Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil J.V.Sládek
• vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze roku 1959

OSOBY

LORD.
KRYŠTOF SLY, opilý kotlář, osoba v předehře.
HOSPODSKÁ, PANOŠ, HERCI, MYSLIVCI, osoby v předehře.
a jiní SLUŽEBNÍCI lordovi, osoby v předehře.

BAPTISTA, bohatý šlechtic padovský.
VINCENTIO, starý šlechtic pisanský.
LUCENTIO, syn Vincentiův, Biančin milovník.
PETRUCHIO, šlechtic veronský, Kateřinin ženich.
GREMIO
HORTENSIO
TRANIO
BIONDELLO
GRUMIO
CURTIS
ŠKOLOMET, starý dobrodruh, uvedený, aby představoval Vincentia.
KATEŘINA, dcera Baptistova
BIANKA, dcera Baptistova
VDOVA.
KREJČÍ, OZDOBNÍK a SLOUŽÍCÍ Baptistovi a Petruchiovi.

Dějiště v Padově a na venkovském sídle Petruchiově.

PŘEDEHRA

SCÉNA PRVNÍ

Před hospodou na pláni.

(Vystoupí HOSPODSKÁ a SLY.)

SLY: Na mou duši, že vám nabančím.
HOSPODSKÁ: Do klad s tebou, ty taškáři!
SLY: Vy jste holota. Slyové nejsou taškáři. Podívejte se do kronik; my jsme přišli do země s Richardem Podmanitelem. Protož, paucas pallabris; ať se šine svět! Hybaj!
HOSPODSKÁ: Vy tedy nezaplatíte za ty sklenice, co jste rozbil?
SLY: Ne, ani haléře. Jdiž svou cestou, praví Jeroným. Jdiž do své chladné postele a zahřej se.
HOSPODSKÁ: Vím, jak si pomohu. Musím si dojíti pro čtvrtníka.

(Odejde.)

SLY: Čtvrtník, pětník, devítník - já se mu zodpovím podle zákona. Ani na coul se nehnu, chlapče. Ať si přijde - a hezky po dobrém.

(Lehne na zem a usne.)

(Lesní rohy. - Vystoupí LORD na honbě, MYSLIVCI a SLOUŽÍCÍ.)

LORD: Mé psy mi, lovčí, dobře opatruj;
je přehnán Slídník, zvíře ubohé,
a Luka svaž s tou fenou halasnou.
Zda neviděls, jak dobře znamenal
kol plotu Stříbroň nejchladnější sled?
Za dvacet liber nedám toho psa.
PRVNÍ LOVČÍ: Jest Belman, pane, zrovna dobrý tak;
při sebemenší ztrátě vydával
a dvakrát lapil vítr nejslabší;
jej, věřte mi, za lepšího mám psa.
LORD: Tys blázen; - být jen Zvuk tak ochotný,
jej cenil bych za tucet takových.
Jen dobře nakrm je a hled jich všech;
já zítra opět půjdu na honbu.
PRVNÍ LOVČÍ: Tak, pane, učiním.
LORD: Co to? Kdos mrtev nebo zpit? - Zda dýše?
DRUHÝ LOVČÍ: On dýše, pane, ale netopit
mu pivo, na tom chladném lůžku zde
by sotva asi moh tak pevně spát.
LORD: Ó zvíře netvorné! Jak vepř tu leží!
Ó krutá smrti, jak jest ohyzdný
a hnusný obraz tvůj! - S tím opilcem
si něco nastrojím. - Co myslíte:
jej do postele dopravit a dát
mu hebké šaty, prsteny a k loži
ta nejchutnější jídla přistavit,
jej sluhy obklopit, až procitne, -
zda žebrák ten by nezapomněl sebe?
PRVNÍ LOVČÍ: To, pane, ani jinak nemůž být.
DRUHÝ LOVČÍ: To byl by úžas proň, až vzbudí se!
LORD: Jak luzný sen či přelud bezcenný.
Již vzhůru s ním a žert mi nezkazte.
Do nejhezčího mého pokoje
jej zlehka dopravte a rozvěste
kol všechny moje svůdné obrazy;
a teplou silicí mu napusťte
tu hlavu špinavou a vykuřte
vše vzácným dřevem, aby voněl byt.
Též hudbu opatřte, až procitne,
by sladce zvučela a nebesky.
A promluví-li, hned jen přiskočte
a s úctou pokornou se zeptejte:
Co ráčí Vaše Milost poroučet?
Ten umyvadlo nes mu stříbrné
s růžovou vodou, kvítím sypané,
ten konvici a třetí ručník zas
a řekněte: Chce Vaše Milost snad
si ruce ochladit? Kdos připraven
buď s rouchem nádherným a otaž se,
jakýže úbor chce dnes obléci?
A jiný mluv mu o koních a psech;
a řekněte, nad jeho chorobou
že truchlí jeho choť, a namluvte mu,
že blouzniv byl; - a řekne-li, že jest,
hned odvěťte, že zdá se mu to jen,
že není nic než velkomocný pán.
To proveďte a všechno s mírností,
a výborná to bude zábava,
když pravá míra jen se udrží.
PRVNÍ LOVČÍ: Já, Vaše Milosti, vám slibuji,
že úkol svůj tak dobře budem hrát,
by podle naší pilné úsluhy
se jenom za to měl, co řekneme.
LORD: Již tedy zvolna pozvedněte ho
a do postele s ním a každý z vás
chop své se úlohy, až vzbudí se.

(Někteří odnášejí Slya. - Zazní trubka.)

LORD: Jdi, podívej se, co to znamená. -
Snad šlechtic nějaký, jenž na cestě
má v úmyslu si odpočinout zde.

(Vrátí se SLOUŽÍCÍ.)

LORD: Nu což - kdo je to?
SLOUŽÍCÍ: Vaše Milosti,
to herci, nabízejí služby své.
LORD: Ať přijdou.

(Vystoupí herci.)

LORD: Dobří lidé, vítám vás.
HERCI: My děkujeme Vaší Milosti.
LORD: Nechcete u mne zůstati dnes večer?
HEREC: Když ráčíte si našich služeb přát -
LORD: Z celého srdce. - Toho bracha znám,
hrálť nejstaršího rolníkova synka.
Té šlechtičně jsi pěkně dvořil se.
Tvé jméno zapomněl jsem, úlohu
však slušně, přirozeně provedls.
HEREC: To Vaše Milost Sota myslí as.
LORD: Máš pravdu. - Vskutku výborně jsi hrál.
Nu zkrátka, přišli jste mi právě vhod,
tím víc, že v mysli nějaký mám žert,
kde vaše umění mi prospět může.
Nějaký velmož chce vás vidět hrát,
však nevím, zdali míru udržíte,
a vidouce ten jeho divný mrav
neb divadla až dosud nespatřil -,
zda ke smíchu se strhnout nedáte.
To urazí jej, neboť říkám vám,
již pouhým úsměvem se rozhorlí.
HEREC: Strach, vzácný pane, o to nemějte,
my dovedem se zdržet, kdyby byl
i tatrmanem v světě největším.
LORD: Jdi, brachu, do jídelny provoď je
a přátelsky je všecky vyčastuj;
ať nic jim neschází, co dá můj dům.

(Odejde sloužící s herci.)

(K jinému sluhovi.)

LORD: Ty Bartoše, mé páže, zavolej
a hleď, by za dámu se převlekl;
tak v komnatu jej uveď k opilci
a madam říkej mu a dvorný buď.
Mou přízeň chce-li míti, řekni mu,
by vybraným se choval způsobem,
jak u vznešených paní vídal to,
že chovají se ke svým manželům.
Tak šetrně ať k opilci se má
a něžným hlasem, hluboko se kloně,
ať zeptá se: V čem libo, Milosti,
by vaše choť a žena pokorná
vám osvědčila poslušnost a lásku?
A potom ať jej vroucně obejme
a svůdně líbá, hlavu položiv
mu na prsa, a slzy prolévá
jak radostí, že urozený choť
zas ozdravěl, jenž dvakrát sedm let
za ohyzdného měl se žebráka.
A nemá-li ten chlapec ženských vloh,
by liják slzí spustil naručest,
též cibule v tom dobře poslouží,
jež v ubrousku se k očím přitlačí
a mimoděk je k slzám rozvodní.
To vše hleď opatřit co nejrychlej
a pak ti řeknu, co máš dále činit.

(Odejde sloužící.)

LORD: Vím, že ten hoch si dobře osvojí
vděk, chůzi, hlas a způsob šlechtičny,
a toužím po tom již, bych uslyšel,
jak chotěm zove toho opilce.
A jak se moji lidé zdržovat
as budou od smíchu, tak uctivě
když budou sloužit tomu prosťáku!
Jdu radit jim a moje přítomnost
jich rozmar přitlumí, by nezbujněl;
sic dojista by z míry vybočil.

(Odejde.)