Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. kapitola
Z vysokých hor sestoupily dvě osamělé postavy oděné v odřených kožešinách. Na hlavách měly kožené přilbice s klapkami přes uši uvázanými pod bradou. Tváře ošlehané nepřízní počasí se ztrácely pod houštinou nepěstěných vousů. Veškeré své skrovné vybavení nesli na zádech. Absolvovali předlouhou namáhavou cestu, než se sem dostali. Ačkoliv Meren kráčel vpředu, ani v nejmenším netušil, kde jsou a proč cestovali tak daleko. To věděl pouze stařec, který ho následoval, a ten zatím nepokládal za nutné svého mladšího druha do těchto podrobností zasvětit. Po odchodu z Egypta překonali moře a jezera i mohutné vodní toky, překročili rozsáhlé planiny a husté lesy. Narazili na podivná a nebezpečná zvířata a ještě podivnější a nebezpečnější domorodce. Pak se před nimi vynořily hory, úžasné bludiště zasněžených štítů a hlubokých roklí, kde řídký vzduch značně ztěžoval dýchání. Koně krutou zimu nepřežili a Meren přišel o špičku jednoho prstu - následkem ormzlin mu začal zahnívat. Naštěstí to nebyl prst na ruce, která napínala šíp zaklesnutý do tětivy silného luku nebo se oháněla mečem.
Meren se zastavil na okraji posledního z vysokých útesů a stařec se postavil vedle něho. Kožešina, jež kryla jeho vyzáblé tělo, pocházela ze sněžného tygra, kterého Meren zabil jediným šípem ve chvíli, kdy se na něj hladová šelma vrhla. Bok po boku shlíželi na neznámé území porostlé hustou zelenou džunglí protkanou řekami.
"Pět let," povzdechl Meren. "Jsme na cestě už dlouhých pět let. Došli jsme na její konec, mágu?"
"Ach, můj drahý Merene, skutečně je to tak dlouho?" zeptal se Taita a v očích pod obočím, na němž se třpytila jinovatka, mu pobaveně zajiskřilo. Meren místo odpovědi sundal ze zad pouzdro s mečem a ukázal na zářezy vyryté do kůže. "Zaznamenával jsem každý den. Můžeš si je spočítat," ujistil svého společníka. Následoval Taitu jako stín a chránil ho více než polovinu svého bouřlivého života, ale dosud se nenaučil rozpoznat, kdy si z něj stařec utahuje a kdy mluví vážně. "Ale dosud jsi neodpověděl na mou otázku, ctěný mágu. Dosáhli jsme konce naší cesty?"
"Ne, dosud, ne" zavrtěl stařec hlavou, "Ale uklidni se, máme již za sebou dobrý začátek," dosal a jako první zamířil na úzkou římsu, která směřovala napříč skalní stěnou do údolí.
Meren z ním chvíli hleděl a rysy jeho pohledného obličeje se zvlnily do smutného rezignovaného úsměvu. "Copak se ten starý ďábel nikdy nezastaví?" zeptal se vysokých hor. Pak pověsil pouzdro s mečem zpátky na záda a vyrazil po pěšině.
U paty útesu obešli skalní ostroh z bělostného křemene, když v tom je zarazil hlas přicházející jakoby z nebe. "Vítejte, poutníci! Už dlouho čekám na váš příchod."

...

Čtenářský deník	-	Běsnění
	-	Čas zemřít
	-	Dravec
	-	Hromobití
	-	Modrý horizont
	-	Monzun, Monzun (2)
	-	Na život a na smrt
	-	Nenasytný jako moře
	-	Orel v oblacích
	-	Pobřeží v plamenech
	-	Ptačí vodopády
	-	Řeka Bohů, Řeka Bohů (2), Řeka Bohů (3)
	-	Řeka Bohů II., Řeka Bohů II. (2), Řeka Bohů II. (3)
	-	Řeka Bohů III. - Čaroděj, Řeka Bohů III. - Čaroděj (2), Řeka Bohů III. - Čaroděj (3)
	-	Řeka Bohů IV. - Vnitřní oko
	-	Síla meče
	-	Zlatokopové

Čítanka	-	Lovci diamantů
	-	Oko tygra
	-	Řeka Bohů
	-	Řeka Bohů IV. - Vnitřní oko