Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• lyrická báseň o dvou ptácích, kteří se do sebe zamilovali
• název anglického originálu: The Phoenix and the Turtle

Fénix a hrdlička v anglickém originálu

Let the bird of loudest lay,
On the sole Arabian tree,
Herald sad and trumpet be,
To whose sound chaste wings obey.

But thou, shrieking harbinger,
Foul pre-currer of the fiend,
Augur of the fever's end,
To this troop come thou not near.

From this session interdict
Every fowl of tyrant wing,
Save the eagle, feather'd king:
Keep the obsequy so strict.

Let the priest in surplice white,
That defunctive music can,
Be the death-defying swan,
Lest the requiem lack his right.

And thou, treble-dated crow,
That thy sable gender mak'st
With the breath thou giv'st and tak'st,
'Mongst our mourners shalt thou go.

Here the anthem doth commence:
Love and constancy is dead;
Phoenix and the turtle fled
In a mutual flame from hence.

So they lov'd, as love in twain
Had the essence but in one;
Two distincts, division none:
Number there in love was slain.

Hearts remote, yet not asunder;
Distance, and no space was seen
'Twixt the turtle and his queen;
But in them it were a wonder.

So between them love did shine,
That the turtle saw his right
Flaming in the phoenix' sight:
Either was the other's mine.

Property was thus appall'd,
That the self was not the same;
Single nature's double name
Neither two nor one was call'd.

Reason, in itself confounded,
Saw division grow together;
To themselves yet either-neither,
Simple were so well compounded.

That it cried how true a twain
Seemeth this concordant one!
Love hath reason, reason none
If what parts can so remain.

Whereupon it made this threne
To the phoenix and the dove,
Co-supreme and stars of love;
As chorus to their tragic scene.

Threnos:

Beauty, truth, and rarity.
Grace in all simplicity,
Here enclos'd in cinders lie.

Death is now the phoenix' nest;
And the turtle's loyal breast
To eternity doth rest,

Leaving no posterity:-
'Twas not their infirmity,
It was married chastity.

Truth may seem, but cannot be:
Beauty brag, but 'tis not she;
Truth and beauty buried be.

To this urn let those repair
That are either true or fair;
For these dead birds sigh a prayer.

***

Fénix a hrdlička v překladu Antonína Klášterského

Pták, jenž největší má hlas,
na stromě buď osamělém
smutné zvěsti hlasatelem,
poslechnou ho ptáci vráz.

Ty však, sýčku skřečící,
běhoune ty ďábla mrzký,
zvěstující konec brzký,
nechoď v ptáků směsici.

Každý pták těž vyloučen
moci dravé, neurvalé
kromě orla, ptáků krále:
přesně děj se obřad ten.

Kněz buď v bílém rouše svém,
pohřební že žalm má pěti,
labuť, jež smrt zpěvem světí,
tak to žádá rekviem.

A ty, vráno trojvěká,
jež svých černých dětí chase
život dáš a bereš zase,
v truchlivců jdi řad, jenž lká.

Tu již pohřební sbor zní:
Věrnosti ni lásky více!
Fénix ztad a holubice
odletěli v plameni.

Láskou pláli takou, cit
jediný že do dvou spředen,
životy dva a přec jeden,
počet láskou byl tu smyt.

Odděleni - sví jak dřív,
dálky - prostor není zříti,
jenž by dělil jejich žití,
v jiných by to býval div.

Tak se svit té lásky skvěl,
hrdlička že vzplála celá,
fénixe když uviděla,
jeden v druhém poklad měl.

Nebylo tu já už já,
vědomí to potlačeno,
jediný jen - dvojí jméno -
nezván jedním, nebyl dva.

Rozum, všecek zmaten tím,
spatřiv srůstat rozdělení,
při čemž jeden druhým není,
a přec v jedno spojeným:

Vzkřik: Hle, jak se dvěma zdá
být ten celek harmonický!
Láska, ta má rozum vždycky,
rozum ho však postrádá.

Složila pak truchlozpěv
na fénixe, holubici,
hvězdy lásky ty se skvící,
chór tragický pro výjev:

Truchlozpěv:

Krása, vzácnost s věrností,
vděk, jenž v prostotě je vší,
v popelu zde tomto tlí.

Fénix v hnízdě, smrt jež spíná,
do věčnosti padla klína
vznešená hruď hrdliččina.

Nenechali sirotů,
ne však slabost důvod tu,
zřít v tom jen jich čistotu.

Věrnost není, jest jen zdání,
marné krásou holedbání:
krása, věrnost v prach se sklání.

Sem k té urně ti ať jdou,
krásní kdo neb věrní jsou,
s tichou za ně modlitbou.