Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na mikulášském adventním trhu potkal Martin ze Stvolna svého zjizveného velitele. Chvíli spolu přátelsky hovořili. Teprve když se loučili, zeptal se ho Mesier de Vernois, kdo je ta malá holčička, která se na něho ptala.
"Byla strašně zklamaná, že už v naší věži nebydlíš," vyprávěl. "Nechtěla odejít, dokud jí neřekneme, kam ses odstěhoval. Jenže já tam nebyl a ostatní to nevěděli."
"Zajdu za ní," přikývl Martin ze Stvolna.
Jakmile se rozloučil, zamířil ke stánkům kupců. Chvíli se mezi nimi procházel a vybíral vhodný dárek. Nakonec koupil jemný stříbrný řetízek s červeným kamínkem. Nebyl drahý, ale vypadal pěkně. Nechal si ho zabalit do malé krabičky z dřevěného loubku, zaplatil a pak se vydal na předměstí.
Leandru našel doma. Byla sama, maminka měla práci ve městě. Když vešel, vypískla nadšením, vrhla se k němu a vyčítavě řekla: "Já myslela, že na rytíře je větší spolehnutí."
"A já myslel, že umíš být trpělivější."
"To taky jsem. Ale nebyl jsi tu už celý týden."
"Pět dní," opravil ji.
"Vždyť to říkám," přikývla přísně. "Tak se posaď. Maminka přijde hned."
Martin ze Stvolna se usadil na lavici a vedle sebe položil loubkovou krabičku. Usmál se na holčičku a vážně řekl: "Já ale nepřišel za ní. Dneska je svatého Mikuláše. To je patron dětí, a těm hodným naděluje dárky. Něco ti posílá."
"Ukaž," vykřikla dychtivě a natáhla ruku.
Podal jí malou krabičku. Leandra ji zvedla k uchu a opatrně s ní zatřepala. Pak si ji dala k nosu a přičichla. Zavrtěla hlavou a tázavě se na Martina ze Stvolna podívala. "Co je v ní?"
"Tak se podívej," odpověděl s úsměvem. Byl v tu chvíli napjatý možná víc než sama holčička.
Opatrně zvedla víčko a nahlédla dovnitř. Vyjekla a rychle natáhla ruku s krabičkou, aby si jí Martin ze Stvolna mohl vzít zpátky.
"Spletl jsi se," řekla smutně. "Je tam nějaký řetízek."
"Nespletl," odpověděl. Hovořil pomalu a vychutnával si tuhle chvíli. I když byl svět plný utrpení, přinášel krásné okamžiky, pro které stálo za to žít. "Ten řetízek jsem koupil pro tebe."
Leandra se chvíli ani nepohnula, jako by vstřebávala tu zprávu. Pak krabičku prudce přitiskla na srdce a začala tančit po místnosti. Přitom si prozpěvovala: "Já mám řetízek, řetízek, řetízek..."
"Poslyš, nechtěla by sis ho také zkusit?" navrhl pobaveně.
Leandra dotančila až k němu, podala mu krabičku a s velkomyslností královny řekla: "Můžeš mi ho navléknout na krk."
Šlo to snadno, protože řetízek byl dost dlouhý a dívka měla malou hlavu. Červený kamínek jí visel skoro až na břiše. Leandra odběhla k truhlici, otevřela ji a chvíli se v ní přehrabovala. Pak vytáhla kousek lesklého plechu. Dýchla na něj, chvíli ho leštila okrajem rukávu a nakonec plech zvedla proti obličeji a zálibně se v něm prohlížela.
"To je nádhera," řekla s obdivem. "Pověz, sluší mi?"

Čtenářský deník	-	Adventní kletba (Hříšní lidé Království českého)
	-	Dýka s hadem (Hříšní lidé Království českého)
	-	Fiorella a Bratrstvo křišťálu (Fiorella)
	-	Fiorella a hřbitov upírů (Fiorella)
	-	Olomoucký bestiář (Hříšní lidé Království českého)
	-	Prodavači ostatků (Dobrodružství Martina ze Stvolna)
	-	Zdislava a ztracená relikvie (Hříšní lidé Království českého), Zdislava a ztracená relikvie (Hříšní lidé Království českého) (2)