Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Proudili sem od osmé hodiny zrána od Žižkova kolem Rajské zahrady, jakož i z protilehlé strany, Žižkovou ulicí, a z Vinohrad od Purkyňova náměstí, přicházeli po desítkách, pak po stech, zpívajíce revoluční písně, standarty s nápisy   C h c e m e   v š e o b e c n é   h l a s o v a c í   p r á v o   a   T a k é   d ě l n í k   je občan nad hlavami; a před očima zuřících strážníků, číhajících za zahradní zdí, počala pokojně probíhat veřejná schůze, veřejné rokování. Že nebylo tribuny, vystupovali řečníci na mateřský vozík, jejž sem kdosi přivlekl, na římsy přízemních oken, na ozdobné sokly plynových luceren, a mluvili o tom, že roztržka mezi radikály a mírnými socialisty, která ochromovala po tolik let dělnické hnutí, před čtyřmi roky šťastně zažehnána, nesmí být za žádnou cenu obnovena a dělnictvo musí zůstat jednotné ve svých požadavcích, ve svém boji o lidská a občanská práva; hovořili o úspěších, jichž se socialisté v jiných zemích už domohli, například v Anglii, kde poprvé, co britská veleříše existuje, zástupci dělnictva pronikli do sněmovny, nebo v Německu, kde z celkového počtu půl osma miliónů bylo pro socialisty odevzdáno téměř dva milióny hlasů, z čehož plyne nezvratný závěr, že názor, nedávno ještě přijímaný za platný, o marnosti všech legálních způsobů boje, nebyl správný.
Takový asi byl smysl, takový asi byl rozum rokování, jež započalo oné slunečné letní neděle před zavřenou branou Kanálské zahrady, zatímco dělníci se stále ještě hrnuli k určenému místu ze všech stran, nejen ze Žižkova a z Vinohrad, ale i z Vršovic, od Olšan a z Karlína. Lidé z Preclikářky, v jejich čele Pilát, k němuž se přidal Karel Pecold, jeho dobrý přítel ještě z dob, kdy Pecoldovi ostávali v domku u Nedobylovy maštale, zůstali vězet v kompaktní a nepřehledné tlačenici mezi Cikánkou a krátkou východní zdí zahrady. Kam zrak dohlédl, všude jen řeka hlav, z níž vyšlehovaly rudé jazyky praporů, cloumané teplým větrem; hlasy vzdálených řečníků splývaly a zanikaly v táhlém, nepřetržitém šumu nepokojných, stísněných a stále přibývajících zástupů. Že zahrada je obsazena policií a zavřena, to bylo známo jen těm, kdo přišli dřív a pronikli do hloubi ulice; tady, na okraji, reptali pozdní příchozí na špatnou organizaci, neboť si srocení před zahradou vysvětlovali tím, že lidé se nemohou dostat dovnitř pro přílišný nával.
- Takhle tady budeme čučet do večera, řekl Pilát přes rameno tam, kde ještě před chvílí stál Pecold, ale Pecold zmizel, ztratil se v davu; po chvilce se však objevil znovu, přinášeje na hlavě z restaurační zahrady Cikánky stolek s kulatou deskou na železných nožkách. To byl šťastný nápad, hodný následování; nedbajíce nářku hostinského, muži v mžiku rozebrali všechen jeho zahradní inventář. Pecold, postaviv svůj stolek ke zdi, vystoupil na něj a přeskočil na druhou stranu; a hned vzápětí těžká postava strážníka se vynořila zezadu besídky, obrostlé břečťanem, a hnala se proti němu s nasazeným bajonetem. Pecold uhnul a bajonet, naraziv na zeď, praskl. Pecold drapl strážníka za hrdlo, a už leželi oba na zemi v zuřivém objetí, hekajíce námahou a vztekem, ale už tu byl strážník druhý, který přiběhl prvnímu na pomoc, a jako šílený počal sekat Pecolda do zad a do týla.