Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1900
• přeložil Josef Václav Sládek

PROSLOV:

Vystoupí Chorus.

CHOR: Teď stará tužba zmírá; po ní hlásí
se o dědictví mladé zanícení;
ta, po níž láska k smrti vzdychala si,
teď podle Julie již krásnou není.
Jest milován Romeo milující;
je oba poutá hledů kouzlo steré;
on vzdychá k domnělé své protivnici,
jež krmi lásky s hrůzných udic bere.
Jmín škůdcem, nesmí u ní vysloviti
své přísahy, jak milencův to zvykem;
a ta, jež rovněž tolik lásky cítí,
jej spatřit nesmí ani okamžikem.
Však vroucnost sílu, čas jim volnost skýtá,
a protivenství v sladké blaho zkvítá.

Odejde.

JEDNÁNÍ DRUHÉ:

Scéna 1.

Průchod u zdi zahrady Capuletovy.

Vystoupí Romeo.

ROM: Zdaž mohu jinam, když mé srdce zde?
Jdi, šerá země, k svému slunci též! (Vyhoupne se na zeď a seskočí za ni.)

Vystoupí Benvolio a Mercutio.

BEN: Romeo, bratře, slyš, Romeo, slyš!
MER: Toť moudrý ptáček! - jako že jsem živ,
on odkrad' se již domů na lože.
BEN: Tou cestou běžel, přeskočil tu zeď;
nuž, ty naň zavolej, Mercutio!
MER: A budu ho i zaklínat: Romeo,
ty snílku, třeštile, ty milence!
ty vášni! zjev se, vzdechu podobou,
rci jeden verš a budu spokojen;
jen zvolej "ach!" a vyřkni "láska, páska",
dej dobré slůvko kmotře Venuši
a nazvi šelmou synka jejího
a dědice Adama Cupida,
jenž, slep, tak výborně si vystřelil,
když láskou vzplanul král Cophetua
k děvušce žebravé! - On neslyší,
on nehne se, on hlesu nedává;
opička mrtva, musím zaříkávat
Při Rosaliny očích zářivých
tě zaklínám, při jejím hrdém čele,
rtech nachových a nožce ztepilé,
při pružných lýtkách, kyčlích ohnivých
a krajích ležících tam v sousedství,
bys objevil se ve své podobě!
BEN: Když uslyší tě, pohněváš si ho.
MER: To věru pohněvat ho nemůže;
jej zlobilo by, kdybych v okruhu
milenky jeho duchu povstat dal
divného rázu, a tam stát ho nechal,
až od ní odčarován zas by kles'.
To byl by úkor; moje zaříkání
však slušné jest a ctné, a zaklínám
jej pouze jménem jeho milenky,
by sám se zveď.
BEN: Nuž pojďme, ukryl se
kdes v tomto stromoví a bratří se
s vlhotnou nocí. - Slepáť láska jeho,
a nejraděj' se s temnem přátelí.
MER: Když láska slepá, k terči nestřeli.
Teď nám tam sedí někde pod mišpulí
a přeje si, by jeho milenka
tam byla ovocem, jež dívčiny,
když samy smějou se, zvou drážďata.
Romeo, kéž by byla, kéž by byla...
a spadla tobě rovnou do klína!
Romeo, dobrou noc! Jdu do peřin;
to polní lůžko příliš chladné jest,
bych na něm přespal. - Nuže, půjdeme?
BEN: Již tedy pojďme; toho marno hledat,
kdo zúmyslně sám se ukrývá.

Odejdou.