Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Camusův cyklus povídek "Exil a království" vyšel roku 1957, rok po vydání románu "Pád", který se autor, vzhledem k rozšiřujícímu se rozsahu, rozhodl publikovat odděleně. Tato sbírka vzniká v období těžké společenské izolace, kdy na Camuse byla uvalena "klatba" jeho dosavadním přítelem J.-P. Sartrem a ostatními levicovými intelektuály. K tomu všemu se navíc přidává hluboká osobní krize - Camusova manželka Francine se opakované pokusí o sebevraždu, což je její poslední zoufalý pokus obrátit pozornost záletného manžela zpátky na sebe.

POVÍDKY CYKLU:

CIZOLOŽNICE
Povídka se odehrává v Camusově rodném Alžírsku. Hlavní hrdinkou je Janina, manželka workoholického obchodníka s látkami Marcela. Janina cestuje se svým mužem po zapadlých arabských vesničkách a snaží se prodat co mohou, protože kvůli válce váznou obchody. Na Janinu však těžce dopadá samota jejího života a odcizení. Není si jistá, jestli svého manžela opravdu miluje, nebo jestli se jedná pouze o jakousi setrvačnost a potřebu být milována a ochraňována. V noci se proto vykrade z jejich společné ložnice a odejde k hradbám města, kde dlouze pozoruje hvězdnou oblohu a poušť. Něco se v ní zlomí a ona prožívá doslova "milostné spojení s nebeskou klenbou". Poté se vrátí zpátky do ložnice, ale Marcel se probudí a zjistí, že jeho žena pláče. Když se jí ptá, co se stalo, tak Janina odpovídá, že to nic není.

ODPADLÍK ANEB ZMATENÍ MYSLI
Jedná se střídavě o monolog internovaného blázna a soubor surrealistických asociací. Mladý misionář, který pevně věří v Boha, se vydá do solného města, kde hodlá Araby obrátit na křesťanskou víru. Nicméně stane se pravý opak - misionář je mučen a nakonec začne věřit ve fetiš, s nímž žije v jedné místnosti, a jemuž slouží. Později do města přicházejí Francouzi a s nimi znovu křesťanství. Misionář se rozhodne nové kněze zabít a čeká na ně s ukradenou puškou. Nakonec se však ukáže, že nikde na nikoho nečeká - Arabové z něj udělali otroka, který se dočista zbláznil.

NĚMÍ
Bílí alžírští dělníci pracující v bednárně uspořádali neúspěšnou stávku za zvýšení platů. Po několika dnech se opět vracejí do práce. Jsou ale zamlklí a rozhněvaní na svého zaměstnavatele, který ač se jim snaží vyjít vstříc, nemůže mnoho udělat, protože obchody nejdou kvůli válce dobře. Hlavní postavou je dělník Yvars, který soucítí se svým nadřízeným, ale zároveň nemůže porušit mlčení, ke kterému se všichni zavázali. Neodpovídají proto na zaměstnavatelův pozdrav ani na jeho otázky, což ale Yvarsovi přijde kruté a neslušné. Nakonec tedy mezi znepřátelenými stranami povolí a vyhraje lidská solidarita - zaměstnavatelova dcerka totiž znenadání omdlí a těžce onemocní.

HOST
K učiteli žijícímu na okraji pouště přivede četník arabského zločince-vraha a žádá po něm, aby ho odvedl do nedaleké věznice. Učiteli se tento úkol příčí, a proto se chová k zajatci jako k hostu. Když ho má potom druhý den ráno odvést, tak ho vybaví vodou a zásobami, aby mohl utéct, ale vězně to ani nenapadne - pouze se jako ovce mechanicky vypraví na cestu k věznici. Když se učitel vrátí, tak najde na tabuli načmáraný vzkaz od zajatcových příbuzných, kteří slibují pomstu.

JONÁŠ ANEB UMĚLEC PŘI PRÁCI
Jedná se o povídku s autobiografickými rysy. Jonáš je nadaný malíř, který pevně věří ve svou šťastnou hvězdu, a přičítá jí všechny úspěchy. Je skromný a laskavý. Společně se svou ženou a třemi dětmi bydlí ve stísněném bytě, kde je často navštěvují nejrůznější přátelé, pochlebovači a začínající umělci. Jonáš kočuje z pokoje do pokoje a snaží se nalézt alespoň trochu klidu a soukromí. Nakonec se ocitne v umělecké krizi, všichni obdivovatelé ho opustí a on si postaví palandu v obývacím pokoji. Nakonec ho políbí múza a Jonáš horečnatě pracuje, až celý vyčerpaný dokončí svůj poslední obraz - celé bílé plátno, do jehož středu vepsal Jonáš drobnými písmeny slova, která se dají číst buď jako "Jsem s vámi" nebo "Jsem sám".

RAŠÍCÍ KÁMEN
Tato povídka je inspirována autorovou cestou po Latinské Americe a odehrává se tamtéž. Zápaďácký inženýr d'Arrast hodlá v Iguape postavit přehradu. Při své cestě se ale setká s domorodým kuchařem, který slíbil Kristu, že pokud ho zachrání z mořských vln (loď, na které pracoval, ztroskotala) tak ponese na hlavě padesátikilový kámen při příležitosti svátku sv. Jiří. Celou předcházející noc však kuchař protancoval, a tak nemá dost sil. D'Arrast mu pomůže kámen nést a shodí ho až uprostřed kuchařovi chatrče. Tam se symbolicky sejdou všichni jeho příbuzní a pozvou d'Arrasta, aby se posadil s nimi.

Sbírka "Exil a království" plně vystihuje Camusovo pojetí "filozofie absurdna" - tradiční hodnoty ztrácejí smysl a člověk se cítí opuštěný zmatený a sám, protože je odsouzen k odpovědnosti za vlastní existenci, k níž je nesmyslnou souhrou okolností odsouzen.

Exil lze v tomto díle chápat jako jednotlivé separace - oddělení od sebe sama, od milovaných bytostí, lidí, světa, přírody, Boha, řádu či jednoznačného vyššího smyslu existence. Exil je opakem Království, které můžeme na té neobecnější úrovni rozumět jako sjednocení, splynutí se vším, od čeho jsme byli tak bolestně odtrženi. Sám autor v předmluvě svého díla definuje Království jako určitou formu "svobodného a oproštěného života, jenž musíme znovu nalézt, tedy jako jediné možné východisko z původně ne vždy radostného lidského údělu."
Všichni hrdinové Camusových povídek se v této sbírce alespoň na chvíli Království dotkli a zakusili onen neobyčejný okamžik absolutního splynutí se vším. Jejich budoucnost však zůstává velmi nejistá a čtenář se může pouze dohadovat, co se s nimi stane. Já osobně bych řekla, že ani jednomu z nich není souzeno v Království setrvat. Všichni pouze symbolicky zaklepali na onu bránu a na chvíli nakoukli dovnitř, ale nebylo jim přáno vstoupit a zůstat. Setkání s Královstvím nikdy není líčeno jako událost, který by obrátila život hlavní postavy na ruby. Osudy jednotlivých postav zůstávají nedopovězeny a jejich životy visí kdesi mezi oběma protichůdnými póly. Exil už není úplný, protože se podařilo pohlédnout za jeho hranice, ale Království je ještě hodně daleko.

Jedná se o velmi zajímavou a poutavou knihu, která reflektuje události v autorově osobním životě. "Programová nejasnost" a nedopovězené konce dávají sbírce nečekaný punc modernosti. Camusem poměrně pozdě objevená zásada neustálého zpochybňování, střetávání se protikladů, promyšleného střídání vážných pasáží s ironickými a systematického zařazování naprosto otevřených konců zahaluje celou knihu oním kouzlem tajemnosti a neuchopitelnosti, které je tak příznačné pro romány Franze Kafky. Touto sbírkou se Camus asi nejvíce přiblížil Kafkově pojetí absurdity - člověk ví o svém neradostném údělu, ale nemá sílu proti němu bojovat.

Čtenářský deník	-	Caligula
	-	Cizinec, Cizinec (2), Cizinec (3), Cizinec (4), Cizinec (5), Cizinec (6), Cizinec (7), Cizinec (8), Cizinec (9), Cizinec (10)
	-	Cizinec (rozbor), Cizinec (rozbor) (2)
	-	Exil a království
	-	Nedorozumění

Čítanka	-	Cizinec
	-	Mýtus o Sisyfovi