Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Otroku Taito. Po všechna léta mého života držels nade mnou ochrannou ruku. Byls můj vychovatel i můj učitel. Naučils mne číst a psát. Vysvětlovals mi záhady hvězd a tajemných učení. Naučils mne tančit a zpívat. Ve dnech, kdy vládl khamsin jsi mi prokázal služby, které nemohu nechat bez odměny. Faraon tě odměnil Zlatem chvály a já mám pro tebe svůj vlastní dar."
Ze záhybů róby vytáhla svitek papyru zavázaný barevnou stužkou.
"Klečíš přede mnou jako otrok, povstaň jako svobodný muž. Toto je tvůj dokument o propuštění z otroctví, sepsaný dvorními notáři. Počínaje dnešním dnem jsi svobodný. Poprvé za tu dobu jsem zvednul hlavu a hleděl na ni nevěřícně. Strkala svitek do mých neohebných prstů a laskavě se usmívala.
"To jsi nečekal, že ne? Samým překvapením nemáš pro mne slova. Taito, řekni něco. Pověz, jak jsi vděčný, za takový dar?"
Její slova mě zraňovala jako otrávené šípy. Představa života bez ní mi změnila jazyk na kus kamene. Jako svobodný muž budu navždy vypuzen z její přítomnosti, už nikdy jí nepřipravím jídlo a nebudu pomáhat při koupeli. Nebudu ji přikrývat před spaním ani ji budit s příchodem jitra a stát vedle lůžka, když poprvé otevře nádherně zelené oči do nového dne. Nebudu s ní zpívat a držet její pohár. Nebudu ji oblékat a těšit se pohledem na její krásu. Byl jsem sklíčený a zíral na ni jako člověk, jehož život je u konce.
"Buď šťastný, Taito," přikazovala mi. "Raduj se ze svobody, kterou jsem ti dala."
"Nebudu už nikdy šťastný," blekotal jsem. "Odvrhlas mne od sebe. Jak bych mohl znovu najít štěstí?"
Úsměv se jí vytratil z tváře a zmateně na mne hleděla.
"Nabízím ti ten nejvzácnější dar, který ti mohu dát, nabízím ti svobodu."
Zavrtěl jsem hlavou. "Pro mě je to nejhorší trest. Vyháníš mne od sebe. Na mě už žádné štěstí nečeká."
"O jakém trestu to mluvíš, Taito? Bylo to míněno jako odměna, cožpak to nechápeš?"
"Jedinou odměnou, po které toužím, je zůstat po tvém boku do konce svých dnů." Cítil jsem, jak se někde hluboko uvnitř ve mně rodí slzy a pokoušel se je zastavit.
"Prosím, paní, neposílej mne pryč. Máš-li trochu soucitu, dovol mi zůstat u tebe. Jediný dar, který bych od tebe chtěl, je právo sloužit ti po všechny dny svého života. Prosím tě, paní, zruš ten výnos. Dovol mi, abych ho roztrhal."
Energicky přikývla a po tvářích jí stékala slza. Přetrhl jsem list jednou a podruhé a ještě nespokojen s úrovní destrukce podržel jsem útržky nad plamenem lampy, až se změnily v křehké, černé závitky.
"Slib mi, že mě už nikdy nebudeš od sebe odhánět. Přísahej, že se více nepokusíš hodit mi na krk tíhu svobody."
Přikývla přes slzy, ale mně to nestačilo. "Řekni to," trval jsem na svém. "Řekni to nahlas,aby to všichni slyšeli."
"Slibuji, že si tě podržím jako otroka, že tě neprodám ani ti nedaruji svobodu," prohlásila hlasem zastřeným slzami, ale hned jí v tragicky vyhlížejících očích zablýsklo nezbedné světélko.
"Pokud ovšem nebudeš nadměrně zlobit, jinak bez meškání zavolám dvorního písaře."
Zvedla ruce, abych se mohl postavit.
"Vstaň hlupáku a plň své povinnosti. Nevidíš, že mám prázdný pohár?"
Zaujal jsem správnou pozici za jejími zády a naplnil její číši po okraj. Má velitelka ji pozvedla ke rtům a usmála se na mne přes její okraj. Třebaže její oči ještě neoschly od slzí, ten úsměv byl balzámem pro moji duši a vracel mi štěstí. Cítil jsem se zase tak blízko u ní, jako dřív.

Čtenářský deník	-	Běsnění
	-	Čas zemřít
	-	Dravec
	-	Hromobití
	-	Modrý horizont
	-	Monzun, Monzun (2)
	-	Na život a na smrt
	-	Nenasytný jako moře
	-	Orel v oblacích
	-	Pobřeží v plamenech
	-	Ptačí vodopády
	-	Řeka Bohů, Řeka Bohů (2), Řeka Bohů (3)
	-	Řeka Bohů II., Řeka Bohů II. (2), Řeka Bohů II. (3)
	-	Řeka Bohů III. - Čaroděj, Řeka Bohů III. - Čaroděj (2), Řeka Bohů III. - Čaroděj (3)
	-	Řeka Bohů IV. - Vnitřní oko
	-	Síla meče
	-	Zlatokopové

Čítanka	-	Lovci diamantů
	-	Oko tygra
	-	Řeka Bohů
	-	Řeka Bohů IV. - Vnitřní oko