Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Období první světové války - červenec až září 1917, převážně panství Styles v Essexu

DĚJ:

Kapitán Hastings byl zraněn ve válce a jako válečný invalida byl poslán do civilu. Náhodou se setkal se svým známým Johnem Cavendishem, který ho pozval na panství Styles v Essexu, které patřilo jeho nevlastní matce Emily. Emily se před lety provdala za sira Cavendishe, který už měl dva syny - Johna a mladšího Lawrence. John vystudoval práva a Lawrence medicínu, ovšem místo provozování soukromé praxe se raději věnoval neúspěšně kariéře spisovatele.
Po manželově smrti se Emily věnovala především charitě a dobročinnosti. Před třemi měsíci se nečekaně zasnoubila a provdala za Alfréda Inglethorpa, vzdáleného bratrance své asistentky Evelyn Howardové. Alfréd byl o dvacet let mladší a všichni kromě ní se domnívali, že mu jde jen o peníze.
Slečna Howardová ho přímo nesnášela. V době Hastingsova příjezdu ho obvinila z nevěry s jistou paní Raikesovou, pohádala se s Emily, dala výpověď a odjela pryč. Na zámku žila ještě Johnova manželka Mary a také mladičká Cynthia Murdochová, Emilina chráněnka. Cynthia pracovala v lékárně v Tadminsteru.
V okolí styleského panství dočasně pobýval slavný detektiv na penzi Hercule Poirot, který musel před válečnými událostmi prchnout z Belgie a paní Inglethorpová mu zde poskytla útočiště.
17. července sídlo nečekaně navštívil doktor Bauerstein, který dříve žil v Londýně a byl kapacitou v oboru jedů. Když odcházel, doprovázel ho Alfréd Inglethorp s tím, že musí navštívit správce majetku.
V pět hodin ráno dostala paní Inglethorpová podivný záchvat a v křečích zemřela. Její poslední slovo byla: "Alfréd"
Na žádost rodiny se případu ujal Hercule Poirot. V pokoji nalezl na podlaze roztříštěný hrneček se zbytkem kávy a kousek zelené nitě. Malá schránka na stolku určená na důležité dokumenty měla vypáčený zámek. V krbu detektiv objevil kus spáleného papíru z poslední vůle. Kromě toho byla v místnosti prázdná krabička s bromidovými prášky na spaní, které Emily připravovala Cynthia. Paní Inglethorpová též užívala tonikum, které obsahovalo malé množství strychninu. A právě strychninem byla otrávena. Jenže naposledy pila kávu v osm hodin večer a od té doby nic nepozřela. Strychnin působí velice rychle, takže smrt až v ranních hodinách byla velmi podivná.
Podle svědků se paní Inglethorpová v úterý ve čtyři hodiny odpoledne pohádala se svým manželem. Kakao, které jí služka večer pravidelně nosila, leželo mezi čtvrt na osm a osmou hodinou na stolku v chodbě, takže do něj mohl kdokoli přidat jed. Strychnin má ale hořkou příchuť, takže by ho Emily nejspíš odhalila.
Evelyn se vrátila na zámek hned, jak se dozvěděla o smrti paní Inglethorpové.
Při soudním vyšetřování lékárník z městské lékárny řekl, že u něj v pondělí 16. července kupoval strychnin Alfréd Inglethorp se zdůvodněním, že potřebuje otrávit starého psa. Nákup stvrdil svým podpisem v lékárenské knize. Alfréd ale tvrdil, že v pondělí se procházel a se svou manželkou se v úterý nepohádal!
Do vyšetřování se také zapojil inspektor James Japp ze Scotland Yardu a jeho kolega Summerhay.
Poirot zjistil, že Alfréd v pondělí šestnáctého doprovázel paní Raikesovou, takže měl alibi. Na půdě sídla pak objevil falešný černý plnovous - takový, jaký nosil Alfréd. Někdo se tedy za něj musel převléci a koupit jeho jménem strychnin.
Hastings náhodou vyslechl v lese hádku Mary a jejího manžela Johna. John ji obviňoval, že má pletky s doktorem Bauersteinem.
Bauerstein byl pak zatčen. Hastings se domníval, že zavraždil Emily, ale ve skutečnosti ho uvěznili za špionáž.
Evelyn našla schovanou objednávku od firmy, která prodávala divadelní rekvizity. Bylo na ní jméno Lawrence Cavendishe. Lawrencovy otisky byly i na lahvičce strychninu v lékárně, kde pracovala Cynthia...
Zatčen byl ovšem John. V den vraždy se pohádal se svou matkou, která zjistila, že má pletky s paní Raikesovou a vyhrožovala mu, že vše řekne Mary. Ta jejich rozhovor nechtěně vyslechla a začala na Johna žárlit.
V Johnově prádelníku byla nalezena lahvička strychninu a zlatý skřipec podobný tomu, jaký nosil Alfréd. Vše nasvědčovalo tomu, že se John převlékl za Alfréda a pak svou nevlastní matku otrávil zakoupeným jedem.
John přitom tvrdil, že v pondělí šestnáctého ho anonymní dopis vylákal do lesa. Dopis byl ale napsán Johnovým rukopisem, takže se jednalo o podvrh.
Celý případ nakonec vyřešil Poirot. V úterý ve čtyři odpoledne se John pohádal se svou matkou. Ta se rozhodla, že změní poslední vůli a odkáže celý majetek svému manželovi. Pak ale v jeho stole našla dopis určený Evelyn, v němž psal o bromidu a chystané vraždě Emily.
Emily proto nově sepsanou závěť spálila v krbu a dopis - předmět doličný - schovala do schránky ve své ložnici.
Mary, která se svou tchýní později mluvila, se domnívala, že dopis je písemným důkazem o Johnově nevěře a chtěla si ho přečíst. Dala proto do Cynthiiny kávy a Emilina kakaa uspávací prostředek (díky tomu se účinek strychninu zpomalil). Nad ránem se v zeleném zahradnickém plášti vloupala přes Cynthiin pokoj do ložnice své tchýně, ale ta zrovna dostala záchvat. Mary zpanikařila a z pokoje utekla. Lawrence se domníval, že jeho nevlastní matku otrávila Cynthia, která jí večer donesla kávu. A protože ji miloval a bál se, že by mohla být odsouzena, rozšlápl matčin hrneček, aby z něj nebylo možné odebrat důkazy.
Ve skutečnosti ale Emily kávu vůbec nevypila - šálek spadl ze stolku na podlahu a vylil se. Zabilo ji její léčivé tonikum! Evelyn Howardová, spolčená s Alfrédem, jí do něj čtrnáct dní předem hodila dva bromidové prášky, které způsobily, že obsažený strychnin se postupně vysrážel na hladině. Pak s Emily vyvolala hádku a odjela pryč, aby nebyly podezřelá.
V převlečení za Alfréda koupila v pondělí 16. července pod jeho jménem jed, aby na něj padlo hlavní podezření, ale pak ho díky dobrému alibi zprostili odvinění a on už nemohl být znovu obviněn ze stejného činu. Kromě toho schovala hluboko do Johnova prádelníku lahvičku s koupeným strychninem a poslala mu anonymní dopis napsaný jakoby jeho písmem.
Alfréd se prozradil tím, že když vnikl do pokoje své manželky, aby vzal usvědčující dopis, nestihl ho zničit, ale pouze ho schoval do vázy na krbové římse. Tam ho našel Poirot na základě Hastingsova vnuknutí.
Rozpadající se manželství Johna a Mary se díky soudnímu procesu znovu utužilo a Lawrence se Cynthii vyznal ze své lásky k ní...

HLAVNÍ POSTAVY:

Hercule Poirot - velice inteligentní, pečlivý, pedantický a trochu jízlivý hrdina. Velice dbá na své oblečení - vše musí být perfektní. Je trochu výstřední a ostatním někdy připadá jako blázen, ale jeho zvláštní chování má vždy svůj důvod.
kapitán Arthur Hastings - velice hodný a čistý člověk, říká to, co si myslí. Není nijak výrazně inteligentní, ale svými poznámkami Poirotovi vždy pomůže k vyřešení případu.
Emily Inglethorpová - na první pohled velice štědrá a laskavá dáma, která ráda přispívá na dobročinnost. V jejím případě je to ale spíš gesto a snaha o zviditelnění se. Rodinu drží dost zkrátka, a proto není oblíbená.
Evelyn Howardová - působí nežensky a vypadá jako muž, má i hluboký hlas. Umí se dobře přetvařovat a zachovávat klid. Mluví velice stručně a heslovitě.
Alfréd Inglethorp - na první pohled působí nesympaticky a nepříjemně. Nosí černý plnovous, brýle a i v horkém počasí teplé oblečení.
Cynthia Murdochová - velice krásná a inteligentní mladá dívka se smyslem pro humor.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Člověk, který přehnaně zdůrazňuje svůj cit k někomu - ať již lásku či nenávist - může být lhář a svým předstíráním maskovat vedlejší úmysly.
Neexistuje dokonalá vražda a příliš mnoho usvědčujících důkazů ještě nemusí znamenat vinu!
Autorka v této detektivce čtenáře poprvé seznamuje s detektivem Herculem Poirotem.
Kromě toho se člověk z knihy dozví mnoho zajímavých skutečností o jedech!:-)

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Tato detektivka je prvotinou Agathy Christie. Bohužel musím říci, že ze všech knih, které jsem od této autorky doposud četl, se mi líbila úplně nejméně.
Z části za to asi mohl překlad - přišel mi trochu těžkopádný a neobratný - a také to, že jsem detektivku četl ve spěchu a občas jsem se na ni příliš nesoustředil.
Poirotovo vyšetřování mi chvílemi přišlo nudné a zdlouhavé a naopak závěr příběhu tak složitý, spletitý a neuvěřitelný, že jsem měl problémy ho pochopit... Jakmile jsem dočetl, zjistil jsem, že si skoro vůbec nepamatuji děj a to se mi nestává, pokud mě kniha baví. :-(
Myslím, že Agatha Christie napsala mnohem lepší detektivky, než je "Záhada na zámku Styles", ale třeba na delší cestu vlakem je tato knížka ideální. :-)