Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Euromedia Group (Knižní klub) v Praze roku 2002 (3. vydání). Z anglického originálu Murder on the Orient Express přeložila Eva Kondrysová. Počet stran: 222. ISBN: 80-242-0900-4.

DĚJ:

Další z příběhů belgického detektiva s charakterem anglického gentlemana, monsieur Hercula Poirota, začíná, když vyřeší případ v Sýrii. Nastoupí do Taurus-expresu a společně s Mary Debenhamovou a plukovníkem Arbuthnotem míří do Istanbulu. Ti dva se k sobě celou cestu mají. Když hrozí, že bude mít vlak o chvilku zpoždění, hned začne vyvádět. Poirot zaslechne útržek z jejich rozhovoru. Vše se zdá být podezřelé, ale těší se na zaslouženou třídenní dovolenou v Istanbulu. Bohužel v hotelu ho zastihne telegram, v němž se píše, aby se co nejdříve vrátil do Londýna. Tak na poslední chvíli sežene místo v přeplněném Orient-expresu směrem do Calais. Nebýt jeho známého Bouca, ředitele společnosti Compagnie Internationale des Wagons-Lits, vůbec by se do vlaku nedostal.

Už od začátku mu přijdou někteří cestující podezřelí, ale je to přirozené, když jste detektiv. Avšak všechno začíná být divné, když jeden z cestujících, bohatý Američan Ratchett, požádá detektiva o osobní ochranu ve strachu o své zdraví.

Druhou noc, krátce po zastávce ve Vinkovcích, zajede vlak do sněhové závěje a cestující zůstávají uvězněni ve vlaku, nikdo neví na jak dlouho. V tuto dobu je to vcelku běžné, takže všichni v klidu spí dál, obeznámeni se současnou situací...

Ráno však nastává poplach, když najdou Ratchetta ubodaného k smrti. Uvězněni s mrtvolou a pravděpodobně i s vrahem uprostřed sněhů v Jugoslávii, jediném státě, kudy neprojíždí v doprovodu vlaku policista, to je ale náhoda! Monsieur Bouc naléhá na svého přítele, aby vraždu prošetřil, protože jinak by zdlouhavé jednání velmi pozdrželo vlak a na jeho společnost by to vrhlo špatný pohled.
Po lehkém zdráhání se tedy případu ujímá a vyslýchá postupně všech 12 cestujících z vozu, včetně průvodčího. Ale na nikoho z nich nesedí popis podezřelého, jenže někdo z nich to být musí... Je to velký oříšek i pro tak úspěšného detektiva.

Nakonec zjistí, že lidi, kteří na první pohled nemají nic společného, spojuje jeden případ z dávné minulosti: únos Daisy Armstrongové. Ratchett se doopravdy jmenuje Casetti a malou Daisy kdysi unesl a zavraždil. Překvapivým závěrem je, že vraždu spáchali všichni cestující kromě hraběnky Ardényiové, za kterou to udělal manžel, nejspíš aby ji ochránil. Místo ní do toho byl zapleten průvodčí, jehož dcera se v důsledku Ratchettových (Casettových) činů zabila.

Poirot překvapivě jugoslávské policii vylíčí jiný příběh, podle něhož vrah unikl, což mě tak trochu zklamalo...

HLAVNÍ POSTAVY:

Poirot, přestože byl Belgičan, působí spíše dojmem anglického gentlemana; bez emocí, chladné a upjaté vystupování. Celou dobu má neustálou potřebu dokazovat, jak je geniální a povyšovat se nad ostatní (Bouca a dr. Constantina). Snaží se jim dokázat, že se mýlí a hrozně se v tom vyžívá. V knížce působí trochu zakřiknutě, naopak ve filmu působí jako velký cholerik. Avšak jeho rádoby geniálnost je úctyhodná, nedokáži si představit, že by mohl existovat člověk, jenž zdánlivě nesouvisející věci spojí takto dohromady.

Naopak většina ostatních postav odpovídá charakterem své národnosti, případně postavení. Temperamentní Ital Antonio Foscarelli, nedočkavý a roztržitý mladý Američan Hector MacQueen, upravená anglická dáma Mary Debenhamová - všichni kopírují typické vlastnosti, a to včetně vzhledu. Žádná postava, kromě Poirota, mě svým chováním nepřekvapila.

VLASTNÍ NÁZOR:

Celkově příběh působil poněkud uhlazeně, bez emocí, bez napjatých scén, což by se normálně u detektivky dalo očekávalo. Skoro polovinu knížky se nic neděje, pouze Poirot vyslýchá jednotlivé cestující, což je skoro až zdlouhavé a nezajímavé, každý opakuje téměř to samé. Nemohla jsem se do příběhu dostat, ani jednou jsem neměla žádného podezřelého, o kom bych si myslela, že to udělal a hned se to vyvrátilo (jako tomu bylo například u Švábů od Jo Nesba). Když pominu až podezřelou shodu náhod (vlak uvízne zrovna náhodou se slavným detektivem, jenž bydlí hned ve vedlejším kupé od zavražděného), přijde mi příběh až skoro fantastický. Je velmi nepravděpodobné, že by se 12 lidí dalo dohromady, aby zabili jednoho lotra (i přes okolnosti, které je k tomu vedli) a měli k tomu vymyšlený tak dokonalý plán, navzájem si dosvědčili alibi a co víc...proč zrovna ve vlaku? Určitě existuje spoustu lepších možností, kde ho "zapíchnout", navíc když ho chtějí zabít i vlastní komorník a tajemník. Nehledě na to, že v Istanbulu by jej stačilo jen vzít stranou, zabodnout a nechat ho někde ležet, nikdo by se po něm očividně nesháněl, byl to uprchlík. Tak proč si s tím tedy dělat takovou práci? Těžko říct. Možná se Christie inspirovala při svých cestách, mimo jiné mířených do Bagdádu v roce 1928. Teď už se to asi nedozvíme. Na druhou stranu využívala velmi přesná fakta, Orient-expres opravdu jezdil dokonce trasu z Istanbulu do Calais přes Bělehrad a Vinkovci, a to mezi lety 1919-1939. Předpokládám tedy, že se příběh odehrává někdy v tomto mezidobí. Stejně tak stojí za ocenění složitost a promyšlenost celého příběhu. Všechno do detailu naplánované značí jakousi děsivou genialitu spisovatelky. Naplánovat vraždu by nejspíš zvládla dokonale.

INSPIRACE DÍLEM:

Příběhem se nejspíš nechali inspirovat i Smoljak se Svěrákem, když psali hru Vražda v salonním coupé. Přijde mi, že si dokonce tak trochu "vystřelili" z příliš mnoha náhod najednou v díle Agathy Christie, když na začátku říká detektiv, že má pocit "jako by vraždy přímo přitahoval". Možná to ani nebylo přímo takhle myšleno, ale skvěle mi to s dílem koresponduje.