Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

IV.

Dnes nevyzval ji věru ani k tanci,
toilett nepochválil eleganci,
a déšť, ten lil se celý den.

Oblaka smutná, smutno pod oblohou,
to vyšla z domu jistě levou nohou.
A déšť, ten lil se celý den.

Pohlíží z okna. Jak ta noc je tmavá.
Posledně říkal, že ho bolí hlava.
A déšť, ten lil se celý den.

Posledně říkal, že se zvykne všemu.
I střelné ráně, z níž měl vždycky trému.
- Když déšť se lije celý den.

A dnes nepřišel vyzvati ji k tanci,
toilett nemoh' chválit eleganci;
- že déšť se lil tak celý den!

V.

Let šestnáct bylo jí. A neumřela.
Jak chladny tehdá byly lilie!
Šla, rozjitřila a pak zapomněla.
Co je to platno, když mi nežije?

Vraždila. Ano. A pak zapomněla.
Jak zapomenout, když se zabije?
Je někdo mrtvý. Ona neumřela. -
Kdo mrtvoly jsi našel, pohřbi je!

A léta tomu jsou; kdes staré verše leží.
Je ještě krásný svět: je ještě láska svěží.
Co je to platno, když mně nežije?

A láska svěží je a láska zabije.
Chlad posměšný, hle, mají lilie.
- Kdo's našel mrtvé, jdi a pohřbi je! -

VI.

Toť jednoduché: Spolu půjdeme
nad bystřinami, propastí a srázem.
Kapuji svoji někde najdeme,
a za Kapují hynout budem mrazem.

A dívati se budem' do mračen
a v nervech našich vzroste nová síla.
Násypem' růže v klín si. Přejde den
a přijde noc, jak od počátku byla.

A nebe bude zlé a vzdálené.
A nebe bude legendárně hluché.
Zeptáš se noci. A ta řekne: Ne.
A potom umřem'. Je to jednoduché. -

(Psáno po letech.)

Ten drtivý mi stiskl prsa sen:
tak poníženou, slabou tak Vás zříti.
My spolu nešli. Hledím z duše ven.
Den zhasíná. A musilo tak býti.

Pro úsměv ženy nejsa narozen,
já ztroskotal. A Vy jste byla osud.
To potměšilý, tíživý byl sen.
Mám přec jen sílu: Hle, já žiji dosud!