Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vzhledem k 200. výročí narození tohoto u nás málo známého autora, který si své oblíbence získal zejména v německy mluvících zemích, vycházejí v letošním roce všechna jeho díla v českém překladu v nakladatelství Vitalis.
Povídku Lesní poutník je dobré číst zejména po znalosti alespoň základních informací z životopisu autora. Kniha odráží mnoho autobiografických prožitků a osobní vášeň autora pro přírodovědné obory, jeho náruživost pro život v přírodě v souladu s jejími zákony, obdiv k šumavské přírodě, ale ti, kteří umějí číst mezi řádky, naleznou mezi stránkami poetického líčení přírody také autorův osobní celoživotní rozpor a nevydařený milostný vztah k první lásce, s jejímž rozchodem se srovnával zřejmě po celý život.
Kniha nejprve přibližuje trochu podivnou a uzavřenou povahu starého "lesního poutníka", člověka, který se pohybuje spíše v horách a lesích, než mezi lidmi, žije opuštěným životem, protože manželka mu zemřela a dospělí synové odešli do světa. Časem ho na toulkách doprovází malý syn místních hajných, dítě, které nepoznalo nic jiného než pár lesů kolem svého domova. Postupně ho poutník naučí číst, psát, znát přírodu a pošle ho do školy. V dalších kapitolách se seznamujeme s životem "poutníka", člověka nadprůměrně inteligentního, vzdělaného, pracovitého, který ve svých 30 letech poznává svou první manželku, dívku pocházející z bohatých měšťanských kruhů a šťastné rodiny, která se po smrti matky naprosto zhroutila a dívka byla nucena odejít z domu a začít se o sebe starat sama. Velmi brzy se vezmou, naleznou společné bydlení a časem budují nový dům u lesa. Ačkoli je manželství spokojené, po 13 letech se rozvádí, protože se nedočkali dětí. Rozvádí se po vzájemné dohodě, že se pokusí založit rodiny s jinými partnery. "Poutník" se znovu ožení a dočká se dvou synů, ale vztah k nové manželce zřejmě není natolik vřelý jako k první. Časem synové odcházejí z domu, druhá manželka umírá a poutník ve svých 58 letech nahodile potkává svou první ženu. Ta se znovu neprovdala a žije sama. Svůj vzájemný vztah už však znovu neobnoví.

VLASTNÍ NÁZOR:

Stifter byl již za svého života kritizován pro mánii popisnosti a samozřejmě píše stylem na dnešní dobu rozvláčným, příliš poetickým, idylickým, touží po životě umírněném, morálním v souladu s pravidly a zákony slušnosti. Ne vždy se to daří. Ne vždy dokáže člověk ovládnout své city a pudy navzdory rozumu a život nikdy neběží podle "lajny", jak by si člověk eventuálně přál.
Donedávna jsem autora neznala, ale překvapuje mne, kolik má příznivců, jsou po něm nazývány turistické a cykloturistické trasy na Šumavě, v Horních Rakousích je velmi uznáván, má webové stránky, klub příznivců, je předmětem mnoha seminářů a vědeckých studií. Jestli byl "geniální šílenec" nebo skutečný "Básník Šumavy" a člověk kosmopolitní, který neřešil otázky národního obrození a revolučních bojů své doby, to ať si posoudí každý sám. Jestli má co říct ještě současné generaci mladých lidí, to také nechám otevřeno. Chápu, že v dnešní době už nikdo nečte Jiráska, Klostermanna a jiné autory té doby, sama jsem je také nečetla. Osobně mohu říct, že Stifterovi buď přijdete na chuť a v jeho díle hledáte vlastní rozpory, náhledy na život, vyrovnávání se s osudem, nebo ho nepochopíte a bude vás nudit. V každém případě kniha Lesní poutník z roku 1847 je dobrým začátkem seznamování se s tvorbou tohoto německy píšícího autora.

Čtenářský deník	-	Lesní poutník
	-	Pohádky, pověsti a legendy
	-	Smolaři

Čítanka	-	Hvozd
	-	Lesní poutník
	-	Pohádky, pověsti a legendy