Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze roku 1984 (3. vydání). Z francouzského originálu Le diable boiteux přeložila Libuše Daňková. Ilustrovala Helena Wernischová. Počet stran: 231.

DĚJ:

Kniha začíná útěkem mladíka jménem Leandr, jenž byl přistižen u jedné dívky, avšak on neměl ani ponětí, že ta dívka to na něj celé přichystala, aby si ji musel vzít. Zahalen pláštěm tmy schoval se v jednom domě, kam skočil otevřeným oknem. Tam po chvilce zaslechl nějaký hlas, ale nikoho neviděl.

Byl to Asmodej, kulhavý ďábel, kterého zavřel do sklenice jeden kouzelník a nechal by ho tam na věky. Asmodej je patronem milenců, smilstva i nevěstek a dává dohromady směšné svazky; básníky nazýván někdy Amorem a líčen jako krásný mladík se šípy lásky. Ve skutečnosti je mnohem horší - hyzdí jej šedivá kůže s ošklivými žlutými skvrnami a trojúhelníkový obličej, navíc má berle, a proto je někdy označován jako kulhavý ďábel.

Pod slibem, že mu ukáže lidské charaktery a lidi, jací doopravdy jsou, mladík Asmodeje pustí. Poté spolu odlétají na nejvyšší místo jedné čtvrti, aby mu ďábel ukázal lidi ve své skutečné podobě, bez přetvářky. Asmodej své slovo plní. Odkryl mu střechy, aby mu ukázal lidi. Leandr uviděl směsici věcí. Krásnou mladou ženu, která byla ve skutečnosti stařena, měla umělou jednu ruku, sundávací nohu, vyndavací zuby a právě si vzala mladého muže pro své potěšení. Jinde zas uviděl ženu, jež podváděla svého manžela přímo před ním, aby mu pomohla z dluhů, poněvadž tahala ze svého milence jen peníze. Na druhém konci spatřil starce, kterého ranila mrtvice a jeho vypočítaní synovci čekali, až pomalu umře, aby si co nejdříve mohli užít jeho peníze a rozprodat, co se dá. Viděl i jiné věci, ale Asmodej se jal vyprávění jednoho příběhu, co se právě odehrál.

Mladý markýz se zamiloval do jedné mladé, ale chudé šlechtické slečny Leonory. Markýz Belfor ji chtěl zprvu jen jako milenku kvůli svému postavení. Kdyby si ji měl vzít za manželku, ublížil by svému postavení. Snažil se s ní sejít, nadbíhal jí, jak mohl, ale nikdy se k ní nedostal blíž, aby s ní mohl promluvit. Vymyslel tedy lest, kde by odlákal od ní její guvernantku Marcelu. Když se mu to podařilo, tak u Leonory stejně neuspěl, jelikož byla dívkou velmi počestnou, a utekla od něj. Později v bezpečí doma vše vypráví Marcele. Ta jako správná guvernantka jala se úkolu vyčinit markýzovi a ihned odchází za ním. Ona ho hubuje za jeho marnotratnost a na oplátku jí markýz vše vypráví, proč to vše dělá. Markýz věděl, že aby dostal Leonoru, musí dostat na svou stranu Marcelu; podplácí ji. Poté doma vypráví své svěřenkyni a Leonora se jí svěřuje s jejími city k markýzovi, proto Marcela ještě ten večer spravuje markýze, co se dozvěděla o citech Leonory k němu a domlouvá schůzku na druhý den v noci u Leonory v pokoji.
Tuto noc ji nedostal, ale utvrdil ji v citech, že si ji vezme, ale v utajení, protože ho chce údajně oženit král s jednou moc krásnou a bohatou šlechtičnou. Po domluvě s Marcelou přichází Belfor opět do pokoje Leonory, kde se mu už konečně podvolí. Toto trvá dál několik týdnů do doby, než ho vidí don Ludwig skákat z balkónu své dcery. V hněvu chce Marcelu a Leonoru zabít, ale lstivá Marcela začne vykládat donu Ludwigovi vše, co napovídala Leonoře, aby se podvolila markýzovi. Don Ludwig je tedy nezabije a jde za Belforem si s ním promluvit. Tam don Ludwig zjišťuje, že si ji nechce vzít a nabízí mu lukrativní nabídku pro jeho syna Pedra. Don Ludwig odchází velice rozzuřený a chce poslat svoji dceru a Marcelu do kláštera.
Leonora posílá ještě ten den milostný dopis. Tento dopis dokazuje, že Leonora jeho lásku opětuje a že je dívkou velmi ctnostnou. Markýz je muž velmi čestný, hrdý a ctižádostivý, proto se rozhodne si Leonoru vzít.
V noci Pedra napadli nějací muži. On byl mladý rychlý muž a nejlepší bojovník, souboj byl pro něj rozcvička, ale bohužel jich bylo moc. Naštěstí se tam ukázal markýz a pomohl mu. Na oplátku chtěl po něm, aby ho doprovodil na jeho milostné dostaveníčko, kde by ho ochraňoval dnes v noci. Pedro se mu představil jako don Juan de Ortez a Pedro ani netušil, že jde do domu svého otce, jelikož se před týdnem přestěhovali. Otec mu posílal do Aleis dopis, ale on tam vůbec nebyl. Po určité době se Pedro díval do obličeje svého otce a nevěřil, že je to jeho sestra, kam doprovodil Belfora. Stejně tasil proti otci, jelikož Belfor mu tento večer zachránil život, ale druhý den bude zase rád tasit meč proti Belforovi, aby odčinil jejich hanbu. Belfor měl Leonoru upřímně rád, a tak svolil ke svatbě s ní a Pedrovi dal za manželku svou sestru doňu Eugenii. Ke shodě náhod to byla jeho milá, kvůli níž odešel ze studií.

Pak Leandr spolu s ďáblem odletěli k Thomase, aby pomstil Leandra za lest, kterou pro něj připravila. Tam viděl, že jí vůbec nechybí a raději je ve společnosti těch darebáků, co ho načapali. Čert tedy do nich zasel svár žárlivosti a hned se začali ukrutně rvát, až přišli četníci a sebrali je všechny, a paní Thomasu vzali do vězení pro nevěstky. Pomsta byla vykonána a oba se tomu nesmírně smáli. Pak ho vzal čert do vězení a do blázince, kde mu povídal o dalších lidech, co se jim stalo atd. Od blázince ho vzal do další vzdálené čtvrti a tam mu zas ukázal manžela jedné velmi mladé a krásné ženy, která byla opravdu spořádaná a měla s ním dvě krásné děti. On se však o ně vůbec nestaral a každý večer někde prohýřil s nevěstkami, až ho jednou jedna napálila, a to bylo pro něj moc. Se sklopenou hlavou přišel domu a manželce nic neodpíral, když na něj láteřila. Povídal mu o mnohých jiných a on zjišťoval, jací jsou lidé ve svém nitru doopravdy.

Postupně mu ukázal všechen lid, mladé kokety, starce, kteří mají zálusk na mladé dívky a neštítí se ničeho, staré dámy, zloděje čestnější než kdejaký markýz a mnoho dalších.

VLASTNÍ NÁZOR:

Toto dílo je velmi satirické a autor této knihy nádherně popsal různé a pravdivé povahy lidi. Ukazuje nám svět podle skutečnosti, jaký doopravdy je.