Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Před několika týdny jsem měl to štěstí sedět s jednou mladou dámou u stejného pohostinného stolu, u něhož chudák starý Jawkins vedl nesmyslně pompézní řeči. Napsal jsem tedy na bělostná damašek S-B a upozornil jsem na tuto poznámku svou společnici. Mladá dáma se usmála. Pochopila okamžitě. Okamžitě v duchu doplnila dvě písmenka schovaná pod apostrofickou pomlčkou a já z jejího souhlasného pohledu vyčetl, že ví, že je Jawkins snob. Pravda, zřídka je zatím přimějete, aby tohoto slova v řeči užily: nedovedete si však představit, jak rozkošně vypadají jejich usměvavé pusinky, když je vyslovují. Jestli o tom některá mladá dáma pochybuje, ať jde do svého pokoje, podívá se na sebe upřeně do zrcadla a řekne: "Snob." Jestliže tento malý pokus udělá, usměje se, čestné slovo, a přizná, že to slovíčko sluší jejím ústům znamenitě. Je to roztomilé kulaťoučké slovíčko, celé složené z měkkých hlásek, se sykavkou na začátku, aby bylo jaksi pikantnější. Mezitím Jawkins mlátil prázdnou slámu dál a nudil lidi: neměl o tom ani potuchy. A tak bude řvát a hýkat navěky, či aspoň pokud ho budou lidé poslouchat. Ani nejsilnější satirou povahou lidí a snobů nezměníte: jako byste mohli udělat z osla zebru tím, že mu na záda namalujete spoustu pruhů! Můžeme však své bližní varovat, že člověk, jehož s Jawkinsem obdivují, je podvodník. Můžeme ho podrobit snobské zkoušce a vyzkoušet, jestli je domýšlivý chvastoun, jestli je pompézní a beze vší skromnosti, jestli mu chybí láska, je hrdý na svého omezeného ducha. Jak se chová k lidem nadřízeným, jak pohlíží na lidi podřízené? Jak si počíná v přítomnosti Jeho Milosti pana vévody a jak v přítomnosti dodavatele Smitha? Mám dojem, že touhle pověrou o mamonu je prokletá celá anglická společnost: a že my, od nejvyššího k nejnižšímu, se na jedné straně hrbíme, podlézáme a ohýbáme hřbet, a na druhé utiskujeme a opovrhujeme.

Čtenářský deník

-

Kniha o snobech