Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• spoluautorství Alois Mrštík

TŘETÍ JEDNÁNÍ

Výstup 8.

PŘEDEŠLI. Vchází VÁVRA.

VÁVRA: Dobré kvíčerek. Vína mně déte. (Sedá ke stolu v levém popředí odloučeně od ostatních.)
LÍZAL (nepozoruje ho). Ja! Dřít, dřít mosí člověk jako sem dřel já. K hotovýmu každý rád sedne. (Spatří Vávru a zarazí se.) Aha! (Vytřeští oči. Po chvíli za úplného ticha.) Kde ses tady vzal? Co tady chceš?
VÁVRA (neříká ničeho a klidně se narovnává na židli. K hospodskému). Byla tu žena pro maso?
HOSPODSKÝ: Byla. (Staví víno na stůl a odejde.)
VÁVRA: A s kém to šla nazpátek? Od zahrad jsem ju viděl.
LÍZAL: S Franckem šla. Te tady sedíš a žena ti chodí s Franckem. Néni ti hanba? A co tu chceš, ptám se ti?
VÁVRA: Myslím toli co vy.
LÍZAL: A když su tu já, te tu taky musíš bét?
VÁVRA (s klidem). Máme tu oba místa dost.
LÍZAL: Ale te máš bét duma.
VÁVRA (posměšně). Když nesu doma, su tady.
LÍZAL: Ale já povídám, že máš bét duma. Máš ženu, děti- - - koně máš popravit, ať mně néni hanba - že máš takové kočke škaredý -
VÁVRA: Šak s nima neježďáte - - -
LÍZAL: Neježďám, neježďám, ale hanba je mně, že můj zeť má kočky a ne koně. A te se tóláš po hospodách.
VÁVRA: A šak vy ste tu myslím od rána -
LÍZAL: A je ti co potem? Já tady možu sedět, já nemám děti, ale ty utrácíš a máš děti -
VÁVRA: Šak piju za svý. Vy ste mně na to ještě nic nedal.
LÍZAL: A nedám. Každýmu sem dal, ale tobě - tobě nedám nic.
VÁVRA (vypne se a poopravuje kabát pod sebou). Šak vám to sód ukáže.
LÍZAL: Aha - sód - sód - iš (ukáže mu kukyš; palec mezi ukazováčkem a prostředním prstem). Maryša ať si mě žaluje, Maryša dostane, ale te - te nic protože seš lunt, protože ju biješ, máš dluhy a mně si nevážíš...
VÁVRA (směje se). Je si čeho vážit.
LÍZAL: Radši sem ju Franckovi měl dát a ne tobě.
VÁVRA: Proč ste nedal? Měl ste dát- - -
LÍZAL: Protožes dotíral jako ten Jidáš - a já sem ti ju dal, protože sem myslel, že seš pořádné hospodář. A te mě žaluješ. Je to v pořádku?
VÁVRA (posměšně). Néni.
LÍZAL: No tak - te jeden -
VÁVRA (prudce vstane a chápe se židle).
LÍZAL (povstane). - Lunte!
VÁVRA (pozdvihne vysoko židli, ale pustí ji zvolna zas na podlahu pamatován shlukem sousedů. Lízal zády obrácen k němu jakoby nic šourá se do pozadí). Ticho! - Nebo to odkašlete. Kdo mě ještě uhodí slovem, uhodím já jeho - ale jinač! (Sedá.) Pomalu aby se člověk bál do hospody přijít. Každé má jazyk nabróšené jako břitvu.