Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vyšlo i pod názvem Konec dobrý, všechno dobré
• přeložil Josef Václav Sládek

OSOBY

KRÁL FRANCOUZSKÝ
VÉVODA FLORENTSKÝ
BERTRAM - hrabě s Roussillonu
LAFEU - starý šlechtic
PAROLLES - společník Bertrámův
SPRÁVCE DOMU - ve službách hraběnky s Rouisilionu
ŠAŠEK - ve službách hraběnky s Rouisilionu
PANOŠ - ve službách hraběnky s Rouisilionu
HRABĚNKA Z ROUSSILLONU - Bertramova matka
HELENA - schovanka hraběnčina
VDOVA FLORENTSKÁ
DIANA - vdovina dcera
VIOLENTA - sousedky a přítelkyně vdoviny
MARIANA - sousedky a přítelkyně vdoviny
ŠLECHTICI, DŮSTOJNÍCI francouzští a florentští VOJÁCI

JEDNÁNÍ PRVNÍ

Scéna první

Roussillon. - Komnata v hraběcím paláci.

(Vystoupí BERTRAM, HRABĚNKA z ROUSSILLONU, HELENA a LAFEU, všichni ve smutku.)

HRABĚNKA: Svého syna propouštějíc od sebe, pohřbívám druhého manžela.
BERTRAM: A já, matko, odcházeje, oplakávám smrt svého otce poznovu; ale musím být poslušen rozkazu Jeho královské Milosti, jehož jsem teď poručenec a vždycky poddaný.
LAFEU: Vy, paní, naleznete v králi manžela a vy, pane, otce. On, ve všem a vždy tak dobrý, jistě osvědčí tu šlechetnost i vůči vám, jehož výborné vlastnosti by ji spíše povzbudily, než aby ji postrádaly tam, kde jest jí taková hojnost.
HRABĚNKA: Jaká jest čáka v uzdravení Jeho královské Milosti?
LAFEU: Propustil, vzácná paní, své lékaře, pod jichž vedením tratil čas nadějí, a ze všeho zbývá mu jen to, že časem i naději ztratil.
HRABĚNKA: Tato dívka měla otce - ó, toho měla, jak smutné to pomyšlení! -, jehož vědomosti byly skoro tak velké jako jeho rozšafnost. Té jsouce na roveň, byly by učinily přírodu nesmrtelnou a smrt byla by odešla na hrátky z nedostatku práce. Kéž by kvůli králi byl ještě na živu! Myslím, že by to byla smrt královy nemoci.
LAFEU: Jak se jmenoval ten muž, o němž mluvíte, vzácná paní?
HRABĚNKA: Byl proslaven, pane, ve svém povolání, a vším právem - Gérard de Narbonne.
LAFEU: Muž vskutku výborný, vzácná paní. Král ještě nedávno mluvil o něm s obdivem a želem. Tak dovedný byl, že by živ byl dosavad, kdyby vědění obstáti mohlo proti smrtelnosti.
BERTRAM: Čím trpí král, můj dobrý pane?
LAFEU: Fistulí, pane hrabě.
BERTRAM: O takém neduhu jsem dosud neslyšel.
LAFEU: Přál bych si, aby se vůbec o něm nevědělo. - Je tato dívka dcerou Gérarda de Narbonne?
HRABĚNKA: Jeho jediné dítě, pane; a poručená mi do ochrany. Doufám u ní v dobro, jež její vychování slibuje. Její nadání zděděné činí krásné dary vychování ještě krásnějšími; neboť má-li mysl nešlechetná vzácné vlastnosti, uznáváme je s politováním. Jsouť ctnostmi a zrádci. U ní jsou ještě dokonalejšími svou nelíčeností. Mysl ušlechtilou zdědila a o dobrotu pracuje sama.
LAFEU: Vaše chvála ji k slzám dojímá.
HRABĚNKA: Toť nejlepší sůl, kterou může dívka kořenití svou chválu. Vzpomínka na otce nikdy jí nedolehne na srdce, aniž by krutost žalu ubrala všechnu živost z její tváře. - Již toho dost, Heleno, ztiš se, dosti již, aby se nezdálo, že více jevíš zármutek, nežli jej cítíš.
HELENA: Opravdu jevím zármutek a také jej cítím.
LAFEU: Mírný stesk je právo zemřelých; žal přílišný je živých nepřítel.
HRABĚNKA: Jsou-li jen živí nepřáteli žalu, on přílišností ubíjí se sám.
BERTRAM: Prosím vás, máti, o svaté požehnání.
LAFEU: (k Heleně): Proč opravdu tak smutná?
HRABĚNKA: Žehnám ti, synu; otci roven buď, jaks podobou, tak žitím! Krev i ctnost ať v tobě o nadvládu zápolí a dobrý bud, jak dobrý je tvůj rod! Každého miluj, málokomu věř; a nikde nekřivdi; čel nepříteli svou silou víc než užíváním jí a pod klíč srdce zamkni přítele. Dej spíš se kárat pro mlčenlivost než plísnit pro řeč. A co nebe víc ti může dát a moje modlitby tam vyprosit, ti sprchej na hlavu! (K Lafeuovi.) Nuž sbohem, pane; nevycvičený to ještě dvořan; radou buďte mu.
LAFEU: Žeť jistě budou se ti nejlepší o jeho přízeň ucházeti tam.
HRABĚNKA: Nebe ti žehnej! Sbohem, Bertrame. (Odejde.)
BERTRAM: (k Heleně): Nejlepší přání, jaká jen si vymysliti můžete, ať jsou vám úslužná. Těšte mou matku, svou paní, a važte si jí hluboce.
LAFEU: Sbohem, dívko spanilá; hleďte zachovati výbornou pověst svého otce. (Odejdou Bertram a Lafeu.)
HELENA: Kéž bylo jenom to! - Já nemyslím na svého otce; a ty slzy velkých památku jeho uctívají víc než ty, jež pláču já. - Jak vypadal? Já zapomněla ho; v mé obraznosti podoby není kromě Bertramovy. Jsem ztracena; vždyť není života, když Bertram vzdálen. Zrovna mohla bych tak milovati hvězdu zářící a chtít, by byla mou, - tak vysoko jest nade mnou: jen v jeho paprscích a skvělé záři mohu těšit se, ne v jeho kruhu. Ctižádostivost mé lásky samu sebe utrýzní. Laň, jež by chtěla snoubena být lvu, mřít musí láskou. - Krásné bylo to, ač trýzeň, v každou hodinu jej zřít; tak sedět, kreslit klenbu obočí, ty oči sokolí a kadeře na desku srdce hltajícího ten každý rys a hnutí milé tváře. Však teď je pryč a modloslužebná má láska musí za něj uctívat jen jeho relikvie. - Kdo to jde? (Stranou.) Kdos, jenž jde s ním, a pro něj strpím ho; a přece vím, že pověstný to lhář, a mám ho za blouda a zbabělce. Leč vrostlá tato zla jej šatí tak, že uplatní se tam, kde v chladném větru ctnost ocelová mrazem pobledne. Tak často vídáme, že nuzná moudrost je služkou bohatého bláznovství.

(Vystoupí PAROLLES.)

PAROLLES: Pozdrav Bůh, luzná královno!
HELENA: I vás, panovníče!
PAROLLES: To nejsem.
HELENA: Aniž já jsem královna.
PAROLLES: Rozjímáte o panenství?
HELENA: Ano. Máte tak trochu vojenského nátěru na sobě; dovolte mi otázku: Muž je nepřítel panenství; jak je můžem proti němu ohradit?
PAROLLES: Držte ho mimo pevnost.
HELENA: Ale on útočí; a naše panenství, ač chrabré, je slabé v obraně. Naučte nás nějakému válečnickému odporu.
PAROLLES: Není žádného. Muž, který vás obklíčí, vás podkope a vyhodí do povětří.
HELENA: Chraň Bůh naše ubohé panenství před podkopníky a vyhazovači do povětří! Není žádného vojenského umění, kterým by panny vyhodily do povětří muže?
PAROLLES: Jest-li panenství poraženo, muž tím rychleji vyletí vzhůru, a srazíte-li ho opět do průlomu, který jste učinily, ztrácíte pevnost. Nenáleží k hospodářství přírody zachovávat panenství. Ztráta panenství znamená moudré rozmnožení; a nikdy ještě se nezrodila panna, aniž by dříve ztraceno bylo panenství. To, z čeho jste stvořeny vy, jest látka k tvoření panen. Panenství, jednou ztracené, lze desetkrát nahradit. Jsouc navždy zachováno, jest navždy ztraceno: je to příliš chladná družka; pryč s ní!
HELENA: Zastanu se ho trochu, byť bych i proto zemřela pannou.
PAROLLES: V té věci dá se málo říci; jest to proti řádu přírody. Hájení panenství jest obviňování vaší matky, což znamená očividnou vzpouru. Oběšenec není o nic horší než panna; panenství dopouští se samovraždy a mělo by se pohřbívati na křižovatkách v nesvěcené půdě jako zoufalý provinilec proti přírodě. Panenství líhne roztoče asi tak jako sýr; - tráví se až po samu kůru a tak hyne, živíc se vlastními útrobami. Kromě toho jest panenství podivínské, hrdé, lenivé, plné sobectví, což jest nejhorší hřích proti božím přikázáním. Neudržujte je; musíte jím tratit, pryč s ním! Za deset let bude jich z něho deset, což jest dobrý úrok, a kapitál při tom nepochodí hůř. Pryč s ním!
HELENA: A jak to udělat, pane, aby je dívka ztratila jen po vlastní libosti?
PAROLLES: Inu tak: má-li ráda toho, kdo nikdy nemá rád je. Jest to zboží, které ležením pozbývá lesku; čím déle na skladě, tím skrovnější má cenu. Pryč s ním, dokud je prodejné; využijte času poptávky. Panenství jako stará dvorní dáma nosí čepec a obnosí, až vyjde z módy; bohatě vyzdoben už nezdobí zrovna tak jako agrafa a parátko na zuby na klobouku šviháků, které se teď už nevídají. Stará datle hodí se vám lépe do svítku a závaru než na tvář a vaše panenství, staropanenství, jest jako scvrklá francouzská hruška; vypadá nehezky a chutná suše. Ano, je to scvrklá hruška; druhdy bývalo lepší, ale teď je to scvrklá hruška. Co s ním?
HELENA: S mým panenstvím už dost. - Tam u dvora váš pán mít bude lásek na tisíc, v nichž matku nalezne a milenku a velitelku, družku, fénixe a nepřítelku, vůdce, bohyni a panovnici, rádce, zrádkyni vždy milovanou; - skromnou ctižádost a hrdou skromnost, soulad zlozvučný a libý nelad, víru, neštěstí své líbezné a celý boží svět těch milých, pěkných, něžně lhoucích jmen, jak jen je žvatlá Mílek mhouravý. Teď bude... nevím co. Bůh dej mu zdar! Ten dvůr je škola; on pak jeden z těch...
PAROLLES: Jak - z kterých?
HELENA: Z těch, jimž přeju všechno dobré. Jen žel...
PAROLLES: A čeho?
HELENA: Že to přání dobra též těla nemá, jež se cítit dá; tak, bychom my, kdož chuděj zrozeni, jimž pouze přání od hvězd souzena, jich působením za přáteli šli a zjevili jim, co nám dopřáno jen myslet, aniž díků dojdeme.

(Vystoupí PANOŠ.)

PANOŠ: Pane Parolle, hrabě vás volá. (Odejde.)
PAROLLES: Helenko, sbohem. Vzpomenu-li na tebe, budu na tě myslet u dvora.
HELENA: Pane Parolle, narodil jste se pod šťastnou planetou.
PAROLLES: Pod Martem.
HELENA: Žeť pod ním, to jsem vždycky myslila.
PAROLLES: Proč pod Martem?
HELENA: Válka vás vždycky tak sebrala, že jste se jistě narodil pod Martem.
PAROLLES: Když byl na vzestupu.
HELENA: Ne, na sestupu myslím spíš.
PAROLLES: Proč to?
HELENA: Couváte tolik, když bojujete.
PAROLLES: Jen pro výhodu.
HELENA: Tou je také útěk, nutká-li strach k bezpečnosti. Ale smlouva, kterou vaše chrabrost a strach u vás uzavrou, je rychloletná ctnost a líbí se mi na vás.
PAROLLES: Mám tolik co dělat, že ti nemohu náležitě odseknout. Vrátím se jako dokonalý dvořan; potom tě moje poučení do všeho zasvětí, budeš-li schopna dvořanského rozumu a porozumíš-li tomu, co ti rada vnukne; jinak zemřeš ve své nevděčnosti a tvoje nevědomost tě odpraví. Měj se dobře! Budeš-li míti kdy, modli se; nebudeš-li, vzpomínej svých přátel. Zjednej si dobrého manžela a měj se k němu tak jako on k tobě. A tak buď zdráva! (Odejde.)
HELENA: V nás samých bývá často spása skryta, již připisujem nebi. Osud skýtá nám plnou volnost; jenom couvá s námi, když chabí vůlí nečinni jsme sami. Kteráže moc mou lásku vznáší tak, že vidím, ale nenasytím zrak? Řád přírody, co sudba nejdál dělí, jak rovné s rovným v políbení scelí. Věc divná zdá se nemožnou jen těm, kdož v snaze váhají a nemožnem to pokládají, co už jinde bylo. Kde silné chtění lásky nedobylo? Král nemocen... Můj plán mne klame snad, svůj úmysl však hodlám vykonat. (Odejde.)