Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1900
• přeložil Josef Václav Sládek

JEDNÁNÍ PRVNÍ:

Scéna 2.

Ulice.

Vystoupí Capulet, Paris a Sloužící.

CAP: Však Montek vázán toutéž pokutou,
co já; a mužům starým jako my
již těžko není zachovati mír.
PAR: Jste oba nad vše váženi, a žel,
že dlouho tak jste žili v nešváru.
Leč nyní, pane můj, co říkáte
mé prosbě?
CAP: Opakuji jenom to,
co prve již jsem řekl. - Dítě mé
až dotud ve světě je cizinkou,
a nevidělo ještě proměny
čtrnácti roků. Dvou jen ještě jar
uvadnout nechte krásu peřestou,
než dospělou být může nevěstou.
PAR: Jsouť mladší nežli ona šťastné matky.
CAP: Když tak, byl jejich květ až příliš krátký.
Zem pohltila vše mé naděje,
až na ni; ona zbyla jedinou
nadějnou vládkyní mé pozemskosti.
Leč zkuste u ní štěstí, Parisi,
a vaše srdce v souhlasu-li znějí,
má vůle jest jen částí vůle její;
když svolí, její volba v sobě chová
mou ochotu i souhlas mého slova.
Dnes na večer k slavnosti starobylé
jsem pozval k sobě mnohé hosty milé;
vy, ze všech nejvíc vítán, které znám,
ten počet milých rozmnožíte nám.
Dnes uvidíte pod mou střechou chudou,
jak zemské hvězdy k nebi zářit budou.
Vše, co jen mládí, jaré duše cítí,
když za belhavou zimou, oděn v kvítí,
jde v patách duben, vše tu něhu v shluku
tam naleznete svěžích, dívčích puků.
Vše slyšte, vizte; a ta nejvíc milá
vám buď, jež toho nejvíc hodna byla.
Má dceř z těch mnohých o jednu buď víc: -
jen číslicí, byť neplatila nic.
Již pojďte se mnou.

K Sloužícímu.

CAP: Brachu, honem jdi
a po krásné Veroně vynajdi
ty, kteří jsou tu psáni. Vyřiď všude,
že, komu libo, u mne vítán bude.

Odejdou Capulet a Paris.

SLOUŽÍCÍ: Vynajít mám ty, kteří jsou tu psáni.
Psáno jest, že si má švec hledět svého lokte, krejčí
kopyta, rybář štětce a malíř sítí; ale mne
posílají, abych vynašel osoby, které jsou tu psány!
a já nemohu vynajít, koho ta písařská osoba zde
napsala. Musím k lidem učeným. - Právě vhod!

Vystoupí Benvolio a Romeo.

BEN: Mlč, brachu; - jeden oheň druhý tráví,
bol jeden mírněn trýzní muky větší;
kdo odvrátí se, závrati se zbaví;
a hoře zoufalé žal jiný léčí:
jen do očí si novou nemoc vprav
a od otravy staré budeš zdráv.
ROM: Ach, na to výborný jest jitrocel.
BEN: Nač, prosím?
ROM:. Na tvou holeň zlomenou.
BEN: Romeo, zbláznil jsi se?
ROM: Nezbláznil;
však hůře nežli blázen spoután jsem
a vězněn, mořen hlady, trýzněn, bit,
a - Dobrý večer, milý člověče!
SLOUŽÍCÍ: Dej Pán bůh dobrý večer. - Prosím vás, pane, umíte číst?
ROM: Tak; vlastní osud ve svém neštěstí.
SLOUŽÍCÍ: Tomu snad jste se naučil bez knihy; ale prosím vás, umíte něco číst, co vidíte?
ROM: Tak jest, když znám jen písmeny a řeč.
SLOUŽÍCÍ: To mluvíte poctivě; potěš vás Bůh!
ROM: Stůj, brachu; umím číst. (Čte.)
"Signor Martino s chotí a dcerami; hrabě Anselmo
a jeho spanilé sestry; ovdovělá šlechtična Vitruviova;
Signor Placentio a jeho roztomilé neteře;
Mercutio se svým bratrem Valentinem;
můj strýc Capulet, choť a dcery; má krásná neť Rosalina;
Livia; Signor Valentio a jeho bratranec Tybalt;
Lucio a veselá Helena -"
Toť vzácná společnost; kam mají přijít?
SLOUŽÍCÍ: Nahoru.
ROM: Kam?
SLOUŽÍCÍ: K večeři; k nám.
ROM: Kde je to u vás?
SLOUŽÍCÍ: U mého pána.
ROM: To jsem se arciť dříve ptáti měl.
SLOUŽÍCÍ: Hned vám to povím bez ptaní. Můj pán je slavný, bohatý Capulet, a nejste-li z rodu Monteků, přijďte, prosím vás, vyklopit sklenku vína. Mějte se dobře! (Odejde.)
BEN: Při starobylém kvasu Capuletů
též krásná Rosalina večeří, již miluješ;
a obdivované vše krásky Veronské tam budou s ní.
Jdi též, a srovnej okem nezkaleným
tvář její s těmi, jež tam zastanem,
a labuť tvá ti bude havranem.
ROM: V ten blud-li oči mé svou víru změní,
ať ohněm slzy jsou, jež pláču v hoři;
v nich často topeni, ne utopeni,
ti světlí kacíři ať za lež shoří!
Mé lásky krásnější?- co světem svět,
vševidným sluncem nezřen taký květ.
BEN: Jest krásna, kde se jiné nestkvějí,
a v obou očích vážil's pouze ji;
leč v křišťálné ty misky polož jen
vděk dámy své a půvab jiných žen,
jež na plesu ti ukážu, a v kráse,
věř, ztratí ta, jež nejlepší teď zdá se.
ROM: Nuž půjdu; ne že zrak můj o ně stojí,
však že se oblažit chci hvězdou svojí.

Odejdou.