Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Klasický detektivní román z roku 1939, známý z divadelního i filmového zpracování, patří k vrcholným příběhům "královny zločinu".

Zhruba ve stejné době dostalo několik lidí dopis nebo telegram, ve kterém je údajně jejich staří přátelé nebo známí zvali na Černochův ostrov, a tak se tam všichni vypravili - soudce Wargrave, londýnský doktor Armstrong, pan Lombard, učitelka tělocviku Vera Clythornová, generál Macarthur, pan Blore, James Marston a stará panna Emily Brentová. Na ostrově je však přivítalo zatím jen služebnictvo - manželé Ethel a Thomas Rogersovi, kteří měli od pana N.Z.Namyho vyřídit vzkaz, že přijede o den později. Bylo jich tedy na ostrově deset.

Hned prvního dne při večeři se z gramofonové desky ozve tajemný hlas, který každého člověka v místnosti obviní z vraždy. Ukáže se, že manžele Namyovy nikdo nezná a ani se s nimi osobně nesetkal. Dojdou tedy k závěru, že je na ostrov vylákala jediná osoba a iniciály N.Z.Namy znamenají "neznámý".

Všichni přítomní se pak začnou dohadovat o obviněních, každý svou vinu popírá, ale v hloubi duše všechny tíží svědomí, protože každý smrt zavinil, ale nebyl právně potrestán.

Jako první zemřel Anthony Marston - napil se ze své sklenice, začal se dusit a zemřel. V jeho nápoji totiž bylo cyankáli (kyanid draselný). Paní Rogersová se nervově zhroutila, a proto ji odnesli do jejího pokoje a doktor Armstrong jí dal prášek na spaní. Ráno ji našli mrtvou.
Všichni následně umírají až děsivě přesně podle říkanky:

Deset malých černoušků hostil děda Vševěd,
jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.
Devět malých černoušků chtělo sypat kosům,
jeden se včas nevzbudil, zbylo jich jen osm.
Osm malých černoušků vyšlo si hrát před dům,
jeden z nich se potloukal, zbylo jich jen sedm.
Sedm malých černoušků šlo naštípat klest,
jeden z nich se posekal, zbylo jich jen šest.
Šest malinkých černoušků chtělo vybrat med,
čmelák píchl jednoho, zbylo jich jen pět.
Pět malinkých černoušků k soudu spolu míří,
jeden z nich se soudcem stal, zbyli jenom čtyři.
Čtyři malí černoušci nechali všech pří,
jeden z nich šel pasti klást, šli do světa tři.
Tři malincí černoušci šli ulovit lva,
medvěd sežral jednoho, zbyli jenom dva.
Dva malincí černoušci chodili dvě hodiny,
jeden klesl na skále, a tak zbyl jen jediný.
Jeden malý černoušek vztek měl na svět zrádný,
proto se sám oběsil - a tak nezbyl žádný.

Tuto říkanku měl každý pověšenou ve svém pokoji. Zároveň s přibývajícími mrtvými mizely ze stolu v kuchyni porcelánové sošky černoušků - na začátku jich bylo deset, potom devět...
Jako poslední zbyla Vera Clythornová, která věděla, že vraždy na ostrově nespáchala. Šla do svého pokoje, kde ale našla provaz se smyčkou a židlí. Vybavilo se jí, jak zabila svého svěřence Cyrila a ze zoufalství se oběsila...

Když po několika dnech přijede na ostrov člun a následně policie, objeví deset mrtvol. Pro policii je to neřešitelná záhada, kterou vyřeší až rybář tím, že najde vzkaz v láhvi. Tam je vysvětleno, proč a jak byly vraždy na ostrově spáchány. Podepsán je soudce Wargrave.
Ten svou smrt pouze hrál. Potom zabil zbývající a nakonec se ve svém pokoji rafinovaně zastřelil, že to vypadalo jako vražda...