Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Cizinec je příběh drobného úředníka Meursaulta, který náhodně zabije na pláži Araba a je odsouzen k smrti nikoliv za to, že zabil člověka, ale proto, že "pohřbíval matku se srdcem zločince".
Meursault patří do poměrně vágní a nesourodé vrstvy Evropanů žijících na okraji francouzského společenství v Alžírsku. V jeden letní den obdrží dopis, že jeho matka, která dožívala poslední léta v útulku, protože Meursault neměl dost peněžních prostředků, aby ji zabezpečil, zemřela. Jeho matka byla v útulku šťastná, neměla pocit, že je synovi na obtíž, našla si přátele. Meursault den předtím potkává svoji dávnou známou, písařku Marii, se kterou od té chvíle udržuje milostný poměr. Jeho přítel, pasák, Raymond Sintes ho požádá, aby mu napsal dopis na rozloučenou pro nevěrnou milenku, za což ho pozve na svou chatu u moře.
Meursaulta, Raymonda a vůbec všechny Evropany v oné oblasti spojuje kromě jistého druhu přátelství také latentní nepřátelství k Arabům. Při procházce po pláži dojde ke střetu se skupinkou Arabů, se kterými má Raymond problémy. Meursault jednoho z nich zastřelí. Téměř bezdůvodně a s chladnou hlavou.
Meursault je zatčen, vyslýchán a vězněn. Kladná svědectví Meursaultových přátel při procesu nepomohou, navíc o něm jeho přátelé nedokáží vypovídat tak, aby se jejich slova vměstnala do úředního rámce přelíčení a nepůsobila na tribunál i na návštěvníky soudní síně komicky, nebo dokonce nesmyslně.
Nikoho totiž ani v nejmenším nezajímá, že je Meursault podle Massona "čestný chlap" a "slušný člověk", nikdo nechápe a nechce pochopit Célestovo prohlášení, že byl jeho zločin "neštěstím", nebo Salamanova slova, že obžalovaný "býval hodný na jeho psa", protože se nikdo nehodlá zabývat otázkou, kdo Meursault ve skutečnosti je. Soud se snaží vyřešit jiný problém: zda a jak je možné začlenit Meursaultovo chování do předem daných kategorií panující morálky. Právě tak nikoho nezajímá ani skutečnost, že kdosi zabil Araba. Jedinou otázkou, o niž v soudní síni skutečně jde, je to, jak naložit s člověkem, který neplakal na matčině pohřbu, den nato se miloval se ženou a smál se na filmu s Fernandelem.
Meursault se stává divákem představení, v němž se vyšetřující soudce, prokurátor i obhájce snaží vyložit jeho minulé chování v normách společnosti, kterou zastupují. Jelikož protagonista nepřistoupí na jejich pravidla hry, je z procesu de facto vyloučen: od počátku do konce ví, že se mluví o někom jiném. Sám sebou zůstává teď už jen v minulosti a ve vězeňském životě. Na snahu společnosti, aby byl alespoň před smrtí knězem uveden do souladu s jejími normami, odpovídá revoltou. Odmítá se zříci sebe sama, pochopí, že byl šťasten, že je šťasten dosud. Meursault proklamuje hodnotu smyslového života a odmítá popřít pozemšťanství ve jménu nabízené věčnosti.