Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• spoluautorství Bernard Briais
• tento výpisek se věnuje pouze druhé části knihy - Řecku

Bohové a hrdinové starého Egypta, Řecka a Galie připomínají kořeny naší civilizace. Mýty jsou doplněny historickými fakty.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Gemini v Bratislavě roku 1992 (2. vydání). Z francouzského originálu Mythes et légendes - L'Egypt, La Gréce, Les Gaulois přeložil Evžen Lukeš. Ilustrace: Jean-Marie Ruffieux. Počet stran: 143. ISBN: 80-85265-50-8.

OBSAH VYBRANÝCH KAPITOL - ŘECKO:

V této knize je mnoho mýtických příběhů z antického Řecka, které patří k jedněm z největších literárních památek, co se dochovaly. V těchto mýtech a bájích vystupují vedle lidí hlavně bohové, kteří mají stejné vlastnosti jako lidé, stejné chyby i přednosti. Dále se zde objevuje řada nadpřirozených postav, jevů a stvoření. K bohům se zde řadí také satyři, obři, titáni (Prométheus), polobozi - potomci bohů (Hérakles, Perseus, ...) a další silné postavy. Mezi nejvýznamnější řecké bohy bezesporu patří Zeus (král všech bohů), Héra, Poseidón, Hádes, Hefaistos, Afrodita, Arés, Pallas Athéna, Artemis, Apollón Foibós, Hermes, Deméter, Dionýsos a Persefona (Kora). V každém příběhu je jeden hlavní hrdina a mnoho bohů na jeho straně nebo proti němu. Mnoho z těchto příběhů dokazuje vznik zeměpisných názvů (Evropa, Helada aj.) a pojmů (souhvězdí Andromeda).

Veliká bitva
Příběh vypráví o nečekaném napadení bohů při hodech na Olympu obry (Synové země), kteří se vzbouřili. Bohové obry nemohli zabít, a tak si zavolali na pomoc Diova syna Herakla, který je do jednoho pobil.

Diův hněv
Zeus byl pobouřen lidskou ohavností, a tak poslal na lidské plémě potopu. Ještě než tak učinil, Deukalión, král města Thia, se dozvěděl od svého otce Prométhea o velké potopě, vrátil se domů, postavil archu, do které se pak se svojí ženou Pyrrhou nastěhoval a po hrozivé potopě společně vrátili lidstvu život.

Uši krále Mídy
Poklidný král Midas zachránil opilého satyra a vrátil jej bohu vína a zábavy Dionýsovi, ten mu za to splnil hloupé přání: vše, čeho se Midas dotkne rukou, se promění ve zlato.
Postupně Midas zjistil, že se nemůže normálně najíst ani napít a prosil Dyonýsa za zrušení jeho přání. Dionýsos mu vyhověl. Pak si ale Midas znepřátelil boha Apollóna a ten ho za trest obdaroval oslíma ušima.

Smrtící pohled
Král z Argu Akrisios měl předpovězeno, že syn jeho dcery Danaé ho zabije. Proto uvrhl Danaé do bronzové věže a doufal tak, že se věštba nesplní. Avšak Zeus se do Danaé zamiloval a pronikl k ní a zplodil s ní syna Persea.
Zuřivý Akrisios se rozhodl, že Danaé a Persea vloží do dřevěné truhlice a dá je napospas moři.
Po několika dnech se truhlice dostala na ostrov Séfiros, kde si jí všiml rybář Diktys, který Danaé s chlapcem zachránil. Odvedl je k místnímu králi Polydektovi, jenž je vzal pod svoji ochranu.
Z Persea se stal po letech silný a odvážný muž. Polydektes se zamiloval do Danaé a stále na ni naléhal, aby se za něj provdala. Perseovi se to nelíbilo. Aby králi nestál v cestě, byl jím vyslán pro hlavu jedné ze tří Gorgon, Medúsy (strašlivá bytost, kdo o ní zavadil pohledem, okamžitě zkameněl). Perseus byl odsouzen k jisté smrti.
Ale jak už to v řeckých bájích bývá, Perseovi pomohli bohové. Zabil Medúsu, v Etiopii vysvobodil dceru krále Kéfea Andromedu, vzal si ji za ženu, na Séfiru zabil Polydekta za to, že pronásledoval jeho matku a rybáře Diktyse, kterému později udělil séfirský trůn a nakonec se dostal do Argu, kde během diskařských závodů omylem usmrtil svého děda Akrisia.
Nešťastný Perseus se vzdal místa argonského krále a odešel vládnout do Tírynthu, za jeho kralování město dosáhlo míru a blahobytu.

Pygmaliónova nevěsta
Sochař Pygmalión byl zoufalý, cítil se opuštěně a beznadějně. Stále nepotkal tu pravou ženu, která by jej zaujala. Jeho srdce patřilo jen bohyni lásky a krásy Afroditě, na kterou neustále myslel a o které neustále snil. Rozhodl se, že udělá její sochu, nejkrásnější sochu ženy, kterou kdy někdo viděl. Objednal tedy tu nejlepší slonovinu a pustil se do práce. Dnem i nocí pracoval, až jednou navečer byl hotov. Svou prací byl uchvácen, okamžitě však lehl únavou na své lůžko a prosil Afroditu, aby se nad ním slitovala.
Zatímco spal, Afrodita vstoupila do Galateie, tak Pygmalión sochu pojmenoval, a vdechla jí život. Z Galateie se stalo živé stvoření schopné citů a myšlení. Pygmalión se probudil pod jejími dotyky, nemohl tomu uvěřit. Byl štěstím bez sebe. Afrodita ho vyslyšela.

Únos Kory
Jednoho dne byla Kora (dcera bohyně plodnosti země a rolnictví Deméter) unesena Diovým bratrem Hádem (bůh podsvětí). Hádes chtěl, aby se Kora stala jeho ženou. Když se Deméter dozvěděla o ztrátě své dcery, z neštěstí uvrhla na lidstvo hladomor. To znepokojilo Dia a poprosil Deméter, aby vše ukončila. Ta s tím souhlasila jen při podmínce, že jí bude navrácena Kora. Zeus tedy nakázal Hádovi, ať Koru vrátí Deméter, ten souhlasil, avšak pouze v případě, že se Kora při jeho pobytu v podsvětí nenajedla z jídla pro mrtvé. Nešťastná Kora však okusila granátové jablko z podsvětí a byla při tom přistižena zahradníkem.
Když se Kora setkala se svojí matkou Deméter, Hádes sdělil Diovi a Deméter o skutku Kory, to opět rozjitřilo Deméteřin žal. Zeus rozhodl, že se bude muset Kora do podsvětí vracet na tři měsíce v roce (zima), zbytek bude strávit se svojí matkou.
Diovo rozhodnutí nikoho neuspokojilo úplně, ale všichni jej přijali. V zimě se tak Kora proměňuje v nespokojenou Persefónu a na jaře zas v Koru.

VLASTNÍ NÁZOR:

Řecké báje poukazují na lidské chyby bohů i na chyby hlavních hrdinů, ti jsou ztělesněním dokonalosti, odvahy, síly a urputnosti.

Řecké báje patří bezpochyby mezi moji nejoblíbenější četbu. Mám rád pohádky plné hrdinů, nadpřirozených postav a jevů, řecké báje mi tyto pohádky připomínají, proto jsem je již četl několikrát během svého života a těším se, že se k jejich četbě opět někdy vrátím.