Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek

DÓŽE: Antonio je tady?
ANTONIO: K službám, pane.
DÓŽE: Je mi tě líto. Proti tobě stojí
nelidská sketa, co je jako kámen,
a nezná soucit, milosrdenství
či špetku slitování.
ANTONIO: Slyšel jsem,
že Vaše Milost snažila se zmírnit
tu jeho tvrdost. On však trvá na svém
a zákon nezná způsob, jak mne dostat
z dosahu jeho zášti. Proto, pane,
chci trpělivě čelit jeho vzteku.
Mou zbraní budiž vyrovnaná mysl,
s níž hodlám snášet krutou zavilost.
DÓŽE: Jděte a předvolejte k soudu Žida.
SALERIO: Je za dveřmi a právě přichází.
Vystoupí Shylock.
DÓŽE: Ustupte, ať nám stane tváří v tvář.
Všichni si myslí, Shylocku - já též -,
že do poslední chvíle předvádíš
svou krutost, abys tak svou slitovnost
dal tím víc na podiv, čím podivnější
se nám všem zdá tvá předstíraná zášť.
A jak teď vymáháš svou pokutu,
tu libru masa z ubožáka kupce,
tak zapomeneš nejen na úpis,
leč laskavostí jat a dobrotou,
odpustíš mu i polovinu dluhu.
V slitovnou úvahu vem těžké ztráty,
co dolehly mu na bedra tak krutě,
že zdrtily by královského kupce
a v hrudi z kovu, v srdci z křemene,
v nejtvrdším Turkovi či Tatarovi,
co k jemnocitu nebyl vychován,
by vykřesaly skutek slitování.
Čekáme všichni vlídné slovo, Žide.
SHYLOCK: Můj záměr ráčí Vaše Milost znát:
při svatém sabatu jsem přísahal,
že budu trvat na svém úpisu.
Když mi to upřete, pak ohrozíte
zákonná práva svobodného města.
A proč že chci spíš libru mršiny
než třikrát tisíc dukátů, aha?
Protože proto. Pouhý rozmar. Stačí?
Co když mám třeba v domě krysu, co,
a milerád dám třeba deset tisíc,
aby ji otrávili? Stačí vám to?
Někdo se štítí pečeného vepře,
někdo zas šílí, sotva vidí kočku,
pro změnu jiný neudrží moč,
jak slyší kvílet dudy. Náklonnost,
ta paní vášně, řídí se jen tím,
co ráda a co nerada, a dost.
Jak nelze říct, proč někdo nesnese
už jenom pohled na pečené sele
či neškodnou a užitečnou kočku,
proč jiného zas kvílející dudy
uráží tak, že spustí se mu moč,
a pohoršen sám, pohoršuje druhé,
tak ani já říct nemohu a nechci,
proč vedu spor, v němž vyhraju-li, ztratím.
Hluboce nenávidím Antonia,
vzbuzuje ve mně jenom ošklivost.
Já jiný důvod nemám. Stačí vám to?
BASSANIO: To není odpověď! Ty nemáš cit,
když takhle omlouváš svou nelidskost.
SHYLOCK: Nejsem tu, abych odpovídal tobě.
BASSANIO: Což každý zabíjí, co nemá rád?
SHYLOCK: Nenávidíme to, co nechcem zabít?
BASSANIO: Což z urážky hned vzchází nenávist?
SHYLOCK: Co, ty by ses dal dvakrát uštknout hadem?
ANTONIO: Vždyť mluvíš s Židem, mysli na to, prosím.
To můžeš spíš stát někde na pobřeží
a hučet do vln, aby přestal příliv;
to už spíš můžeš domlouvat se s vlkem,
proč bečí ovce, které sežral jehně;
to už spíš můžeš kázat horským smrkům,
ať nešumí a stojí bez pohnutí,
když do nich perou rozběsněné vichry,
i tvrdost samu snáze obměkčíš,
než obměkčil bys, co je ještě tvrdší -
Židovo srdce. Proto prosím snažně,
už žádné přímluvy a domluvy,
a skončeme to věcně podle práva:
chci rozsudek, a Žid ať má svou vůli.
BASSANIO: Místo tří tisíc nabízím ti šest.
SHYLOCK: Ze šesti tisíc kdyby každý dukát
šest částí měl a z každé z nich byl dukát,
já bych je nepřijal. Chtěl bych svůj úpis.
DÓŽE: Jak v milost doufat chceš, když žádnou neznáš?
SHYLOCK: Mám se bát soudu? Jsem snad něčím vinen?
Mnoho z vás vlastní otroky, co slouží
vám jako vaše hovada a psi,
k nejhorší robotě je používáte,
protože jste je koupili. Když řeknu:
"Dejte jim volnost, vdejte za ně dcery,
proč mají v potu dřít, ať ustelou
si měkce jako vy, ať osladí
si patro lahůdkami," odpovíte:
"Jsou přece naši." Odpovím vám stejně:
Ta libra masa, co si od něj žádám,
je draze koupená: je má a já ji chci.
Kdo mi ji upře, poplive váš zákon!
Benátské dekrety pak ztratí moc.
Chci rozsudek, aha: tak dostanu ho?
DÓŽE: Je naším právem odročit teď soud,
než dostaví se k němu Bellario,
učený doktor, pro něhož jsem poslal,
aby věc rozhod.
SALERIO: Venku čeká posel
s dopisy od doktora, milosti,
dorazil právě z Padovy.
DÓŽE: Přineste dopisy! A posel ať jde dál!
BASSANIO: Buď zdráv a hlavu vzhůru, Antonio!
Dřív dám své maso, kosti, krev a všechno,
než Žid ti vezme jednu kapku krve.
ANTONIO: Jsem nakažená, černá ovce stáda
a nazrálý jsem k smrti. Nejslabší
plod padá k zemi nejdřív - tak i já.
Uděláš nejlíp, milý Bassanio,
budeš-li žít a psát můj epitaf.
Vystoupí Nerissa.
DÓŽE: Z Padovy přišels, od Bellaria?
NERISSA: Tak jest, můj pane. Bellario zdraví.
(Shylock si brousí nůž o podešev.)
BASSANIO: Pročpak tak úporně si brousíš nůž?
SHYLOCK: Pokutu vyříznout chci z bankrotáře.
GRAZIANO: Ne o podešev, ale o svou duši
si brousíš, Žide, nůž. Leč žádný kov -
popravčí sekera tak ostrá není
jak tvá zášť? Žádnou prosbu nevyslyšíš?
SHYLOCK: Ne, žádnou, na niž stačil by tvůj vtip.
GRAZIANO: Buď proklet, krutý, neúprosný pse,
tvůj život sám je křivda na lidstvu!
Uděláš ještě ze mě kacíře,
protože začnu s Pythagorem věřit,
že duše zvířat občas vlévají se
do lidských těl. Tvůj podlý duch vlád vlku,
co vraždil lidi. Když ho věšeli,
ulétla jeho duše z šibenice
do lůna hříchu, v němž jsi ležel ty,
vlila se do tebe a od té doby
máš dravé, vlčí, krvelačné pudy.
SHYLOCK: Z úpisu pečeť neserveš svým křikem,
tak raděj zmírni hlas a šetři plíce.
Vysprav svůj rozum, než se zřítí,
mládenče. Na mé straně stojí zákon.
DÓŽE: Bellario nám v listě doporoučí
mladého učeného doktora.
Kdepak je?
NERISSA: Stojí rovnou za dveřmi
a čeká, zda ho přijmete či ne.
DÓŽE: Z celého srdce rád. Tři nebo čtyři
mu jděte naproti a uveďte ho.
Já soudu přečtu Bellariův dopis.
"Na vědomost dávám Vaší Milosti, že Váš dopis mne zastihl velmi nemocného, avšak ve chvíli, kdy dorazil Váš posel, dlel u mne zrovna na návštěvě můj milý přítel, mladý doktor z Říma jménem Baltazar. Seznámil jsem ho s příčinou sporu mezi Židem a kupcem Antoniem. Dlouho jsme spolu listovali v knihách. S mým míněním je dokonale obeznámen, posílil je vlastní učeností - její rozsah vzbuzuje mou nejvyšší chválu - a veze vám je na mou žádost, aby vyhověl přání Vaší Milosti místo mne. Snažně Vás prosím, aby mu jeho mládí ve Vašich očích neubralo pranic na úctě a důvěryhodnosti, neboť jsem jakživ neviděl tak moudrou hlavu na tak mladém těle. Zůstavuji ho Vašemu laskavému přijetí. Jeho způsobilost osvědčí sám před soudem nepochybně lépe, než činí to můj list."
Vystoupí Porcie jako Baltazar.
Tolik mi píše moudrý Bellario
a tady, zdá se, přichází pan doktor.
Dejte mi ruku. Jdete od Bellaria?
PORCIE: Ano, můj pane.
DÓŽE: Buďte vítán. Posaďte se.
Jste obeznámen, pane, s předmětem
sporu, jímž zabývá se tento soud?
PORCIE: Jsem o té kauze dokonale zpraven.
Kdo z vás je tady kupec a kdo Žid?
DÓŽE: Shylocku, Antonio, předstupte!
PORCIE: To vy jste Shylock?
SHYLOCK: Shylock je mé jméno.
PORCIE: Ta vaše pře je, pravda, trochu zvláštní,
z hlediska ovšem benátského práva
váš postup nelze v ničem napadnout.
(Antoniovi) A vy jste vydán jemu na milost?
ANTONIO: Ano, jsem.
PORCIE: Takže úpis přiznáváte?
ANTONIO: Ano.
PORCIE: Pak musí Žid být milosrdný.
SHYLOCK: Musím? A kdo mě donutí, aha?
PORCIE: Milosrdenství nelze vynutit.
Snáší se z nebe jako něžný déšť
na zprahlou zem. Je dvojím požehnáním:
kdo dává, blažen jest jak ten, kdo bere.
Největší mocí mocných je a králi
na trůně sluší víc než koruna.
Žezlo je znakem světské moci králů,
v něm sídlí respekt, úcta k majestátu,
hrůza a strach, co vzbuzovat má král;
slitovnost však má vyšší moc než žezlo.
Vždyť její trůn je samo srdce králů,
ba projevem je samotného Boha -
pozemská moc se nejvíc blíží Bohu,
když soucit změkčí právo. Proto, Žide,
ač soudíš se tu o své právo, považ,
že pouhé právo nikoho z nás přece
nespasí. Modlíme se o slitovnost
a stejná modlitba nás všechny učí
milosrdnosti k jiným. Mluvím tak,
jen abych zmírnil, co tu právem žádáš.
Budeš-li trvat na svém, tento soud
odsoudit musí benátského kupce.
SHYLOCK: Mé skutky na mou hlavu! Žádám zákon,
pokutu žádám za propadlý úpis.
PORCIE: On není schopen sumu zaplatit?
BASSANIO: Já tady před soudem ji za něj skládám,
a dvojnásobnou! Nestačí-li to,
slibuji částku desetkráte vyšší
a ručím za ni rukou, hlavou, srdcem.
Jestli snad tohle nestačí, je jasné,
že jde víc o zášť nežli o právo.
Vezměte, prosím, zákon do svých rukou,
veliké dobro splaťte malým zlem,
na uzdě držte vůli toho ďábla.
PORCIE: To nesmí být. V Benátkách není moc,
co změnila by zavedený zákon.
Stal by se z toho špatný precedens
a chyby, co by z toho vzoru vzešly,
by zaplavily stát. To nesmí být.
SHYLOCK: Daniel přišel k soudu, Daniel!
Ó mladý moudrý sudí, jak tě ctím!
PORCIE: Smím vidět úpis, prosím?
SHYLOCK: S radostí,
vážený pane doktore, zde je.
PORCIE: Dostaneš třikrát tolik, Shylocku.
SHYLOCK: Já přísahal! Má přísaha je v nebi!
Mám zatratit se křivou přísahou?
Ne, ani za Benátky!
PORCIE: Dobrá: úpis
je propadlý a Žid má plné právo
na libru masa. Vyříznout smí ji
kupci co nejblíž srdce. (Shylockovi) Slituj se.
Třikrát víc peněz vem. Smím zničit úpis?
SHYLOCK: Až dostanu, co úpis stanoví.
Jste zřejmě poctivý a dobrý soudce,
zákony znáte a váš výklad byl
nadmíru fundovaný. Jménem práva,
jehož jste oporou a pilířem,
vyneste rozsudek. Přísahám vám tu,
že není v moci lidské výmluvnosti
změnit můj názor. Trvám na úpisu.
ANTONIO: Z celého srdce prosím ctěný soud:
vyřkněte rozsudek.
PORCIE: Zde tedy je:
pro jeho nůž si připravte svá prsa.
SHYLOCK: Vznešený soudce! Skvělý mladý muži!
PORCIE: Neb podle zákona lze ve všem všudy
pokutu oprávněně vymáhat,
přesně jak tento úpis stanoví.
SHYLOCK: Máš pravdu, moudrý nesmlouvavý soudce!
Oč starší jsi, než napovídáš vzhledem!
PORCIE: (Antoniovi)
Odhalte tudíž prsa.
SHYLOCK: Hruď, aha!
Tak říká úpis, viďte, vzácný pane!
A "nejblíž u srdce". Tak to tam stojí!
PORCIE: Právě tak. Je tu váha na vážení masa?
SHYLOCK: Váhu jsem, prosím, připravil už předem.
PORCIE: Felčara zjednej, Žide, na svůj účet,
ať obváže ho, nebo vykrvácí.
SHYLOCK: To taky stojí psáno v úpisu?
PORCIE: Výslovně to tam není, však co na tom -
ta troška lidskosti ti neuškodí.
SHYLOCK: Ať hledám, jak hledám, v úpise to není.
PORCIE: A co ty, kupče, chceš nám něco říct?
ANTONIO: Jen že jsem obrněn a připraven.
Podej mi ruku, Bassanio. Sbohem.
Netruchli, že jsem pro tě takhle dopad.
Štěstěna ke mně byla laskavější,
než bývá zvykem. Jejím přičiněním
kdejaký chudák přežije své jmění,
pohaslým zrakem, s čelem plným vrásek
nuznému stáří hledí tváří v tvář -
té dlouhé strázně byl jsem ušetřen.
Pozdravuj ode mne svou vzácnou paní.
Řekni jí, jak jsem zemřel, jak jsem tě
měl rád, mluv o mně pěkně po mé smrti.
A když vše vypovíš, nech soudit ji,
zda přítele měl kdysi Bassanio.
A lituj jen, žes přišel o přítele,
co nelituje, že ti splatil dluh.
Stačí jen, aby Žid říz do hloubky,
a já dluh splatím vmžiku celým srdcem.
BASSANIO: Mám ženu, Antonio, co je mi drahá
jako sám život, ale život sám,
svou manželku, ba ani celý svět
necením nad tvůj život. Radši bych
je všechny ztratil, všechny obětoval
tomuhle ďáblu, abych spasil tebe.
PORCIE: Slyšet tu nabídku tvá manželka,
moc by ti za ni nepoděkovala.
GRAZIANO: Prohlašuji, že miluji svou ženu.
Přál bych si nejvíc, aby byla v nebi
a shůry obměkčila toho psa.
NERISSA: Máš velké štěstí, že tě neslyšela,
jinak by bylo u vás doma rušno.
SHYLOCK: Křesťanští manželé, aha! Mám dceru:
z Barabášova plemene kéž byl
by radši její manžel, jen ne křesťan.
Plýtváme časem. Prosím rozsudek.
PORCIE: Soud přiznává ti tímto ze zákona
z kupcova těla jednu libru masa.
SHYLOCK: Ó, spravedlivý soudce!
PORCIE: Soud ukládá ti tímto ze zákona
z kupcovy hrudi maso vyříznout.
SHYLOCK: Učený soudce! Výrok, jak má být.
(Antoniovi) Připrav se.
PORCIE: Počkej. Ještě maličkost.
Úpis ti nedal ani kapku krve,
výslovně stojí tu jen "libra masa".
Vyříznout můžeš tedy libru masa,
však proliješ-li jednu kapku
křesťanské krve, tvoje pozemky
a všechno zboží podle zákona
propadnou ihned benátskému státu.
GRAZIANO: Ó spravedlivý soudce! Slyšels, Žide?
Učený soudce!
SHYLOCK: To že říká zákon?
PORCIE: Sám uvidíš. Chtěls právo, máš je mít,
a možná víc, než budeš si sám přát.
GRAZIANO: Učený soudce! Co ty na to, Žide?
SHYLOCK: Dejte mi tedy třikrát tolik peněz,
a křesťan ať si jde!
BASSANIO: Zde jsou.
PORCIE: Počkat!
Žid dostane jen spravedlnost. Počkat!
Dostane, co je v úpisu, nic víc!
GRAZIANO: Ó Žide! Spravedlivý, moudrý soudce!
PORCIE: Proto se připrav vyříznout to maso.
Neprolej žádnou krev a vyřízni
ne víc, ne míň než právě jednu libru.
Bude-li maso vážit víc či míň
než přesně jednu libru, byť by to
byla jen pouhá dvacetinka gramu,
a jazýček vah pokud vychýlí se
třeba jen o jediný vlas, tak zemřeš
a tvoje zboží zkonfiskuje stát.
GRAZIANO: Daniel, druhý Daniel, viď, Žide?
Kdopak se komu dostal na kobylku?
PORCIE: Nač čekáš, Žide? Vem si, co je tvé.
SHYLOCK: Vraťte mi dluh a nechte mě už jít.
BASSANIO: Ty peníze jsem připravil. Zde jsou.
PORCIE: Před celým soudem už je odmítl.
Dostane spravedlnost a svůj úpis.
GRAZIANO: Daniel, říkám, druhý Daniel!
Dík, žes mě naučil to slovo, Žide.