Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Posledný Poirotov prípad. Vydalo nakladatelství Smena v Bratislavě roku 1977 (1. vydání). Počet stran: 181. Slovensky.

MÍSTO DĚJE:

Anglie, St. Marry, panství Styles

HLAVNÍ POSTAVY:

Hercule Poirot, kapitán Hastings, ošetřovatel Curttis, George a Daisy Luttrellovi, Barbara a pan Franklinovi, slečna Coleová, sestra Cravenová, Judith Hastingsová, sir William Boyd Carrington, pan Allerton a pan Norton

DĚJ:

Vše se odehrává na panství, kde Hercule Poirot s kapitánem Hastingsem řešili svůj první případ (Záhada na zámku Styles). Poirot je na stopě vraha a pozve si přítele Hastingse, aby mu dělal společnost, pomohl při pátrání a též potkal svou dceru Judith.

Po příjezdu kapitán zjišťuje, jak moc jeho přítel od posledně zestárl. Kvůli revma nemůže chodit a zdraví má chatrné. Poirot se ale věkem netrápí, ví, že prožil dlouhý, úspěšný život a zanechal za sebou spoustu práce a výsledků.

Hercule přítele seznámí s případem a požádá ho, aby mu dělal "oči a uši". Neřekne mu však, kdo vrahem je, aby se Hastings při pátrání neprozradil. Prvně je kapitán na přítele nahněvaný, poté ale začne přemýšlet, kdo by mohl být oním tajemným "X".

Život v penzionu plyne, Hastings poznává zdejší obyvatele a začíná zjišťovat, co je sem přivedlo - manžele Luttrellovi, jimž patří penzion, fanatického vědce Franklina a jeho nemocnou manželku Barbaru, její ošetřovatelku slečnu Cravenovou, sira Carringtona, jenž mu padl do oka, Allertona, kterého moc nemusí, tichého milovníka přírody Nortna a tajemnou slečnu Coleovou.

Zároveň jako správný rodič zažívá obavy o svou dceru, kterou se snaží chránit a dává jí rady do života. Ona je na něj ale nahněvaná a zlobí se, že jí stále poučuje, přestože je už dospělá. Bojí se, že je tajně zamilovaná do Allertona, ve kterém kapitán vidí zlého člověka. Proto se ho jednoho večera z neznámého popudu rozhodne zabít. To mu ovšem nevyjde a se vším se nakonec svěří Poirotovi.

Jednoho rána je nalezena mrtvá paní Franklinová. Když přijede policie, Poirot jako smrt uvede sebevraždu - čímž úplně poplete Hastingse. Později mu vysvětlí, že na vraha nemá žádný důkaz, proto ho nemůže usvědčit. Kapitán si o přítele dělá starosti, protože zdraví mu pokulhává a může každou chvíli zemřít. Hercule chápe jeho obavy a zanechá mu dopis s vysvětlením, aby v případě jeho smrti pokračoval v pátrání.
Další den je nalezen mrtvý Norton - zároveň s ním je ale mrtev i Poirot.

Tři měsíce po této události přijde Hastingsovi dopis, jenž mu Hercule Poirot zanechal a který se po jeho smrti ztratil. V něm mu vysvětluje, že oním "X" byl Norton, jenž ovlivňoval své okolí pomocí slov a myšlenek, čímž některé jedince dohnal k vraždě nepřátel. Sám Hastings to poznal na vlastní kůži, když chtěl jednou z neznámého popudu zavraždit Allertona. Protože Hercule neměl a ani nemohl získat důkaz, který by nebezpečného Nortona usvědčil, rozhodl se ho zavraždit sám. Nakonec si nevzal prášky na srdeční záchvat, čímž urychlil vlastní odchod.

UKÁZKA (str. 93-94):

Nespomínám si, ako na to prišla reč, ale diskutovali sme o eutanázii - rozoberali sme argumenty pre a proti.
Hlavné slovo, ako zvyčajne, mal Boyd Carrington. Norton iba kedy-tedy utrúsil slovko, dve. Judith sedela mlčky a pozorne počúvala.
Vyslovil som názor, že i keď na prvý pohľad všetko hovorí v prospech eutanázie, z citových dôvodov sa od nej dištancujem. A okrem toho, dodal som, by príbuzní dostali do rúk priveľkú právomoc.
Norton se mnou súhlasil. Dodal, že podľa jeho názoru by sa malo k eutanázii prikročiť len v tých prípadoch, ak je smrť po dlhotrvajúcom utrpení istá a keď si to výslovne želá sám pacient.
"Lenže taká situácia je dosť zriedkavá," namietol Boyd Carrington. "Kde máte záruku, že práve ten, koho sa to najväčšmi týka, si bude želať, ako sa vraví, "skoncovať s utrpením??"
Vtedy po prvý raz zasiahla do rozhovoru Judith. "To je predsa jasné," povedala zápalisto a dôrazne. "Rozhodnutie nemajú nechať na ňom."
Boyd Carrington sa spýtal, ako to myslí.
"Tak, že slabý, chorý člověk, vyčerpaný bolesťami, nemá dostatok síl, aby sa rozhodol. Takí ľudia to jednoducho nezvládzu urobiť. Treba rozhodnúť namiesto nich. A rozhodnúť je povinný ten, kdo takého človeka miluje."

VLASTNÍ NÁZOR:

Tuto knížku jsem si vybrala, přestože je napsaná ve slovenštině. Slovensko bylo dlouhou dobu sjednocené s naší zemí a já si myslím, že tato řeč je vlastně součástí vývoje naší země, a když ne nás, tak našich rodičů nebo prarodičů. Proto bychom se téhle řeči neměli bát - vždyť i ve zprávách, filmech nebo pohádkách se vyskytovala přirozeně, tak proč by nyní měla, díky naší lenosti vyhledat si pár odliš slov, vymizet. Přitom je zajímavé poznat, jak blízko si tyto dvě řeči jsou, kolik podobných či úplně identických slov mají.

V knize se mi nejvíc líbí, jak autorka pomocí hlavních postav přemýšlí nad některými problémy - eutanazie nebo rozvod. Je vidět, že každý člověk má úplně jiný názor, a i když je na všem mnoho kladů i záporů, každý považuje za důležitější něco jiného. Přestože má člověk svůj názor, měl by si někdy také vyslechnout, co si o dané věci myslí někdo jiný, protože on to může vidět z jiného pohledu či ho může napadnout něco, co nás ne. Zároveň by ale měl dávat pozor a přemýšlet nad tím, čím se nechá ovlivnit, aby nenaletěl podvodníkům.