Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1.

Do temnoty, jež všechno jemu kryje,
v níž mizí čas,
jak posměch krvavý, jak ironie
zní cizí hlas.

Svět jemu vzat. Svět, který svojí vlohou
rozrušil, zved,
svět jemu vzat, na který šláp svou nohou.
Ten jeho svět!

Jak starý dynasta, jenž zbaven náhle trůnu
a vržen v mrak,
jenž nepřipraven pouze o korunu,
- též o svůj zrak! -

teď sedí, bezmocný: jsou chladny čtyry stěny
a plny muk,
a z daleka sem vniká rozvášněný
dne, noci hluk.

Otevře okno: kroky zní tam tiší;
milenců krok.
Otevře okno: výskot, hudbu slyší.
A míjí rok.

2.

Pro něho žeň neroste, větrem hnutá,
na líše staleté.
Mák krvavý ni pyšná růže žlutá
pro něho nekvete.

Pro něho orel křídla nerozpíná
do vzduchu čistého.
Jak ireelní jakás veličina
je kosmos pro něho.

3.

Den za dnem přichází sem figurka ta planá
a plaší sny.
Den za dnem přichází v té póze Eckermanna
had úlisný, den za dnem o síle on mluví obrovité,
o božském nadání.
- - Jak Pythagoras, Mistře, verše díte,
bez psaní - -

Den za dnem slova opakuje stará,
den za dnem rozladí,
den za dnem cituje vždy Cannizara,
Miltona uvádí.

Den za dnem přijde Eckermann ten lstivý
bídného týrati.
Jak lupič, do trosek jenž vnikl, žádostivý
poklady hledati.

4.

Ten svět tak abstraktní, a bože, ah, tak chladný,
až promrazí.
Nedělen na noci a nerozdělen na dny,
vždy stejně přechází.

Unaven myšlením a unaven už city,
jež mučí hlouběji,
má před sebou jen matný, neurčitý
svět idejí.

Svět idejí... On cítí hrot ten temně
v zlé nudě chvil.
Jak Anteus by dotknout chtěl se země,
by nabyl sil.

Chtěl vsáti by zas harmonie tvarů
a formy skutečna.
- - On, který nucen ve svém marném žáru
hleděti do věčna!

Svět jemu vzat. Ty chladné čtyry stěny
pohřbily vzlet.
Svět jemu vzat. Dobytý, pokořený
ten jeho svět.

Myšlenky temné hlavou víří
dlouhými večery;
jak za soumraku netopýři
jdou chiméry.

Vše, co krev mohlo v minulosti vznítit,
do noci plápolá,
a iluse, jež nemoh v pouta chytit
on, živá mrtvola,

vše na posměch dnes tančí tanec divý
a drze chechtá se.
Den za dnem Eckermann jde lichotivý
a mluví o kráse.

5.

A myslí si: Té chvíle někde vzlétla
myšlenky raketa.
Tu chvíli padl úzký kroužek světla
v ta temna staletá.

A myslí si: Té chvíle duch kdes tvůrčí
se vznesl nad zemí.
A kosmem hne a cestu jemu určí
a vládne dušemi.

Proud dějin jiným obrací se směrem,
zákony etiky.
Kdes prorok přišel s novým desaterem,
světlý a veliký.

Na něco myslí... šero... vzpomíná-li
- ó, chvíle tvořivá! -
vír jeho představ matně kamsi v dáli
se rozplývá -

On není nadán pevným tvůrčím klidem
v noci, jež trvá tu.
Neumí odít v řeč, přístupnou lidem,
snů svojích podstatu.

On byl jen ten, jenž pochodeň kdys zdvihl,
již jiní uchopí.
On byl jen ten, jenž na scéně se mihl
a zajde bez stopy,

že marně rukou nervózně se chvící
proud v žití protekl,
že svoje slovo mohl kdysi říci
a že je neřekl,

do temnot vržen, marně rozpjal ruce,
by záchyt den.
Duch, který zvyká zvolna svojí muce,
je odsouzen...