Jeden z nejproslulejších románů 20. století, jímž se Albert Camus stal duchovním otcem celé jedné poválečné generace, byl bezprostředně po svém vydání v roce 1942 označen vichystickou kritikou jako "ochablost ducha" a "degenerace lidství". Ve skutečnosti je příběh Meursaulta, náhodného vraha odsouzeného k smrti, protože odmítá přijmout roli v společenských hrách, působivou oslavou člověka, a to člověka revoltujícího. Podle vlastní Camusovy interpretace "cizinec" až do konce odmítá lhát a bez jediného náznaku hrdinského chování souhlasí s tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji "těm druhým" vnucoval.
Cizinec vypráví o úředníkovi Mersaultovi. Příběh se odehrává v Alžírsku ve městě Alžíru, odkud spisovatel pochází. Dělí se na dvě části:
- období 28 dnů (od čtvrtka, kdy Mersault dostává kondolenční telegram, do neděle, kdy dochází k vraždě)
- celý rok (11 měsíců vyšetřování, samotný proces a pobyt v cele)
Mersault stojí na pomezí mezi tradiční a moderní literární postavou - má ještě celé příjmení (i když už ne křestní jméno!), vykonává jisté zaměstnání, stýká se s určitým okruhem známých, vystupuje v konkrétní rodinné situaci (právě ztratil matku) a čtenář si může složit i přibližný obraz jeho minulosti (byl nadějným studentem, ale nakonec zvolenou školu nedokončil). Chybí ale informace o jeho vnějším vzhledu, vzhledem k tomu, že nemá problém navazovat rychle (i fyzické) kontakty se ženami, jde pravděpodobně o mladého pohledného muže. Ale to, jak vypadá konkrétně, už nikdo ze čtenářů netuší. Můžeme polemizovat, zda jde o mentálně retardovaného jedince - ale zase se na něj ostatní obracejí jako na vzdělaného mladého muže, i u soudu se hovoří o jeho inteligenci (která mu ale spíše přitěžuje). Je CIZINCEM vůči společnosti a jejím normám - necítí potřebu vyznávat lásku a žádat o ruku ženu, s níž spí, nezajímá ho kariérní postup, nechápe, proč by měl před soudem předstírat, že lituje svého zločinu, nehodlá se kát ze svých hříchů. Každý za ním chodí s nejrůznějšími požadavky a hodlá jej nějakým způsobem vtáhnout do společenské hry. Na návrhy odpovídá někdy vlídnou, jindy podrážděnou lhostejností a i nadále dává přednost svému vlastnímu světu. Jeho postoj je pasivní a stává se mu i osudným. Společnost ho nakonec nelikviduje proto, že zabil, ale protože "pohřbíval matku se srdcem zločince" - tedy svým chováním permanentně ohrožoval zažité kódy a instituce.
DĚJ:
1) Mersault odjíždí na pohřeb matky, která je v "útulku", jeho největší starostí ale je to, že přijde o volný den a jak vysvětlit v práci svou nepřítomnost a následně usíná v autobuse. U těla matky kouří a pije bílou kávu - což je mu potom vyčítáno u soudu. Při pohřbívání nebrečí, ale je naprosto lhostejný. Druhý den se setkává s Marií, kterou zná z minulého zaměstnání, a jdou spolu do kina na komedii a následně skončí u Mersaulta doma. V díle vystupují i jeho sousedé z domu - Salamano, jenž žije sám se svým psem, který mu poté uteče a už ho nikdy nenajde (trochu podobné s osudem Mersaulta - Salamano psa bije a nesnáší jeho němou přítomnost, ale život bez něj nezvládá). Dále Raymond - vystupuje za skladníka, ale jinak je pasákem, své milenky stále mlátí. Zlom nastává, když se Mersault dozvídá o jeho problému s Araby - že zmlátil sestru jednoho z nich. Bojí se, že si ho najdou. Jednou se vydávají všichni i s Marií k příteli na pláž a cestou vidí Araby, ale ty je nepronásledují. Po obědě v domě na pláži se jdou Mersault s Raymondem a dalším přítelem projít po pláži, narazí na Araby, poperou se a jeden z Arabů nožem napadne Raymonda. Po jeho ošetření se na místo vracejí a Raymond vytahuje revolver, ale Mersault mu čin rozmluví - ovšem Raymond mu radši revolver svěří. Naposledy se jde projít sám Mersault, je od Araba asi 10 m, ale vidí, jak vytahuje nůž a odraz slunce - který ho nepříjemně oslepí - a vysoké stádium úpalu zapříčiní, že z revolveru vystřelí a to dokonce 5x.
2) Soudní proces - Mersault je odsouzen, po 11 měsících je případ přejednáván - nakonec je Mersault odsouzen k trestu smrti. U soudu se jeví jako inteligentní, ale nevyjádří lítost nad svými činy atd. a porota ho odsoudí vlastně hlavně za jeho celoživotní bezcitnost. Když čeká v cele na smrt, odmítne i kaplana, protože v Boha nevěří a nechce ztrácet pár posledních chvil nad něčím, co ho nezajímá. Zůstane stále stejný, nic ho nezmění v jeho chování.
Ve své podstatě kdyby Mersault alespoň trošku předstíral zájem o společnost a naoko se podřizoval jejím normám, zachránil by si život.