Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Předmluva
Zlatoústého sem i z té také příčiny rád vyložil, aby se jazyk náš český i tudy šířil, šlechtil a rozmáhal. Neb nenie tak úzký, ani tak nehladký, jakož se některým zdá. Hojnost a bohatstvie jeho z toho muož poznáno býti, že což koli řecky, což koli latině - o němčině nic nynie nepraviem - muož pověděno býti, to též i česky. A nenie těch knih žádných, řeckých ani latinských - leč bych se já, milostí jazyka svého pojat jsa, mýlil - aby v český obráceny být nemohly. Co pak se hladkosti jeho dotýče, neviem, by tak výmluvně, by tak ozdobně, tak lahodně všecko jazykem českým pověděno býti nemohlo jako řeckým nebo latinským, bychom se toliko snažili a jedni mimo druhé chvátali, abychom vyzdvídali; tudiež by jazyk český hojný, mnohý, vytřený a sebe světlejší viděn býti mohl i pulérovanější.
Nechť jiní knihy nové, latině píšíc, skládají a římský jazyk, vody do moře přilévajíc, šířie, ač i těch velmi málo u nás jest: já knihy a sepsánie starých a právě dobrých lidí v českú řeč překládaje, chudého chci raděj obohatiti, nežli se k bohatému špatnými dárky a jemu nevděčnými lísaje, pohrdán a potupen býti. To sú i staří Římané činili: řeckému jazyku se v Athénách vyučiec, svuoj sú, nic řecky, než všechno v latině píšíc, velebili, šířili, zdělávali. A jest bez pochyby na jich samých seznánie jazyk řecký lahodnější, ozdobnější i na slova bohatší než latinský. Učinil to také nedávno Dante Vlach, kterýž, velikým filosofem času svého jsa a výborně jazyk latinský znaje a dokonale jej uměje, však proto múdrost svú v knihy k věčné potomním paměti svým vlastním přirozeným vlaským jazykem radějie nežli latinským sepsal jest. Kdyby též i Čechové činili, měli by řeč svú mnohem zpravenější, ozdobnější, hojnější. Neb uměnie všecka od počátku byla sú mezi lidmi prvními v jich vlastniem přirozeném jazyku. Kaldejští mudrci jazykem kaldejským svú múdrost psali i vypravovali. Egyptští též egyptským jazykem filosofovali. A jiní, jichžto nesčíslné množstvie jest, Řekové a staří Římané neb latinníci též sú filosofii svú svým jazykem učili. A abych, daleké a staré věci vyčítaje, toho, což před rukama jest, neminul, náš učitel tento Zlatoústý znamenitý jazykem svým řeckým psal, mluvil, učil i kázal. Mojžíš židuom jazykem židovským naučenie božská vypravoval... A sami my ze všech národuov budem, kteříž svuoj jazyk přirozený, dobrý, ušlechtilý, rozumný, ozdobný, bohatý a hojný, nám od Boha daný potupíc, latinský neb německý, obojím na vděk, sobě k posměchu vzdělávati budem?
Já pak jiným nechaje, o sobě nynie mluviti budu, z jiných se ne všetečně vytrhna. Ač koli také bych mohl latině snad tak jako jiní mně rovní psáti, ale věda, že jsem Čech, chci se latině učiti, ale česky psáti i mluviti, aniž se mi zdá tak svú řeč přirozenú v nenávisti mieti - ač koli někteří se za ni stydie - a tak jie nemilovati, abych všeho, což bych koli psáti chtěl, českým jazykem radějie nežli latinským nepsal.