zvykem svým,
tak láska začla parenthesu,
jež uzavřena manželstvím.

Když z Otrantu náš koráb plul,
nás bylo kopy půl;
však v Cadix přišlých zpět
nás bylo pět.

Ebid oběšen v Neapoli,
byl darebák a Řeka syn,
a Toni v Capri na galeje
byl zavežen pak pro cechýn,
Ofani v Maltě stal se mnichem
a z Gobby stal se harlekýn.

Když z Otrantu náš koráb plul,
nás bylo kopy půl;
však v Cadix přišlých zpět
nás bylo pět.

A nová ztráta: Ondřej z Pisy
u Lipari od Turků jat,
se stal, aniž by přál si toho,
eunuchem u Serailu vrat,
pro život stal se takto ctnostným,
však ďas ví, zda byl tomu rád!

Když koráb náš z Otrantu plul,
nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
nás bylo pět.

Pak tři z nás, jimž nebránil zákon
ni peklo, bůh a žádný král,
šli stejně, když je zítra Eugen
a Mazarin dnes na žold vzal,
Fuetu Janov dobývati
a d'Harcourtu Turina val.

Když koráb náš z Otrantu plul,
nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
nás bylo pět.

Měl Spinola as dvacet plachet,
když u Livorna potkal nás,
šest galejí a čtrnáct pramic;
ó pěkný pohled na zápas!
však při šplíchání našich vesel
armádu celou odnes ďas.

Když koráb náš z Otrantu plul,
nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
nás bylo pět.

Pak ve Notre Dame de la Garde
ký obraz něžné lahody!
Diavolo Angelovu ženu
si vypůjčil hrou náhody,
tu andílek ten dopálil se
a hodil ďábla do vody.

Když koráb náš z Otrantu plul,
nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
nás bylo pět.

Na cestě z Palmy do Pescary
jich prchlo osm v jeden ráz,
však loď ni den se nestavila,
to velmi málo zmátlo nás,
před Algirem zplál zápas tuhý,
na Gibraltaru láska zas.

Když z Otrantu náš koráb plul,
nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
nás bylo pět.

Nás deset město zajali jsme
i krále též - boj zběsilý!
my byli pány na ostrově,
však co s tím dělat? za chvíli
nejzdvořilejším mravem světa
jsme králi město vrátili.

Když z Otrantu náš koráb plul,
nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
nás bylo pět.

A čtvero grandů Castilie
se stalo z šťastných druhů tam,
šli do Sevilly hned za ženy
si vzíti čtvero dvorních dam.
Mně ale král řek: Chceš mou dceru?
já řekl:"Merci, pane, vám!"

Když koráb náš z Otrantu plul,
nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
nás bylo pět.

Tam na jihu, kde valné proudy
řvou divě v nocích podzimních,
mám černookou dívku svoji,
ach její pyšný, luzný smích!
ta zpívajíc mne čeká v stínu
den každý moře na březích.

Když koráb náš z Otrantu plul,
nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
nás bylo pět.

Mám Fanzettu ve Fierone,
tam srdce moje zaletá,
juž dme se vítr! moře hučí,
jdu, vrátím se - nuž do světa!
Má korunu tvá dcera, králi,
leč krásu má jen Fanzetta!

Když koráb náš z Otrantu plul,
nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
nás bylo pět.

Píseň mořských dobrodruhů ve francouzském originálu (La Chanson des Aventuriers de la Mer)

En partant du golfe d'Otrante,
Nous étions trente;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

Tom Robin, matelot de Douvre,
Au Phare nous abandonna
Pour aller voir si l'on découvre
Satan, que l'archange enchaîna,
Quand un baîllement noir entr'ouvre
La gueule rouge de l'Etna.

En partant du golfe d'Otrante,
Nous étions trente;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

En Calabre, une Tarentaise
Rendit fou Spitafangama;
À Gaëte, Ascagne fut aise
De rencontrer Michellema;
L'amour ouvrit la parenthèse,
Le mariage la ferma.

En partant du golfe d'Otrante,
Nous étions trente;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

À Naple, Ébid, de Macédoine,
Fut pendu; c'était un faquin.
À Capri, l'on nous prit Antoine:
Aux galères pour un sequin!
À Malte, Ofani se fit moine
Et Gobbo se fit arlequin.

En partant du golfe d'Otrante,
Nous étions trente;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

Autre perte: André, de Pavie,
Pris par les Turcs à Lipari,
Entra, sans en avoir envie,
Au sérail, et, sous cet abri,
Devint vertueux pour la vie,
Ayant été fort amoindri.

En partant du golfe d'Otrante,
Nous étions trente;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

Puis, trois de nous, que rien ne gêne,
Ni loi, ni Dieu, ni souverain,
Allèrent, pour le prince Eugène
Aussi bien que pour Mazarin,
Aider Fuentes à prendre Gêne
Et d'Harcourt à prendre Turin.

En partant du golfe d'Otrante,
Nous étions trente;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

Vers Livourne nous rencontrâmes
Les vingt voiles de Spinola.
Quel beau combat! Quatorze prames
Et six galères étaient là;
Mais, bah! rien qu'au bruit de nos rames
Toute la flotte s'envola!

En partant du golfe d'Otrante,
Nous étions trente;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

À Notre-Dame-de-la-Garde,
Nous eûmes un charmant tableau;
Lucca Diavolo par mégarde
Prit sa femme à Pier'Angelo;
Sur ce, l'ange se mit en garde
Et jeta le diable dans l'eau.

En partant du golfe d'Otrante,
Nous étions trente;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

À Palma, pour suivre Pescaire,
Huit nous quittèrent tour à tour;
Mais cela ne nous troubla guère;
On ne s'arrêta pas un jour.
Devant Alger on fit la guerre,
À Gibraltar on fit l'amour.

En partant du golfe d'Otrante,
Nous étions trente;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

À nous dix, nous prîmes la ville;
- Et le roi lui-même! - Après quoi,
Maîtres du port, maîtres de l'île,
Ne sachant qu'en faire, ma foi,
D'une manière très-civile,
Nous rendîmes la ville au roi.

En partant du golfe d'Otrante,
Nous étions trente;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

On fit ducs et grands de Castille
Mes neuf compagnons de bonheur,
Qui s'en allèrent à Séville
Épouser des dames d'honneur.
Le roi me dit: "Veux-tu ma fille?"
Et je lui dis: "Merci, seigneur!"

En partant du golfe d'Otrante,
Nous étions trente;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

- J'ai, là-bas, où des flots sans nombre
- Mugissent dans les nuits d'hiver,
- Ma belle farouche à l'œil sombre,
- Au sourire charmant et fier,
- Qui, tous les soirs, chantant dans l'ombre,
- Vient m'attendre au bord de la mer.

En partant du golfe d'Otrante,
Nous étions trente;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

- J'ai ma Faënzette à Fiesone.
- C'est là que mon cœur est resté.
- Le vent fraîchit, la mer frissonne,
- Je m'en retourne, en vérité!
- Ô roi! ta fille a la couronne,
"Mais Faënzette a la beauté!"

En partant du golfe d'Otrante,
Nous étions trente;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.