Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pohrdání je román z prostředí italské inteligence, realisticky zobrazující sociální problémy padesátých let. Hlavním hrdinou je scénárista Riccardo, potýkající se na jedné straně s náhlou manželskou krizí a na straně druhé s problémy své umělecké práce. Riccardo přijímá, navzdory svému přesvědčení a touze věnovat se psaní dramat, lépe placenou práci scénáristy, protože chce manželce Emilii splnit sen a pořídit jí vlastní domácnost. Začíná pracovat u režiséra Battisty. Od chvíle, co práci přijal, však začne pociťovat zpočátku mírně, postupně čím dál silněji odcizení své ženy, které postupem času z její strany přerůstá v hluboké pohrdání, které si Riccardo nedokáže vysvětlit. Zároveň ho vyčerpává nekonečná, úmorná, řemeslná práce, v níž je nucen bojovat za falšování klasických uměleckých odkazů a která má se skutečným uměním po kterém touží pramálo společného.
Po dokončení práce na prvním scénáři přijímá Riccardo další nabídku, která se týká filmového zpracování Homérovy Odyssey. Za tím účelem odjíždí Riccardo s Emilií a nepříliš sympatickým německým scénáristou Rheingoldem do Battistovy vily na ostrově Capri. Zde se potýká s Rheingoldovými i Battistovými rozdílnými názory na výklad tohoto díla. Zatímco Battista má podle vzoru amerických režisérů v úmyslu vytvořit film výpravný a slušně vydělávající a Rheingold si představuje film psychologický, ovlivněný Freudovými teoriemi, Riccardo chce zachovat uměleckou podstatu Odyssey.
Rheingoldův výklad vztahů mezi Odysseem a Penelopou nápadně připomíná vztah mezi Riccardem a Emilií, který se zdá rozřešen, když Riccardo přistihne Emilii s Battistou. Emilie však přes svou zradu nepřestává Riccardem pohrdat a Riccardo nepřestává vyžadovat vysvětlení.
Protože Riccardo není schopen shodnout se s Rheingoldem na společném výkladu Odyssey, nakonec práci odmítá a žádá Emilii, aby se s ním vrátila zpátky do Říma. Emilie však odmítá a odjíždí s Battistou.
Mezitím Riccardo na projížďce na moři podléhá halucinaci o usmíření.
Když se vrací do vily, zjišťuje, že Emilia cestou do Říma v Battistově autě zemřela...

CITÁT Z KNIHY:

Teď jsem pociťoval především zmatený údiv, protože se mi zdálo, že to, co jsem viděl, je v rozporu s tím, co jsem věděl a co jsem si do té doby myslel. Emilia, která mě už nemilovala a podle svých slov mnou pohrdala, mě tedy ve skutečnosti zrazovala s Battistou. Tak se naše postavení obrátilo: od nejasného pocitu provinění přešel jsem k jasnému důvodu; dřív jsem se viděl v bezdůvodném opovržení a teď jsem sám měl právo pohrdat; a všechna ta záhada Emiliina chování ke mně se proměnila v nejvšednější milostnou pletku. Snad mi tato první hrubší a logičtější úvaha, diktovaná především sebeláskou, zabránila pociťovat v tu chvíli bolest nad odhalením Emiliiny nevěry či toho, co se mi nevěrou zdálo. Jak jsem se však váhavě a jako beze smyslů blížil k zábradlí terasy, bolest se ve mně znenadání probudila a její síla mě naplnila jistotou, že to, co jsou viděl, není a nemůže bát pravda. Bylo jisté, krkl jsem si, že se Emilia nechala od Batisty políbit, ale jakýmsi záhadným způsobem nezmizelo tím moje provinění a chápal jsem, že ani teď jsem nenabyl práva jí pohrdal; naopak se mi zdálo, aniž jsem věděl proč, že přes ono políbení podržuje si toto právo vůči mně ona. Tak jsem se vlastně mýlil: nebyla mi nevěrná, nebo aspoň její nevěra byla jen zdánlivá; vlastní pravdu o této nevěře bylo třeba ještě objevit právě pod jejím vnějším zdáním.

Čtenářský deník	-	Horalka
	-	Pohrdání
	-	Římanka, Římanka (2), Římanka (3)

Čítanka	-	Horalka
	-	Já a on
	-	Římanka