Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Josef Václav Sládek

OSOBY

VÉVODA - žijící u vyhnanství
FREDERICK - jeho bratr, uchvatitel jeho držav
AMIENS - dvořan vypuzeného vévody
JAQUES - dvořan vypuzeného vévody
LE BEAU - dvořan Frederickův
CHARLES - zápasník Frederickův
OLIVER - syn Rowlanda de Boys
JAQUES - syn Rowlanda de Boys
ORLANDO - sluha Oliverův
ADAM - sluha Oliverův
DENNIS - sluha Oliverův
PRUBÍK, ŠAŠEK
CTIHODNÝ OLIVER PÍSMOKAZ - venkovský kněz
CORIN - pastýř
SILVIUS - pastýř
VILÉM - selský hoch milující Audrey
Osoba představující Hymena
ROSALINDA - dcera vypuzeného vévody
CELTA - dcera Frederickova
PHOEBE - pastýřka
AUDREY - selské děvče
Šlechtici, panoši, družina atd.

JEDNÁNÍ PRVNÍ

Scena 1.

Zahrada u domu Oliverova.

Vystoupí Orlando a Adam.

ORLANDO: Jak se pamatuji, Adame, bylo to tak: - odkázal mi poslední vůlí jenom chatrných tisíc korun a jak pravíš, uložil mému bratru pod ztrátou požehnání, aby mne dobře vychoval; a tím začínají moje strasti. Mého bratra Jaquesa dal do škol, a pověst mluví skvěle o jeho zdatnosti; ale mne chová po selsku doma, či lépe řečeno, drží mne doma bez vychování; neboť nazveš snad vychováním šlechtice mého rodu to, co neliší se od chovu vola ve stáji? Jeho koně pěstují se lépe; neboť kromě dobrého obroku dostává se jim náležitého cviku a k tomu cíli berou se k nim za drahý peníz pojezdní; ale já, jeho bratr, neprospívám u něho v ničem, než na vzrůstu, začež mu jeho krmníci na smetišti jsou právě tolik povinováni, jako já. Kromě toho ničeho, jež mi tak štědře dává, zdá se, že mi jeho chování béře i to něco, čím nadala mne příroda. - Nechá mne jídat se svou čeledí, vylučuje mne z bratrského místa a pokud jen může podkopává mé šlechtictví mým vychováním. To jest, Adame, co mne souží; a duch mého otce, který, jak myslím, jest ve mně, začíná se bouřit proti tomu otroctví. Nechci ho déle snášeti, ačkoliv neznám ještě rozumného prostředku, jak z něho vyváznout.
ADAM: Tam přichází můj pán, váš bratr.
ORLANDO: Odstup, Adame, a uslyšíš, jak na mne spustí.

Vystoupí Oliver.

OLIVER: Hej, brachu! co tu děláš?
ORLANDO: Nic. Nejsem učen něco dělati.
OLIVER: Co tedy ničíš, brachu?
ORLANDO: Aj, pane, pomáhám vám ničiti to, co stvořil Bůh; - ničím vašeho ubohého, povrženého bratra zahálkou.
OLIVER: Lépe se o to přičiň, brachu, a buď ničemou.
ORLANDO: Mám hlídati vaše vepře a jísti mláto s nimi? Jakýže podíl marnotratného syna jsem promrhal, že mi souzeno býti uvrženu v takovou bídu?
OLIVER: Víte-li, kde jste, pane?
ORLANDO: Ó, pane, velmi dobře; zde, ve vaší zahradě.
OLIVER: Víte-li před kým, pane?
ORLANDO: Ano, lépe, než zná mne ten, před kým jsem. Vím, že jste můj nejstarší bratr a po něžném svazku krve měl byste mne znáti tak. Obvyklost mezi národy vás uznává za vyššího mne v tom, že jste prvorozenec; ale týž zvyk mne nezbavuje krve mé, i kdyby dvacet bratrů bylo mezi námi. Mám tolik od svého otce v sobě jako vy, ačkoliv uznávám, že vaše narození se přede mnou jest bližší poctě příslušící - jemu.
OLIVER: Cože, chlapče!
ORLANDO: Zvolna, zvolna, starší bratře, na to jste příliš mlád.
OLIVER: Chceš na mne ruku vztáhnout, lotře?
ORLANDO: Nejsem lotr; jsem nejmladší syn šlechtice Rowlanda de Boys. On byl můj otec, a třikráte lotr ten, kdo říká, že takový otec zplodil lotra. Kdybys nebyl můj bratr, nepustila by ta ruka tvé hrdlo, dokud by ti druhá nevytrhla jazyk za to, že's to řek'. Tys potupil sám sebe.
ADAM: Milí pánové, upokojte se; pro památku svého otce buďte svorni.
OLIVER: Nech mne jíti, povídám!
ORLANDO: Nenechám, až se mi zlíbí; musíte mne vyslechnout. Můj otec vám uložil poslední vůlí, abyste mi dal dobré vychování; vy jste mne vychoval jako sedláka zastíraje a skrývaje přede mnou všechny šlechtické způsobilosti. Duch mého otce ve mně mohutní a nechci toho déle trpěti; pročež mi dopřejte takového výcviku, jak sluší šlechtici, aneb mi vydejte nuzný podíl, jejž mi otec odkázal; s tím půjdu hledat si štěstí.
OLIVER: A co budeš dělat? žebrat, až to utratíš? Dobře, brachu, jdi domů. Dlouho se již s tebou mořit nechci; do jisté míry stane se ti po vůli; teď, prosím, nech mne.
ORLANDO: Nechci vás obtěžovati déle, než toho žádá moje blaho.
OLIVER: Ty kliď se s ním, starý pse!
ADAM: Jest "starý pes" má odměna? Ba, pravda, přišel jsem o zuby ve vaší službě. Bůh dej svatý pokoj mému starému pánu! - on by takové slovo byl neřekl.

(Odejdou Orlando a Adam.)

OLIVER: Tak to tedy jest?- začínáš mi růsti přes hlavu? Však tě vyhojím z tvé bujnosti a těch tisíc korun nedostaneš přec. Hej, Dennise!

Vystoupí Dennis.

DENNIS: Volá vaše Vzácnost?
OLIVER: Nebyl tu Charles, vévodův zápasník, a nechtěl se mnou mluvit?
DENNIS: Račte dovolit, je zde u vrat a prosí, abyste ho předpustil.
OLIVER: Zavolej ho. (Odejde Dennis.) Tak to půjde dobře; a již zítra jest zápas.

Vystoupí Charles.

CHARLES: Dobré jitro, vzácný pane.
OLIVER: Milý Monsieur Charles, co jest nejnovějšího u nového dvora?
CHARLES: Nic nového u dvora, pane, kromě starých novin; to jest, že bývalý vévoda byl vypuzen svým mladším bratrem, novým vévodou, a tři neb čtyři oddaní mu pánové že s ním dobrovolně odešli do vyhnanství. Jich statky a důchody obohacují nového vévodu a tak jim dal milerád svolení odejít.
OLIVER: Můžete mi říci, zdali Rosalinda, vévodova dcera, jest vypovězena se svým otcem?
CHARLES: Ó nikoliv, neboť dcera nového vévody, její sestřenice, ji miluje tak, - bylyť od -kolébky vychovány spolu, - že by ji byla následovala do vyhnanství, nebo zemřela zůstanouc bez ní. Jest u dvora a neméně milována svým strýcem, než jeho vlastní dcera. Nikdy se dvě ženy neměly tak rády, jako ony.
OLIVER: Kde usídlí se bývalý vévoda?
CHARLES: Povídají, že jest již v Ardenském lese a mnoho bodrých junáků s ním; tam žijí jako starý anglický lesák Robin Hood. Co den hrne se prý k němu mnoho mladých šlechticů a tráví tam bezstarostně čas jako v zlatém věku.
OLIVER: Což, budete zítra před novým vévodou zápasit?
CHARLES: Ano, pane, a přišel jsem vám něco říci. Doneslo se mi potají, že váš mladší bratr, Orlando, má chuť vystoupiti přestrojen proti mně a pokusiti se o výpad. Zítra, pane, zápasím o svou čest, a ten, kdo unikne bez polámaných kostí, dobře pochodí. Váš bratr jest ještě mlád a útlý a k vůli vám nerad bych jej porazil, jak musím pro svou vlastní čest, dostaví-li se. Protož z lásky k vám přicházím sem, abych vám vše oznámil, byste ho buď zdržel od jeho úmyslu, aneb snesl bez hořkosti potupu, do které se uvrhne; vyhledáváť ji sám a docela proti mé vůli.
OLIVER: Děkuji ti, Charlese, za tvou lásku ke mně a shledáš, jak se ti za ni co nejlépe odvděčím. Já sám zvěděl jsem o tomto úmyslu svého bratra a snažil se pod rukou zraditi jej s toho, ale on stojí na svém. Povídám ti, Charlese, - jest to nejzarytější mladík v celé Francii, pln ctižádosti a závistný osočovatel dobrých vlastností každého člověka; potajný, zlotřilý pletichář proti mně, svému vlastnímu bratru. - A tedy čiň podle své libosti; - mně bude zrovna tak lhostejno, zlomíš-li mu vaz, jako prst. A dobře, abys toho dbal; neboť dost málo-li ho zahanbíš, aneb nezíská-li on velké pocty nad tebou, bude ukládati o tebe jedem, zaplete tě do zrádných osidel a neupustí od tebe, dokud o život tě nepřipraví tím neb jiným podloudným způsobem. Ubezpečuji tě a téměř se slzami to pravím, že není dnes tak mladého a tak zlotřilého člověka na světě. Mluvím jen bratrsky o něm; kdybych ti ho rozebral, jak jest, musel bych se zardít a rozplakat, a ty zbleď bys a ustrnul.
CHARLES: Jsem velmi rád, že jsem k vám přišel. Vystoupí-li zítra, dostane za vyučenou; bude-li pak ještě kdy chodit bez berlí, ať již nikdy nezápasím o cenu. A tak Bůh vaši Vzácnost zachovej!
OLIVER: S bohem, milý Charlese.

(Odejde Charles.)

Teď toho floutka popudím; doufám, že se jeho konce dožiju, neboť tak z duše, ač nevím proč, nenávidím nic, jako jej. A přec jest ušlechtilý; nikdy cvičen, přece učený; pln čackých snah; jak učarováním od každého milován a vskutku tak zakotven v srdci světa a zvláště mých vlastních lidí, kteří ho znají nejlépe, že já jsem docela podceňován. Však nebude to trvati dlouho; ten zápasník vše vyřídí. Nezbývá nic, než abych toho chlapce rozpálil; a to učiním hned.

(Odejde.)