Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V této knize se setkáváme s postavou Adolfa Burgera, který pocházel ze Slovenska a vyučil se typografem. Je to jeden z 9 mužů, kteří se dostali do koncentračního tábora Sachsenhausen v blízkosti Berlína, a to roku 1944. V tomto táboře žilo před koncem 2. světové války kolem 11000 vězňů. Asi polovina z nich tu našla smrt. Režim v táboře byl velmi krutý. Každé ráno nástup na apelplac, kde byli vězni počítáni a kde byli i jinak šikanováni za každého počasí. V roce 1938 vyvolal na Slovensku mnichovský diktát prudký zvrat. Byla vytvořena autonomní slovenská vláda. Hitler začal propagovat likvidaci Československa. 15. března byl vytvořen protektorát Čechy a Morava. V této době byl slovenský typograf Adolf Burger propuštěn z armády a poslán do pracovního tábora. Později pracoval v tiskárně v Bratislavě a zapojil se i do ilegální činnosti - jako typograf byl velmi užitečný. Brzy však byla jejich činnost odhalena a Adolfa Burgera odvezli z tiskárny k výslechu a nato byl s ostatními podezřelými transportován do Žiliny, kde viděl i svoji ženu, taktéž zatčenou. Tam pobyl několik týdnů a byl převezen do Německa. Dostali se však i do Osvětimi (do Polska). Nad vstupní branou do tohoto koncentračního tábora byl nápis "Arbeit macht frei" neboli "Práce osvobozuje". Vězni se museli vysvléci do naha, odhodit oblečení, museli být vysprchováni studenou vodou a pak každý dostal své číslo, které jim bylo vypícháno do předloktí. Jejich veliteli byli muži SS, kteří s vězni mohli dělat cokoliv. Bili je až k smrti a pak jen mrtvá těla hrdě rozkazovali házet na hromadu. Vězni byli tzv. "podlidi" a prožívali peklo. Byli rozděleni na pracovní komanda (na práci na staveništi, pro práci se dřevem, pro úklid, odnášení mrtvol...). Adolf pracoval na stavbě silnic. Až 10 hodin denně odnášeli kameny do vzdálenosti 1 km a za týden je nesmyslně nosili zpět. Adolf se dostal ze silnic do komanda DAW - německé komando na výrobu beden na granáty. Tohle byla mnohem lehčí práce. Po chvíli byl převezen na práci se dřevem. Tam pracovali už jen ti slabí. Zde nebyli vězni biti, ale zato byli brzy připraveni do plynové komory. Ze zoufalství se Adolf ukryl, proběhl mezi bloky věznice a připojil se k vězňům uklízející sníh. Tím se zachránil. Ale práce se sněhem v mrazu bez teplého oblečení poznamenala Adolfovo zdraví. Omrzly mu palce u nohy, ale marodit nemohl, to by ho utýrali. Nějaký doktor ze Slovenska mu pomohl. Navrhl operaci bez umrtvení a kuchyňským nožem mu ořezával palec. V Osvětimi bylo úklidové komando Kanada. Tam vězni třídili zavazadla nových vězňů. Adolf se snažil do tohoto komanda dostat - byl tam dostatek jídla. Dostal se tam po několika dnech. Zanedlouho přišel rozkaz toto komando přemístit do Birkenau. Tam se ale nikomu nechtělo. Bylo to blízko Osvětimi, ale byly tam o dost krutější podmínky. Vězni tam trpěli tyfem, a tak je čekala smrt. Lékaři zde dělali pokusy na vězních. I Burger byl obětí pokusu - onemocněl a ztratil vědomí. Pomohl mu jeden z lékařů a on se uzdravil. V tomto komandu Kanada pracovala i Adolfova žena, která však skončila v plynové komoře.

Útěk
Bylo už několik pokusů o útěk, ale dotyční vždy skončili na šibenici. Vězni se chtěli nejen osvobodit, ale chtěli říci světu, co se v koncentračních táborech děje. Útěk se povedl 2 mužům. Ti po pečlivě připraveném útěku nakonec utekli a prozradili, co se v Birkenau děje. V létě 1944 byla Rudá armáda od Osvětimi už pár set kilometrů a denně se přibližovala. V Birkenau probíhaly vyhlazovací akce (mrtvoly byly zpopelňovány, kopaly se jámy na spalování mrtvých...). Tyto akce vedl vůdce Moll.

Papírová zbraň
Počátkem roku 1944 proběhla táborem zpráva, že vrchní komando hledá mezi vězni typografy pro práci v Berlíně. Povolali i Adolfa. Vězni nebyli dovezeni do tiskárny, ale zase do tábora. Byli v Sachsenhausenu. Dozvěděli se, že se zde vyrábějí falešné anglické librové bankovky. S vězni zde bylo slušně zacházeno, ale nebylo odtud cesty zpět. Vězni se nemohli s nikým stýkat ani mluvit, nesměli vyzradit státní tajemství. Adolf byl tady nováčkem ještě s několika muži. V plánu bylo padělat i americké bankovky. Adolfův život v tomto komandu byl mírnější. Soboty a neděli byly volné. Vězni se mohli bavit čím chtěli (karty, čtení, šachy). Chodili se bavit i muži SS, když byli zabaveni, jeden z vězňů tajně poslouchal zahraniční rozhlas a pak informoval ostatní. Padělání se dařilo a ke konci války bylo v Anglii 40 % falešných bankovek. Padělány nebyly jen peníze, ale i anglické poštovní známky. Nejskvělejší ukázkou byla padělaná anglická korunovační známka, v níž byl obraz královny nahrazen Stalinem. Nastal 20. únor 1945, kdy bylo znatelně vidět, že Hitlerova moc pomalu končí. V tiskárně byl dán rozkaz zastavit práci. Vězni dostali na 4 dny jídlo a odjížděli. Kam, to nevěděli. Náhle vlak zastavil - byli v Praze, ale útěk byl nemožný. Jeli dál, zastavili v Mauthausenu - nový koncentrační tábor.

Mauthausen
Vězni ze Sachsenhausenu byli odvedeni do zvláštního bloku, který byl oddělený od ostatních. Za pár dnů jeli ovšem zase pryč, opět do neznáma. Vězni pocítili, že se něco děje, protože muži SS zuřili. Dojeli do horních Rakous do velmi malého koncentračního tábora. Zde si vězni budovali svoji vlastní padělatelskou dílnu na dolary. Náhle se vězni dozvěděli o Hitlerově smrti. Vězňům svitla naděje, ale dozvěděli se, že Američané a Angličané jsou blízko u tábora, nesměli však pomýšlet na útěk. SS byli nervózní, nikdo nevěděl, co bude dál. 3. května 1945 přišel rozkaz vyklidit tábor. Následoval transport do koncentračního tábora Ebensee. 2 okna viděla pochodující kostry lidských těl - byl to Hitlerův pochod smrti. Nečekaně uviděli v táboře bílou vlajku, která znamenala kapitulaci Německa. Jeden velitel vězňům sdělil, že půjdou na svobodu. U brány stál důstojník brané moci. Propuštění vězňů proběhlo 5. května 1945. Adolf Burger se vrátil do vlasti 20. května 1945. Později vypovídá o hrůzných zločinech...

Co se stalo s poklady? Jejich hlavní část byla ukryta v Toplitzském jezeře na území Rakouska. Zlato a veškeré cennosti skončily také v tomto jezeře. O "mokré poklady" byl veliký zájem. Každý chtěl zbohatnout. Byly tam nalezeny i tajné zbraně. Zda bylo jezero dostatečně vyčištěno nebo ne, to je stále otázkou.

Po návratu toužil Adolf Burger po setkání s matkou, železnice však nebyly sjízdné, tak zůstal v Praze. Došel na kriminálku a vše pověděl. Později se vrátil zpátky na Slovensko. Matku nenašel; byla odvlečena, stejně jako nevlastní otec, do koncentračního tábora, kde zemřela. Odvedli je asi měsíc před Adolfovým návratem domů...
Burger zůstal tedy v Praze, zorganizoval tiskárenský podnik se 47 závody. V roce 1987 byl předvolán svědčit před německým soudem. Zločinci si na nic nepamatovali, Adolf ovšem ano...