Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• název originálu: Whoever You are, Holding Me now in Hand (Leaves of Grass)

Kdokoliv jsi, jenž mě držíš v rukou,
Chybí-li jedno, je všechno zbytečné,
Upřímně tě varuji, než se odvážíš dál,
Nejsem, co se domníváš, ale něco docela jiného.

Kdo stojí o to následovat mě?
Kdo se chce ucházet o mou přízeň?

Cesta je podezřelá, výsledek nejistý, snad ničivý,
Musel by ses všeho jiného vzdát, očekával bych, že jen já se stanu tvým výlučným vzorem,
I tak by tvoje zasvěcení trvalo dlouho a vyčerpalo by tě,
Musel bys zavrhnout všechny své minulé životní teorie a všechen souhlas se životem kolem sebe,
A tak mě raději nech být dřív, než podstoupíš tu námahu, spusť ruku z mého ramene,
Zavrhni mě a jdi svou cestou.

Jinak bych možná na zkoušku, pokradmu někde v lese
Nebo za skálou pod širým nebem
(Protože v chráněných pokojích uvnitř domů není pro mne místo, ani ve společnosti,
A v knihovnách ležím jako němý, jako hlupák, nebo jako ten, kdo se ani nenarodil či už zemřel)
Snad právě s tebou někde na vysokém návrší, po rozhlédnutí, zda široko daleko není, kdo by nás mohl přistihnout,
Nebo snad s tebou na lodi, plující po moři, či na pobřeží moře nebo na pokojném ostrově,
Mohl dovolit, abys přitiskl své rty na moje ústa
V dlouhém kamarádském polibku nebo tak, jak líbá novomanžel,
Protože já jsem novomanžel a já jsem kamarád.

Nebo, chceš-li, zastrč mě pod svůj šat,
Abych slyšel tlukot tvého srdce nebo spočinul na tvém boku,
Nes mne, až půjdeš dál po souši nebo přes moře,
Neboť pouhý tvůj dotek mi postačí a bude ze všeho nejlepší,
A dotýkaje se tě, chtěl bych tiše spát a být věčně nesen.

Ale když tato stébla zkoumají, kdo jsi, je v tom nebezpečí,
Protože nepochopíš tato stébla ani mne,
Zprvu ti unikne, oč v nich jde, pak ti to unikne ještě víc, a jistě ti unikne, kdo jsem já,
I když si budeš myslet, žes mě už nepochybně poznal, hle!
Vidíš už teď, že jsem ti unikl.

Neboť tuto knihu jsem nenaspal kvůli tomu, co jsem do ní vložil,
A čtením si ji neosvojíš,
Jako mne neznají nejlépe ti, kdo mě obdivují a chlubnými slovy mě chválí,
A uchazeči o mou lásku (mimo pouhou hrstku přinejlepším) nedosáhnou vítězství,
Jako ani moje básně nezpůsobí jenom dobro, ale způsobí zrovna tolik zla, možná víc,
Protože všechno je zbytečné, nedojde-li k tomu, cos možná mnohokrát tušil, ale neuhodl, a co já naznačil,
A tak mě nech být a jdi svou cestou.

Kdokoliv jsi, jenž mě držíš v rukou v anglickém originálu (Whoever You are, Holding Me now in Hand)

Whoever you are, holding me now in hand,
Without one thing, all will be useless,
I give you fair warning, before you attempt me further,
I am not what you supposed, but far different.

Who is he that would become my follower?
Who would sign himself a candidate for my affections?

The way is suspicious-the result uncertain, perhaps destructive;
You would have to give up all else-I alone would expect to be your God, sole and exclusive,
Your novitiate would even then be long and exhausting,
The whole past theory of your life, and all conformity to the lives around you, would have to be abandon'd;
Therefore release me now, before troubling yourself any further-Let go your hand from my shoulders,
Put me down, and depart on your way.

Or else, by stealth, in some wood, for trial,
Or back of a rock, in the open air,
(For in any roof'd room of a house I emerge not-nor in company,
And in libraries I lie as one dumb, a gawk, or unborn, or dead,)
But just possibly with you on a high hill-first watching lest any person, for miles around, approach unawares,
Or possibly with you sailing at sea, or on the beach of the sea, or some quiet island,
Here to put your lips upon mine I permit you,
With the comrade's long-dwelling kiss, or the new husband's kiss,
For I am the new husband, and I am the comrade.

Or, if you will, thrusting me beneath your clothing,
Where I may feel the throbs of your heart, or rest upon your hip,
Carry me when you go forth over land or sea;
For thus, merely touching you, is enough-is best,
And thus, touching you, would I silently sleep and be carried eternally.

But these leaves conning, you con at peril,
For these leaves, and me, you will not understand,
They will elude you at first, and still more afterward-I will certainly elude you,
Even while you should think you had unquestionably caught me, behold!
Already you see I have escaped from you.

For it is not for what I have put into it that I have written this book,
Nor is it by reading it you will acquire it,
Nor do those know me best who admire me, and vauntingly praise me,
Nor will the candidates for my love, (unless at most a very few,) prove victorious,
Nor will my poems do good only-they will do just as much evil, perhaps more;
For all is useless without that which you may guess at many times and not hit-that which I hinted at;
Therefore release me, and depart on your way.