- z originálu přeložil Ferdinand Stiebitz
Dílo zakladatele antické tragédie pojednává o Prométheovi, který daroval proti Diově vůli lidstvu oheň.
SPOLEČENSKÁ PROBLEMATIKA, PROSTŘEDÍ:
Děj se odehrává v okolí kavkazského pohoří, kam byl Prométheus přikován; čas nelze blíže určit. Ústředním tématem je konflikt nejvyššího z bohů, Dia, a Prométhea. Vedlejší témata = osudy jednotlivých postav, které Prométhea potkávají na své cestě.
POSTAVY:
Zeus sesadil z trůnu svého otce Kronose, aby se sám mohl stát vládcem bohů, a velmi si své místo hlídá. Je neúprosný, krutý k těm, kdož se mu jakkoli znelíbili, a stíhá je hroznými tresty. Dominují u něj ale i lidské vlastnosti, například nestálost, zvědavost. Obecně na tuto postavu Aischylos nahlíží jako na všemocného, spravedlivého boha, který nekompromisně stíhá lidskou domýšlivost.
Prométheus, bezesporu hlavní postava, je bůh, jenž se vzepřel novému vládci bohů - Diovi, když lidem odsouzeným ke smrti navrátil oheň. Vyznačuje se svým darem nahlížet do budoucnosti a láskou ke smrtelníkům. Vládne rozumem, ale také slovem. Má svoji hrdost.
DĚJ:
Dílo patří do trilogie vyprávějící příběh Prométhea, další dvě části
Prométheus Ohňonoš a
Osvobozený Prométheus se nedochovaly. V prologu je čtenář stručně seznámen s událostmi, které předcházely Prométheovu připoutání ke skále (uloupení ohně pro smrtelníky). Epilog zachycuje Prométhovo osvobození s pomocí Hérakla.
Prométheus je Héfaistem, bohem kovářem, přikován ke Kavkazu. Zde má trpět za svou neposlušnost Diovi. Setkává se s mnohými postavami, jež náhodně procházejí kolem na své životní pouti. Někteří ho litují a soucítí s ním (například sbor Okeánoven, mořských nymf, které ho navštěvují a rozmlouvají s ním), jiní ho též žádají o radu (Ió, kterou postihl trest za to, že se vzepřela Diovu loži) a prozrazení věcí budoucích. Prométheus se díky svému vnitřnímu oku dozví, že Zeus bude svržen. Ten, jak se to dozví, vyšle svého posla Hermese, jemuž dal úkol přesvědčit Prométhea, aby vyjevil více z budoucnosti, co přesně se má stát a jak tomu může zabránit. Prométheus nic nepoví - Zeus ho i se skálou svrhne do podzemí. Jako další trest k němu každý den přilétá orel, aby mu vykloval játra, která vždy znovu dorostou - tak je Prométheus odsouzen k nekonečným mukám.
HLAVNÍ MYŠLENKA:
Úvaha nad tím, zda mělo Prométheovo počínání vůbec smysl. Dal lidem oheň, kovy, z bylin je učil získávat léky. Oni však místo vděku ohněm ničí, kovy uplácí. Z kovů vyrábějí zbraně, z bylin jedy. Obojí k zabíjení se navzájem. Konflikt "staré generace" a "nové generace". Spousta osob Prométhea lituje a obdivuje jeho činy, ale strach z Dia je ovlivňuje mnohem více.
JAZYK, ŽÁNR:
Jedná se o drama - tragédii. Autor se vyjadřuje "vznešeně" (což je dáno dobou vzniku), používá archaické výrazy, přechodníky. Text je založen na dialozích, ale promluva jednotlivce trvá často velice dlouho. Vyskytuje se zde mnoho lyrických částí, většinou vyjadřujících pocity hovořící postavy. Sáhodlouhá vyjádření děj retardují.
VLASTNÍ NÁZOR:
Dílo není nijak silné, jakožto divadelní hra se čte docela dobře. Fascinují mě lidé, kteří rozumí řecké mytologii a všem těm vztahům a souvislostem, knížka mne ještě více podnítila v zájmu o tuto tematiku.