Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka
• přeložil Martin Hilský (Atlantis, 2006)

Julie
Zavři ty dveře a pojď se mnou plakat!
Tatam je naděj! Všechno je totam!

Vavřinec
Ach, slyšel jsem už, co tě trápí, dcero.
Jsem z toho bez sebe. Máš se prý vdát
ve čtvrtek, bez odkladu, za hraběte.

Julie
Neříkej mi, žes o tom slyšel, otče,
když nevíš, jak bys tomu mohl bránit.
Jestliže tvoje moudrost nepomůže,
pak uznej za moudré, co učiním:
ta dýka pomůže mi bez prodlení.
Bůh naše srdce spojil, ruce ty.
A než ta ruka, tebou zpečetěná
s Romeovou, dá jiné smlouvě platnost
a to mé srdce spáchá velezradu
a zběhne - tohleto je zchromí obě.
Proto mi z hlubiny svých zkušeností
dej ihned radu nebo pohleď na to,
jak mezi trápením a mnou ten nůž
sehraje rozhodčího, který srovná,
co všechen majestát tvých věd a let
k čestnému konci dovést nedokázal.
Mluv, otče, rychle mluv. Já zemřít žízním,
když neřekneš, co uleví mým trýzním.

Vavřinec
Klid, milá dcero! Vidím jakous naděj.
Leč provedení žádá zoufalého,
jako je zoufalé, co chceme zmařit.
Když, nežli by ses vdala za hraběte,
máš pevné vůle dost se raděj zabít,
snad podstoupíš i něco jako smrt,
bys hanbu zahnala, když smrti samé
chceš běžet v ústrety, bys hanbě ušla.
Nebojíš-li se, poradím ti lék.

Julie
Než bych se vdala za Parise, spíš
z cimbuří tamté staré věže skočím;
tam, kde jsou vrazi, půjdu, pelešit
se budu s hady, dám se spoutat s šelmou
či zavřít do kostnice, po krov plné
chrastících koster, hnátů smrdutých
a lebek bez čelistí, o půlnoci
s mrtvolou uložím se do hrobu,
a budu se k ní tulit pod rubášem -
vše bez pochyb a strachu podstoupím,
při pouhé zmínce co mě roztřásalo,
abych se choti zachovala čistá.

Vavřinec
Tak jen jdi domů, utěš se a řekni,
že k sňatku svoluješ. Zítra je středa.
Hleď zítra v noci raděj sama spát
a nenechávej u sebe svou chůvu.
Až potom ulehneš, vypij tu tresť,
jež v této lahvičce je uschována.
A rázem rozlije se do tvých žil
ospalé mrazení. Tep zastaví
svůj chod a ustane. Nic nedosvědčí,
žes na živu, ni teplo ani dech.
V tvých rtech a tvářích růže uvadnou
v bělavý popel. Okenice očí
zapadnou, jako smrt když zamkne dům.
Úd každý, bez vlády a bez vláčnosti,
ustrne, zkřehne, ztuhne jako v smrti.
A touto maskou smrti přioděna
setrváš dvakrát jednadvacet hodin,
až jako po vyspání procitneš.
A tak, až časně ráno přijde ženich
tě vzbudit ze spaní, ty budeš mrtva.
Pak podle obyčeje našeho
tě odnesou v tvých nejkrásnějších šatech
na márách, nepokrytou, do hrobky,
kde leží všichni mrtví Kapuleti.
Zatím, než procitneš, zví Romeo
z dopisu ode mě, co zamýšlíme,
a přijde sem. I budem spolu hlídat
tvé vzbuzení, a ještě téže noci
Romeo do Mantovy unese tě.
Tak uchráníš se hanby, jež ti hrozí,
jestliže nestálost a ženský strach
tvou smělost k provedení nenalomí.

Julie
Dej mi to, dej! Mně nemluv o strachu!

Vavřinec
Tak vezmi! Jdi! Buď silná v předsevzetí,
a pochodíš! Já ihned vyšlu bratra
s dopisem do Mantovy k tvému choti.

Julie
Stůj při mně, lásko! Lásko, dej mi sílu,
a zvítězím! - Buď sbohem, drahý otče.

ROZBOR UKÁZKY:

Na ukázce si všimneme Juliina odhodlání vyhnout se svatbě s hrabětem Parisem. Raději si vezme život, aby zůstala věrná Romeovi. Charakteristika doby naznačuje život ve Veroně. Bratr Vavřinec popisuje, jak se v té době nakládalo s mrtvými - jejich uložení do rodinné hrobky apod.