Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sněhová bouře
(...)
Petr byl oděn do skvostných šatů z bílého atlasu, jejichž ušití mistr Schütze se svými tovaryši obětoval celou noc, na hlavě měl bílý, diamanty posetý baret, zpod něhož vykukoval čerstvý obvaz, halící ránu, což vypadalo zajímavě a heroicky; levá ruka, na níž předešlého dne měl krvavý chuchvalec plátna a cupaniny, byla opatřena elegantním obinadlem, vedeným tak úsporně, že Strambané mohli ještě rozpoznat, že novému vévodovi chybí prsteník. Hrdinova pohublá tvář, kosmeticky pečlivě upravená, byla bledá, poznamenaná dvěma krvavými šlehanci, jež se táhly od brady až k levému uchu a spánku.
Z rukou kardinála Tinaccia, který stanul při jeho boku, přijal pak požehnání, jakož i křížek, jejž mu načrtla na čelo vévodkyně Diana, krásná a usměvavá. Jak nám známo, vévodkyně neměla Petra v oblibě, zdál se jí podezřelý a exotický, a ani kardinál Tinaccio zajisté neviděl rád, že příslušník domácí šlechty, Giovanni Gambarini, se zachoval tak zbaběle, hloupě a že nástupcem příslušníků rodu d'Albula a pánem Stramby se stal cizinec, ale úspěch je úspěch, a Petrův úspěch byl tak přesvědčivý a rozhodný, že obě vrchnosti, kardinál a vévodkyně vdova, byly nuceny se mu podrobit a zatajit svou hořkost a hněv a líbezně se usmívat své vlastní prohře.