Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OBSAH:

Pověsti Egypta jsou například o tom, jak si Egypťané mysleli, že vznikl svět nebo jak si vysvětlovali pro ně "nevysvětlitelné" jevy. Je tu popsán egyptský panteon místních bohů. Jsou tu uvedené i vztahy mezi bohy, ať přátelské nebo nepřátelské...

Pověsti Řecka jsou pověsti o bozích - jako jsou např. Zeus, Poseidón, Héra, Hádés...
Jsou to také pověsti o statečném a odvážném Héraklésovi, který musel bojovat s Amazonkami, o nenasytném králi Mídovi, který nakonec dostal jako dar oslí uši, šíleném Odysseovi, který chtěl nechat svoje dítě ušlapat dobytkem nebo také o Trójanech, kteří byli poraženi díky trojskému koni a mnoho dalších...

Vybral jsem si pověst "Pygmaliónova nevěsta".
Sochař Pygmalión byl zoufalý. Vlastní život mu připadal šedivý a beznadějný. Byl stále sám. Mohl se oženit, ale žádná z těch, které potkával, ho nezaujala. Miloval jen jednu - bohyni Afroditu - myslel na ni, snil o ní celé dny a noci. V tom ho napadlo, že je výtečný sochař. Hned v něm bleskla myšlenka. Skoncuje s beznadějí. Na tváři se mu objevil úsměv. Hned se vydal z města shánět tu nejvznešenější, nejkrásnější a nejušlechtilejší slonovinu, jakou lze získat. Objednal si vzácný materiál a vrátil se zpět do dílny. Pečlivě si chystal kladívka, rydla, dláta, která už dlouho nevzal do ruky. Konečně přinesli slonovinu! Tímto dlátem chce vytesat zázrak, skvost, sochu Afrodity, jakou ještě svět neviděl! Umělec vybral nejvhodnější nástroje. Dnem i nocí, bez jídla a bez spánku opracovával tvrdou hmotu. Jednoho večera byla socha hotova. Na zemi plné odštěpků slonoviny se zrodila krásná postava ženy. Taková, jakou svět neviděl, taková, jakou si naše fantazie nedokáže představit. Pygmalión byl vlastním dílem uchvácen. Musel se však vrátit do skutečného světa. Galateia, jak nazval své dílo, byla jen bezduchou hmotou. Pygmalión z hlouby duše promluvil na Afroditu, aby se nad ním slitovala. Posléze, vyčerpán, padl na lůžko. Zatímco spal, Afrodita vstoupila do sochy. Využila své moci a z Galateie, která měla jen podobu lidské bytosti, učinila živé stvoření schopné myšlení a citu. Tvrdá slonovina se proměnila na vlahé tělo. V očích Galateie zajiskřil život. Pygmalión spal tak tvrdě, že se do jeho spánku nevloudil žádný sen. Náhle na tváři ucítil pohlazení. Aniž by otevřel oči, pohybem ruky se snažil ten dotek odehnat. Když si uvědomil, že se dotkl něčeho neznámého, vykřikl a probudil se. Před ním stála živá Galateia a hladila mu čelo. To už nebyl sen! Afrodita ho vyslyšela. Před Pygmaliónem se otevřel nový život plný dokonalého štěstí s Galateiou.

Myslím že Pygmalión byl hodný a trpělivý. Dokázal vydržet bez jídla a pití pracovat.

Poslední rozdělení je na pověsti Galie

• text: Bernard Briais
• ilustrace: Marcel Laverdet

Tyto pověsti se mi líbí nejvíce, protože v nich jsou velice často nadpřirozené bytosti, bájná zvířata a mnoho dalších stvoření.

Vybral jsem si povídání o bájných a posvátných zvířatech.
Například Had s beraní hlavou: Nejvzácnější zvíře, které nám galská mytologie zanechala. Toto podivné spojení je velice zajímavé. Beran ochraňoval před uštknutím. Jeho hlava se stočenými rohy často zdobila zásobníky na dřevo u krbu.
Had představoval také občas dobrotivé zvíře. I přes historické dohady, spojení těchto zvířat s tak odlišnou podobou zůstává záhadou.
Nebo Vznešený jelen: Původní obyvatelstvo Galie už před příchodem Keltů uctívali jelena. Paroží jelenů jako znak vznešenosti často zdobily obydlí náčelníků. Na oděv si často přišívali kroužek z jeleních parohů jako symbol síly a dlouhého života.
A takový Galský kohout: Počátkem 19. století se "galský" kohout stal typickým znakem Francie. Často ho najdeme na poštovních známkách a mincích. Galové nepovažovali kohouta za nic pozoruhodného, i když ve svých výtvorech zanechali o něm půvabná svědectví.